6 Tdo 1110/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1110/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1110/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1110.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1110/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání obviněného pplk. Ing. P. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 4. 2009, č. j. 14 To 95/2009-296, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 157/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 4. 2009, č. j. 14 To 95/2009-296, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 1. 2009, č. j. 2 T 157/2008-272, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák., trestným činem urážky mezi vojáky podle § 277 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 215a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podmíněně podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen, a to na zkušební dobu v trvání dvou let. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že v případě trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák. není shoda ve skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a skutku, pro který byla podána obžaloba a byl odsouzen, neboť v rozsudku i obžalobě je nesprávně místem spáchání trestného činu uváděno K., zatímco správně mělo být K. V souvislosti s formálními znaky tohoto trestného činu poukazuje na to, že soudy zcela pominuly skutečnost, že obviněný sám se stával poškozeným v důsledku protiprávního jednání poškozené, která ho fyzicky napadala a donutila přerušit styky s rodinou. Dále nesouhlasí ani se zjištěným skutkovým stavem, neboť sama poškozená začínala hádky před dětmi, připouští, že manželství se mohlo pro ostatní jevit jako značně divoké, ale v žádném případě se nejednalo o formu domácího násilí. Pokud jde o trestný čin urážky mezi vojáky podle § 277 odst. 1 písm. b) tr. zák., pak podle mínění obviněného jeho jednání nenaplňuje formální znaky tohoto trestného činu, neboť v kritickém okamžiku s poškozenou řešil osobní věci, týkající se manželství, tudíž nemůže být pro nedostatek subjektivní stránky pro uvedený trestný čin odsouzen, neboť zde není úmyslné zavinění vztahující se k pohnutce i k motivu jednání pachatele. V souvislosti s trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. soudům vytýká, že „k události nedošlo tak, jak ji manželka popisuje, k žádnému vyhrožování vůbec nedošlo, žádnou obavu v ní nemohl vyvolat, protože již bydleli každý v jiném místě“. Dále vytýká soudům, že nebyly provedeny důkazy, které byly v průběhu trestního stíhání obstarány, což vedlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále byly bezdůvodně zamítnuty návrhy na provedení dalších důkazů. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, považuje za nepřezkoumatelný. Vzhledem k uvedeným okolnostem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ale také rozsudek Okresního soudu v Chrudimi a soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v obsáhlém vyjádření k dovolání obviněného rozvádí své úvahy k jednotlivým námitkám obviněného, kterými tento brojí proti závěrům soudů ohledně skutků, kterými byl uznán vinným, aby konstatoval, že dovolání obviněného je třeba odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e)tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, event. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. (za předpokladu zjištění rozdílné adresy v rozsudku a usnesení o zahájení trestního stíhání v případě trestného činu podle § 215a odst. 1 tr. zák.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV