6 Tdo 1064/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1064/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1d 265b/1j Datum rozhodnutí:30. 11. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1064/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1064.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Neveřejné zasedání Ochranné léčení ambulantní Řízení o stížnosti Dotčené předpisy:§ 99 odst. 2 tr. zákoníku § 242 odst. 1 tr. ř. § 239 odst. 1 tr. ř. § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1064/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání, které podal Mgr. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 282/2010, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 1 Nt 917/2001, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání Mgr. V. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 1 Nt 917/2001, byl podle § 99 odst. 2 tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh státního zástupce na uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě Mgr. V. K. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno – venkov podal do citovaného usnesení stížnost. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 282/2010, bylo podle § 149a odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno v celém rozsahu. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku bylo Mgr. V. K. uloženo ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou. Vůči naposledy konstatovanému usnesení (v celém rozsahu) podal Mgr. V. K. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), j) tr. ř. Vytkl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V podání dovolatel připomněl, že usnesením Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Brno – venkov ze dne 21. 6. 2001, ČVS: OVBO-509/10-2001, bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání jeho osoby, neboť v době činu nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 7. 2001. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno – venkov podal dne 12. 9. 2001 návrh na uložení ochranného léčení jeho osobě s odůvodněním, že pro nepříčetnost není trestně odpovědný a podle znalců je nutno u něho nařídit ochranné psychiatrické léčení formou ambulantní. O tomto návrhu však bylo rozhodnuto až v květnu 2010, přestože řízení mělo běžný rozsah dokazování, dovolatel spolupracoval, dostavil se ke znalkyni atd. Proto nebyl a není žádný důvod, který by obhájil deset let trvající řízení o uložení ochranného psychiatrického léčení. Současně dovolatel poukázal na odůvodnění usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 4. 5. 2010, č. j. 1 Nt 917/2001-70, z něhož vyplývá, že: - dokazování bylo uskutečněno v rozsahu spisu Policie ČR ČVS: OVBO-509/10-2001, jako důkazy byly provedeny, a to výpověď dovolatele, znalecký posudek a výslech znalkyně, svědecká výpověď MUDr. Radimského a listinnými důkazy, - jednání uvedeného ve sdělení obvinění se dopustil, což nepopřel, ale nebyl příčetný, - dlouhodobě se dobrovolně léčí, je spolehlivým pacientem, - riziko agresivity neovlivňuje nařízení ochranného léčení, - řízení o uložení ochranného léčení trvá deset let, po celou dobu se sám pravidelně a dobrovolně každý měsíc dostavuje k lékaři MUDr. Radimskému, který jeho potíže řeší, problémy nebyly žádné, tím podle soudu dokázal, že nařízení ochranného léčení není třeba, - pokud by bylo ochranné léčení včas uloženo, tak by s vysokou mírou pravděpodobnosti již bylo s ohledem na jeho kladný přístup ukončeno, - za popsané situace by ochranné léčení nemohlo plnit svůj účel, dokonce by mohlo být kontraproduktivní jako projev nespravedlnosti a nedocenění jeho dobrovolného a odpovědného přístupu ke své nemoci. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce stížnost, o níž bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 282/2010, rozhodnuto v neveřejném zasedání. Současně dovolatel odkázal na odůvodnění usnesení, podle něhož se soud druhého stupně neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a svoje rozhodnutí opřel o znalecký posudek a výpověď znalkyně. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel připomněl znění § 239 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil podle § 230 odst. 2 tr. ř., může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce. Namítl, že v rozporu s citovaným ustanovením bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto o stížnosti státního zástupce v neveřejném zasedání, tj. bez jeho vědomí a přítomnosti obhájce, kteří tak neměli možnost se k opravnému prostředku vyjádřit. Vyslovil nesouhlas i s tím, že ačkoliv mělo být rozhodováno o uložení ochranného léčení, stížnostní soud jeho osobu ani nepředvolal. Napadené usnesení tudíž označil za tzv. rozhodnutí od stolu a v rozporu se zákonem. Co se týče důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tak podle dovolatele není pro uložení ochranného léčení splněna řada podmínek, a to: - nebezpečnost pobytu jeho osoby na svobodě (§ 99 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž plně souhlasí s tím, jak se s otázkou vypořádal prvostupňový soud, když konstatoval, že i bez uložení ochranného léčení se dobrovolně léčí, nebyl zjištěn žádný jeho projev agresivity, a pokud by bylo ochranné léčení včas uloženo, stejně by s vysokou mírou pravděpodobnosti bylo již s ohledem na jeho kladný přístup stejně ukončeno, - ochranné léčení trvá, dokud trvá jeho účel (§ 99 odst. 6 věta první tr. zákoníku). Dále dovolatel zdůraznil, že ochranné léčení, jež je ukládáno po deseti letech, nemůže svůj účel splnit, neboť: - je v rozporu se zásadou přiměřenosti při ukládání ochranných opatření (§ 99 odst. 1, 2 tr. zákoníku), - nejsou pro jeho uložení splněny ani procesní podmínky pro rozpor se zákonem spočívající v projednání stížnosti v neveřejném zasedání a desetiletou délku řízení, což znamená porušení § 2 odst. 4 tr. ř. (trestní věci se musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána) a porušení práva na spravedlivý proces garantované čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ke svým tvrzením dovolatel poukázal na důkazy: - usnesení Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Brno – venkov ze dne 21. 6. 2001, ČVS: OVBO-509/10-2001, - usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 4. 5. 2010, č. j. 1 Nt 917/2001-70, - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 282/2010, Rovněž požádal, aby byl učiněn dotaz na ošetřujícího lékaře z Psychiatrické léčebny B., ohledně jeho přístupu k léčbě po právní moci napadeného usnesení. Závěrem mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 282/2010, a přikázal jmenovanému soudu věc znovu projednat a rozhodnout. K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak ve věci bylo příslušnými orgány činnými v trestním řízení rozhodnuto a dovolatelem uplatněné námitky. Státní zástupce poukázal na vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v zákoně. Konstatoval, že Krajskému soudu v Brně nelze vytknout, pokud rozhodoval o stížnosti státního zástupce v neveřejném zasedání podle § 242 odst. 1 tr. ř., které se zásadně koná pouze za přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Zdůraznil, že pokud se ho dovolatel či jeho obhájce neúčastnil, nemohlo dojít k porušení zákona, ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Doplnil, že podle § 239 odst. 1 tr. ř. soud koná rozhodnutí o ochranném léčení (pokud si je nevyhradil podle § 230 odst. 2 tr. ř., což není, jak dovolatel správně uvedl, tento případ) v neveřejném zasedání. Pouze jde-li o opačný návrh státního zástupce, může (tzn. není ani za takové situace povinen) tak učinit ve veřejném zasedání. Postupu krajského soudu tudíž nelze ničeho vytknout. Navíc není možné přehlédnout, že rozhoduje-li o stížnosti jako nadřízený orgán soud, činí tak vždy v senátu a v neveřejném zasedání. Dále státní zástupce uvedl, že důvod dovolání zakotvený v § 2