6 Tdo 266/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 266/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2008 Spisová značka:6 Tdo 266/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.266.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 266/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2008 dovolání, které podal obviněný V. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 10 To 56/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 1/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 10 To 56/2007, z r u š u j e . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 5 T 1/2007, byl obviněný V. C. uznán vinným, že dne 6. 2. 2006 v době kolem 18.00 hod. v K. n. O., jako tehdejší policejní komisař SKPV Okresního ředitelství Policie ČR v Rychnově nad Kněžnou, přesto, že byl na základě „Záznamu o určení“ ve smyslu zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, osobou určenou k seznamování se s utajovanými skutečnostmi, resp. informacemi v rozsahu stupně utajení „VYHRAZENÉ“ při plnění a zajišťování úkolů Policie ČR a byl zároveň seznámen s předpisy vztahujícími se k ochraně utajovaných skutečností a s právy a povinnostmi s tím souvisejícími, vyhledal a navštívil svého kolegu policistu PČR prap. J. Z. v místě jeho bydliště, o němž věděl, že je zařazen do speciálního týmu policistů, kteří se zabývají šetřením a dokumentací rozsáhlé trestné činnosti majetkového charakteru, kde jedním z podezřelých byl v té době mj. i L. F., přičemž na J. Z. vyzvídal utajované informace, související s předmětnou prošetřovanou trestnou činností, s cílem tyto utajované informace posléze sdělit L. F., když zejména vyzvídal utajované informace ohledně toho, zda jsou v této trestní věci realizovány odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, a jaké jsou výsledky dosavadního šetření, a takto jednal s cílem, aby příslušné orgány Policie ČR neměly možnost zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení a počínal si tak i přesto, že na základě nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, jehož přílohou č. 1 – „Seznam utajovaných informací – obecná část“, pod poř. č. 9, je informace o přípravě odposlechu a záznamu zpráv specifikována jako utajovaná informace přinejmenším se stupněm utajení „VYHRAZENÉ“. Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 106 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat zaměstnání nebo funkci spojené s určením seznamovat se s utajovanými informacemi, a to na dobu tří roků. Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. C. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 10 To 56/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a jeho podmíněném odkladu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného V. C. za trestný čin ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. odsoudil podle § 106 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (ve všech výrocích) napadl obviněný V. C. prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podání obviněný konstatoval, že předmětným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho názoru bylo řízení před soudy obou stupňů zatíženo nerespektováním základních zásad trestního řízení, k opatření a posuzování některých provedených důkazů došlo v rozporu s trestním řádem. Vytkl, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, neboť nebyly objektivně zjištěny rozhodné skutečnosti, které byly podkladem pro právní kvalifikaci. V této souvislosti namítl, že se skutku popsaného ve výroku rozsudku nedopustil a uvedený trestný čin nespáchal. Na základě záznamu o určení podle zák. č. 148/1998 Sb. sice byl od 17. 2. 2005 osobou určenou k seznamování se s utajovanými skutečnostmi v rozsahu stupně „VYHRAZENÉ“, ale platnost a účinnost tohoto zákona skončila dnem 31. 12. 2005, přičemž od 1. 1. 2006 byl platný a účinný zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, s nímž však seznámen nebyl. V souvislosti s tímto novým zákonem vláda vydala podle § 139 odst. 1 zák. č. 412/2005 Sb. nařízení vlády č. 522/2005 Sb. ze dne 7. 12. 2005, které bylo zveřejněno ve Sbírce zákonů ČR, částka 179, dne 29. 12. 2005 a nabylo účinnosti dne 1. 1. 2006. S poukazem na tyto skutečnosti obviněný upozornil, že nemohl být již dne 17. 2. 2005 (vydaný záznam o určení evid. č. 26-12/ORRK) seznámen v potřebném rozsahu se zák. č. 412/2005 Sb. ani s nařízením vlády č. 522/2005 Sb., jak je uvedeno ve výroku rozsudku krajského soudu, protože tyto právní normy nebyly ještě přijaty, schváleny a zákonným způsobem vydány a publikovány. Současně poukázal na to, že podle vyjádření svědka P. V. před soudem prvního stupně nebyl z těchto nových právních norem proškolen. Soud proto nemohl učinit závěr o vině v tom směru, že byl seznámen podle nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných informací a jehož přílohou č. 1 je „Seznam utajovaných informací – obecná část“, kde pod poř. č. 9 je informace o přípravě odposlechu a záznamu zpráv specifikována jako utajovaná informace přinejmenším se stupněm utajení „VYHRAZENÉ“. Dále obviněný uvedl, že v termínech prováděného školení ve dnech do 10. 2. 2006 nebyl se zák. č. 412/2005 Sb. a nařízením vlády č. 522/2005 Sb. seznámen. Toto jeho tvrzení nebylo žádným důkazem vyvráceno, neboť jako policista řádně docházel na pracoviště, přičemž během své přítomnosti nebyl nadřízenými ani pověřenými policisty vyzván k účasti na školení. K proškolení právních předpisů a k vyhotovení záznamu o provedeném proškolení došlo později. Tento záznam byl antidatován, neboť obviněný byl do 6. 4. 2006 v činné službě policisty a mohl se školení zúčastnit, pokud by o něm věděl či byl na ně pozván. Nebylo prokázáno, že by se školení odmítl zúčastnit, nebo že by u jeho osoby existoval jiný objektivní důvod (nemoc, dovolená apod.), pro který by se školení nezúčastnil. Podle obviněného vyložily soudy obou stupňů důkazně v jeho neprospěch proškolení ze zák. č. 412/2005 Sb. a z nařízení vlády č. 522/2005 Sb. Totéž platí i pro „Stanovisko ředitele bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra ze dne 12. 3. 2007“ k výkladu ustanovení § 157 odst. 4, 7 zák. č. 412/2005 Sb. Ministerstvo vnitra nebylo tímto zákonem zmocněno k vydání jakéhokoliv rozhodnutí, které by řešilo prodloužení oprávnění na základě „Záznamu o určení“ ve smyslu zák. č. 148/1998 Sb. Naopak zák. č. 412/2005 Sb. platný a účinný od 1. 1. 2006 zrušil platnost a účinnost zák. č. 148/1998 Sb. Z výše popsaných skutečností obviněný dovodil, že nemohl být osobou určenou k seznamování se s utajovanými skutečnostmi v rozsahu stupně „VYHRAZENÉ“ při plnění a zajišťování úkolů Policie ČR a nemohl být subjektem, který spáchal předmětný trestný čin. Trestní zákon poskytuje ochranu zájmům České republiky (objekt trestného činu) i na úseku utajovaných skutečností, ale jednání pachatelů musí ohrozit nebo poškodit zákonem chráněný okruh zájmů. Podle mínění obviněného jeho jednání tyto zájmy nepoškodilo, a proto nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Současně poukázal na to, že společen