6 Tdo 1187/2006 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1187/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1l Datum rozhodnutí:5. 10. 2006 Spisová značka:6 Tdo 1187/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1187.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1187/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2006 o dovolání, které podal obviněný Bc. R. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 315/2002, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 2 T 315/2002, byl obviněný Bc. R. B. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 18. 7. 1997 ve Z. v době výkonu služby příslušníka Policie ČR ve funkci policejního inspektora, zařazeného do 3. skupiny dopravně správních agend – technika Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR Z. neoprávněně zaevidoval do evidence motorových vozidel (se zpětnou účinností ke dni 12. 6. 1995) motorové vozidlo tov. zn. RENAULT 5 samonosné karoserie sedan 5-ti dveřové, na které vystavil technický průkaz jako „duplikát za ztracený“ a přidělil reg. zn., vozidlo zaevidoval na držitele Ing. P. Z., (a to přesto, že vozidlo bylo přivezeno v měsíci květnu 1997 ze zahraničí toliko za účelem použití na náhradní díly a dne 19. 5. 1997 bylo propuštěno dle celního rozhodnutí do volného oběhu v tuzemsku, kdy u tohoto vozidla nebylo dosud provedeno správní řízení o technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích dle čl. 16 tehdy platné vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb.), přičemž k tomuto jednání využil technického průkazu k vozidlu tov. zn. RENAULT 5 rok výroby 1986, samonosné karoserie sedan 3 dveřová, které bylo vzato do evidence již dne 12. 6. 1995 na Dopravním inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR Z. se zaevidováním na držitele P. Š., kdy vystavil duplikát za tento údajně ztracený technický průkaz a do tohoto duplikátu technického průkazu na držitele Ing. P. Z. uvedl namísto původního roku výroby vozidla 1986 rok výroby 1990 a dále zde uvedl další údaje z vozidla dovezeného ze zahraničí, jakož i změnu barvy z původní šedé na červenou (tímto způsobem tak neoprávněně zlegalizoval provoz přivezeného vozidla ze zahraničí na území ČR), čímž takto zvýhodnil P. Š., který toto přivezené vozidlo s tímto duplikátem technického průkazu prostřednictvím osoby P. Š., následně prodal Ing. P. Z. za částku 85.000,- Kč, když tímto jednáním porušil služební a obecně závazné předpisy, a to vystavením druhopisu technického průkazu – čl. 60 odst. 2 přílohy č. 1 k Závaznému pokynu Policejního prezidenta ČR č. 3/1996, dále zrušením avizace odhlášení vozidla, vystavením druhopisu technického průkazu a výměnou reg. zn. – čl. 3 odst. 2, čl. 4, čl. 5 odst. 1, čl. 9 a čl. 13 odst. 1 této přílohy, výměnou karoserie a motoru – ustanovení § 17 odst. 1 písm. d) odst. 9 a § 106 odst. 2 tehdy platné vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb. a provedením změny roku výroby a výrobního čísla karoserie a motoru – ustanovení § 3 tehdy platného zákona č. 38/1995 Sb. a § 16 tehdy platné vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb.“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný Bc. R. B., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný Bc. R. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že se neztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, a vyjádřil názor, že se trestného jednání ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. nedopustil. Podle jeho přesvědčení provedenými důkazy, na základě kterých soud rozhodl o jeho vině, nebylo řádně a beze zbytku prokázáno, že by se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, dopustil. Připomněl přitom, že se k žalované trestné činnosti již velmi podrobně vyjádřil a popřel její vědomé spáchání. Dále opětovně namítl, že jeho vina nebyla provedenými důkazy, tj. listinami a výpověďmi vyslechnutých svědků, beze zbytku prokázána. V průběhu dokazování nebyl podle jeho mínění dostatečně objasněn skutkový děj a jeho případné trestné jednání. Zejména zdůraznil, že na dopravním inspektorátu Policie ČR se nenachází spisy k předmětným vozidlům a výpovědi svědků, především výpovědi příslušníků Policie ČR P. a P., nedokládají skutkový děj popsaný v rozsudku soudu prvního stupně. V závěru odůvodnění dovolání konstatoval, že provedenými důkazy nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že by porušil služební a obecně závazné právní předpisy a dopustil se trestné činnosti ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Na základě shora uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 2T 315/2002, zrušil a věc přikázal k novému projednání. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Především vyložil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž konstatoval, že první alternativa tohoto dovolacího důvodu [bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí] nemohla být v předmětné trestní věci naplněna, protože odvolací soud při projednávání odvolání obviněného aplikoval ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a po věcném přezkoumání odvolání rozhodl o jeho zamítnutí podle § 256 tr. ř. K druhé alternativě [bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.] poznamenal, že z kontextu dovolání vyplývá, že obviněný vadu samotného rozhodnutí odvolacího soudu i řízení tomuto rozhodnutí předcházejícího spatřoval v okolnostech, jež podle něho naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na to státní zástupce vyložil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že z odůvodnění dovolání je patrné, že obviněný brojí proti skutkovému stavu zjištěnému soudy obou stupňů. Zdůraznil současně, že podání obviněného nepřináší oproti důvodům uplatněným v dosavadní obhajobě a v řízení o odvolání nic nového, takže projednávání předmětné kauzy u dovolacího soudu by bylo jen skrytým odvolacím řízením. Podstata vad meritorních rozhodnutí měla podle dovolatele spočívat v tom, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy odlišně od jeho názorů, což jsou sice běžné námitky obviněných, avšak tyto nelze v rámci dovolacího řízení uplatnit. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má výlučně hmotně právní povahu, fakticky brojí proti způsobu, kterým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a poukazuje na údajnou důkazní nedostatečnost, čímž prakticky namítá porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., což však jsou výhrady, jež nelze pod zmíněný ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. subsumovat. K tomu státní zástupce ještě připomněl, že námitky obviněného by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by existoval extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad právně relevantně namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Navíc ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci své přezkumné činnosti k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu nedospělo, neboť soudy obou stupňů hodnotily pr