6 Tdo 1292/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1292/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1292/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1292.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1292/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 dovolání, které podal obviněný L. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 6 To 302/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 2/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. R. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 31 T 2/2010, byli uznáni vinnými: obviněný I.Č. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, obviněný L. R. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku jako účastník – návodce podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a to u obou obviněných na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za uvedenou trestnou činnost byli odsouzeni: obviněný I. Č. podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, obviněný L. R. za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění účinném do 1. 1. 2010 a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění účinném do 1. 1. 2010, za které byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 31 T 223/2009-40, který byl vydán dne 29. 9. 2009 a obviněnému byl doručen dne 25. 11. 2009 a právní moci nabyl dne 4. 12. 2009, podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným I. Č. a L. R.uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti SWS a. s., způsobenou škodu ve výši 2.327.016,- Kč. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému L. R. trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 31 T 223/2009-40, který byl vydán dne 29. 9. 2009 a obviněnému byl doručen dne 25. 11. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku podali obvinění I. Č. a L. R. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 6 To 302/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Citované usnesení odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl obviněný L. R. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Vytkl, že soudy nesprávně právně posoudily jeho jednání ve vztahu ke spoluobviněnému I. Č., které nemůže být posuzováno ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jako návod ke spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť jeho úmyslem bylo pouze si peníze půjčit, a ne spoluobviněného pohnout ke spáchání trestného činu. To ostatně vyplývá i z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, v němž se poukazuje na výpověď I. Č., který uvedl, že za ním v obou případech přišel obviněný a požádal o výplatu peněz v hotovosti uložené v pokladně. V návaznosti na to dovolatel vyjádřil názor, že z jeho strany tedy nedošlo k působení na spoluobviněného takovou měrou (nenaléhal, nepoučoval ho, ani nepoužil jiné aktivní kroky, jako např. hrozba či dání příkazu), aby mohlo být jeho počínání kvalifikováno jako účastenství na spáchaném trestném činu. V tomto směru rovněž odkázal na definici návodu v odborné literatuře, podle níž návod musí směřovat ke spáchání konkrétního trestného činu, musí být určen minimálně v hrubých rysech, stanoven popis útoku, způsob vykonání, čas, kdy k němu má dojít. Dovodil, že pokud spoluobviněný, a to i přes nedostatečnou intenzitu jeho jednání jako návodce, jednal způsobem v rozsudku popsaným, nemůže být automaticky u jeho osoby vyvozován závěr o vině jako návodce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný uzavřel, že spoluobviněný I. Č. jednal na základě vlastního uvážení, kdy tak činit nemusel, půjčení peněz mohl odmítnout, když sám měl nejlépe vědět, zda s hotovostí v kase firmy může tak či onak naložit. Zdůraznil, že jej pouze požádal o půjčení peněz, a to bez jakéhokoliv přímého či nepřímého úmyslu vzbudit u spoluobviněného rozhodnutí spáchat trestný čin zpronevěry. Dodal, že subjektivní stránka trestného činu návodce tudíž nebyla naplněna. Odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž by se subjektivní stránkou a následným právním posouzením jeho jednání ve vztahu ke spoluobviněnému I. Č. zabýval. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 31 T 2/2010 (správně má být sp. zn. 6 To 302/2010) i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 4. 2010, č. j. 31 T 2/2010-130, a přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce konstatoval, že dovolání je podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neobsahuje však přesné označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, jeho spisovou značku. Tato vada se v dovolání opakuje vícekrát a je jí zatížen i návrh na konečné rozhodnutí dovolacího soudu. Závěrem vyjádření státní zástupce uvedl, že nedojde-li k nápravě postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř., tak navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl dovolání, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného L. R. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Okolnost, že v dovolání je u rozhodnutí odvolacího soudu opakovaně uváděna nesprávná spisová značka, dovolací soud považuje za zjevnou písařskou chybu, která nemá vliv na skutečnost, že bylo napadeno usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 6 To 302/2010. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vy