6 Tdo 321/2013 – Nejvyšší soud

6 Tdo 321/2013 - 18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2013 o dovoláních podaných obviněným N. Q. H., a obviněným N. Q., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 1 To 23/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 10/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných N. Q. H. a N. Q. a o d m í t a j í. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 50 T 10/2008, byl obviněný N. Q. H. uznán vinným jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body rozsudku 11a, 11b, 13, 14, 15, 18); obviněný N. Q. byl uznán vinným jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body rozsudku 16, 19). Za tuto trestnou činnost byl obviněný N. Q. H. podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, obviněný N. Q. byl podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, přičemž podle § 84 a § 81 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu dalších spoluobviněných, rovněž dalšími výroky došlo ke zproštění obžaloby u tam citovaných obviněných v konkrétních žalobních bodech. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podalo devět obviněných včetně N. Q. H. a N. Q., a také státní zástupkyně v neprospěch tří obviněných, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 1 To 23/2011. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněného N. Q. H. uznal vinným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body rozsudku 11b, 14, 15, 18) a obviněného N. Q. a (bod rozsudku 16) trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c), zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 11. 7. 2007, (dále jen „tr. zák.“). Této trestné činnosti se obvinění podle skutkových zjištění odvolacího soudu dopustili tím, že (jsou citovány pouze body týkající se dovolatelů) : 11.b) obžalovaní N. D. P., N. Q. H., D. A. T., B. Q. T., M. K. T., N. V. N. v době nejméně od 15. března 2007 do 19. března 2007 společně D. A. T. za pomoci B. Q. T. zorganizovali přepravu celkem dvaceti sedmi ilegálních migrantů z ČR do SRN, včetně plánovaného převzetí dalšími osobami v SRN, které k přepravě postupně dodali N. D. P., N. V. N. a N. Q. H. za spoluúčasti i M. K. T., D. A. T. též najal řidiče E. B., jenž dne 19. března 2007 kolem 19.00 hod. migranty převezl na ložné ploše návěsu kamionu tovární značky DAF, registrační značky ........., s návěsem registrační značky .........., přes hraniční přechod R. skrytě bez hraniční kontroly do SRN, kde kolem 19.20 hod. týž den byl kamion se jmenovaným řidičem a 27 migranty zadržen u obce N. orgány policie SRN, 14. obžalovaní Y. H. P. a N. Q. H. v době nejméně od 14. května 2007 do 24. května 2007 společně se samostatně stíhaným T. V. T., V. M. T. a P. T. K. L. pomohli zařídit přepravu šesti ilegálních migrantů z ČR do SRN jimi převzatých a předaných jak N. Q. H., tak V. H. P., když V. M. T. společně s P. T. K. L. poskytli pro část ilegálních migrantů ubytování a stravu ve svém bydlišti ve V. a také zajistil jejich převzetí v SRN, zjednal řidiče, který migranty převezl ke státní hranici se SRN v blízkosti R., kterou v nočních hodinách z 23. května 2007 na 24. května 2007 překročili mimo hraniční přechod a v SRN je převzal další řidič, jenž je následně předal na tomto území neustanovenému muži vietnamského původu, 15. obžalovaný N. Q. H. v době od 30. května 2007 do 7. června 2007 napomohl společně se samostatně stíhanými T. V. T., V. M. T. a P. T. K. L. při zařízení přepravy celkem čtyř ilegálních migrantů, zejména jím dodaných z ČR do SRN, když po dohodě pak V. M. T. zajistil převoz z ČR do SRN a také najal blíže neztotožněné řidiče, jednoho jménem M., jimž migranty předal a kteří je převezli ke státní hranici, v blízkosti R., kde ji migranti mimo hraniční přechod přešli bez hraniční kontroly v nočních hodinách z 5. června 2007 na 6. června 2007 do SRN, kde je další řidič T. V., vyzvedl a pokračoval v cestě půjčeným vozidlem značky Škoda Fabia .........., avšak během ní byl společně s ilegálními migranty u obce L. dne 6. června 2007 kolem 10.30 hod. zadržen policejními orgány SRN, 16. obžalovaní Y. H. P., N. D. P. a N. Q. v době od 22. června 2007 do 27. června 2007 zařídili společně přepravu celkem tří ilegálních migrantů z ČR do SRN, když N. Q. předal k přepravě jednoho a N. D. P. dva ilegální migranty včetně jednoho od V. H. P., najali dosud neustanoveného řidiče, který ilegální migranty převezl do blízkosti státní hranice, nedaleko P., kde ti přešli státní hranici mimo hraniční přechod do SRN, kde je převzal další, dosud neustanovený řidič, který je pak předal dalším osobám, avšak všichni tři ilegální migranti byli dne 27. června 2007 kolem 07.15 hod. zadrženi v obci D. policejními orgány SRN a vráceni do ČR, 18. obžalovaný N. Q. H. dne 24. července 2007 společně po dohodě se samostatně stíhaným T. V. T. a v součinnosti i s V. M. T. a P. T. K. L. tito zorganizovali přepravu pro nezjištěný počet ilegálních migrantů z ČR do SRN, z toho nejméně dvou dodaných k přepravě N. Q. H., když V. M. T. celý transport řídil a zabezpečil jejich převzetí v SRN, P. T. K. L. se podílela na zajištění ubytování a stravy pro migranty, V. M. T. též zajistil řidiče, který migranty převezl ke státní hranici v blízkosti R., kde mimo hraniční přechod bez hraniční kontroly přešli na území SRN, zde je převzal další řidič, který měl migranty převézt do Berlína a předat neustanovené osobě vietnamského původu jménem C., přičemž se skutků pod body 11b., 14., 15. a 18 dopustil N. Q. H. poté, co se v době od 23. 5. 2002 do 7. 1. 2003 dopustil v 28 případech obdobného jednání, spočívajícího v zajišťování nelegálního přechodu zejména Vietnamců z ČR do SRN a za trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice dle § 171 a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 12. 2007. č.j. 2 T 138/2003-5606. Odvolací soud obviněného N. Q. H. za uvedené jednání odsoudil podle § 340 odst. 3 tr. zákoníku k odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Obviněný N. Q. byl podle § 171 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 11. 7. 2007, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku. Obvinění N. Q. H. a N. Q. byli současně zproštěni obžaloby pro skutky uvedené po body 3. a 4. zprošťujícího výroku. Rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto i o dalších sedmi spoluobviněných. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění N. Q. H. a N. Q. dovolání. Obviněný N. Q. H. své dovolání podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Alice Burianové, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konstatoval, že podle jeho názoru soudy hodnotily důkazy tendenčně, přičemž důkazy svědčící v jeho prospěch nebraly v potaz. Obviněný trestnou činnost nedoznal a ani jej neusvědčuje žádný ze slyšených svědků. Za hlavní důkaz, o který soud opřel rozhodnutí o vině, byly považovány telefonické odposlechy. Dovolatel však nebyl účastníkem telefonických hovorů, které byly odposlouchávány. Zdůraznil, že nebyl jako hovořící osoba ztotožněn ani ve znaleckém posudku Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D. Ztotožněn byl až po podání obžaloby v dodatku ke znaleckému posudku pouze v jednom případě, a to v záznamu ze dne 24. 5. 2007 (skutek 14 napadeného rozsudku) s hodnotou pravděpodobnosti 0.61 %, což je v blízkosti hranice 0.5 %, která představuje hranici vyšší pravděpodobnosti ztotožnění řečníka, a naopak je velmi vzdálena hranici 0.9292 %, při které je více než 90% jistota ztot