6 Tdo 471/2017 — Nejvyšší soud

6 Tdo 471/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2017 Spisová značka:6 Tdo 471/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.471.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Působnost trestních zákonů Zanedbání povinné výživy Zásada teritoriality Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 4 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 202 odst. 2 tr. ř. § 28 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.2.2019I.ÚS 550/19JUDr. David Uhlířodmítnuto11.6.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 471/2017-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný E. H . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 68 To 272/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 218/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného E. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 T 218/2013, byl obviněný E. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku. 2. Tohoto přečinu se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že „v době od 1. 5. 2008 do 19. 2. 2014 nikde na území Nizozemska ani na území České republiky si řádně neplnil zákonnou vyživovací povinnost na své dvě děti, nyní již zletilou XXXXX *), žákyni Střední školy gastronomické a hotelové s. r. o., Praha 4, a nezl. YYYYY *), obě v péči matky J. H., bytem P.- Z., ul. N., a této vyživovací povinnosti se vyhýbal. Obžalovanému vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem vyplývá ze zákona o rodině a občanského zákoníku a výše výživného byla upravena nejdříve rozhodnutím soudu v Groningenu, sp. zn. 90424/SA RK 06-2040 ze dne 4. 9. 2007, kterým bylo výživné na obě děti stanoveno ve výši 260 EURO, a poté rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2013, č. j. 19 Co 420/2012-286, pravomocným dne 18. 2. 2013, kterým bylo rozhodnuto tak, že návrh otce na snížení výživného za období od 15. 6. 2008 do 30. 9. 2010 se zamítá a s účinností od 1. 10. 2010 se výživné snižuje z částky 260 EUR na částku 4 500 Kč měsíčně pro zletilou XXXXX *), a z částky 260 EUR na částku 3 500 Kč měsíčně pro YYYYY *), výživné pro zletilou XXXXX *), je splatné k jejím rukám a pro nezl. YYYYY *), k rukám matky, vždy do 15. dne v měsíci předem. Obžalovaný v uvedeném období přispěl na výživné pro děti částkami po 5 000 Kč, které sám uhradil pouze v měsících dubnu, květnu, červnu, červenci, srpnu, září, říjnu a listopadu roku 2011 a v měsících lednu, únoru, březnu, dubnu, září a říjnu roku 2012. Obžalovaný výživné řádně neplatil přesto, že do 30. 9. 2010 měl v Holandsku příjem z podpory ve výši 1 700 EUR měsíčně, poté od října 2010 do ledna 2011 měl příjem nejméně z finančních prostředků, které mu poskytovala jeho matka, ve výši 300-400 EUR měsíčně, od 10. 1. 2011 do 31. 3. 2012 pracoval ve společnosti AVL Moravia, kde měl průměrný čistý měsíční příjem ve výši cca 25 000 Kč, následně od 14. 4. 2012 do 31. 7. 2013, pracoval ve společnosti BROSE, s. r. o., kde jeho průměrný čistý měsíční příjem činil cca 28 000 Kč. Obžalovaný pracovní poměr v této společnosti ukončil přesto, že byl zaměstnán na dobu určitou až do 30. 9. 2014, od 1. 8. 2013 byl evidovaný v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, byla mu však vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 13 407 Kč. Obžalovaný měl rovněž na svém účtu k dispozici ke dni 12. 10. 2010 částku ve výši 745.674 Kč, když částku ve výši 700.000 Kč ze svého účtu hned dne 15. 10. 2010 v hotovosti vybral za tím účelem, aby nemohla být použita pro účely exekuce pro výživné na výše uvedené nezletilé děti. Obžalovaný měl rovněž na svém účtu k dispozici ke dni 13. 4. 2012 částku ve výši 199.009,32 Kč, když nejméně částky ve výši 15.000 Kč dne 16. 4. 2012 (v bankomatu), 25.000 Kč dne 19. 4. 2012 (v bankomatu) a 150.000 Kč dne 24. 4. 2012 (v hotovosti) ze svého účtu vybral za tím účelem, aby finanční prostředky nemohly být použity pro účely exekuce pro výživné na výše uvedené nezletilé děti, přičemž exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Přerově již ze dne 10. 4. 2012, č.j. 32 EXE 5001/2012 a exekuční příkaz bance doručen dne 3. 5. 2012. Pro potřeby trestního řízení tak bylo povinností obžalovaného přispívat na výživu nezletilé XXXXX *), v období od 1. 5. 2008 do 20. 9. 2010 částkou nejméně 100 euro měsíčně, a v období od 1. 10. 2010 částkou 4.500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého YYYYY *) v období od 1. 5. 2008 do 20. 9. 2010 částkou nejméně 100 euro měsíčně, a v období od 1. 10. 2010 částkou 3.500 Kč měsíčně. Obžalovaný tak za období od 1. 5. 2008 do současné doby na výživném pro XXXXX *), způsobil dluh ve výši 2.900 Euro a 149.500 Kč a na výživném pro YYYYY *) způsobil dluh ve výši 2.900 Kč Euro a 107.500 Kč“. 3. Za uvedený přečin byl podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil „z rozsudku vyplývající“ dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné na svoji dceru XXXXX *), a na svého syna YYYYY *). 4. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 68 To 272/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. 6. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., namítl, že postupem nalézacího soudu, který dne 1. 4. 2015 konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti navzdory jeho řádné omluvě a žádosti o odročení jednání z důvodu, že neměl k dispozici vozidlo ani peněžní prostředky k zajištění jiné dopravy do České republiky, byl zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit k důkazům. Shodné výhrady směřoval proti konání veřejného zasedání odvolacím soudem dne 24. 6. 2016 s tím, že vyrozumění o jeho konání obdržel v českém jazyce a nedisponoval prostředky k cestě do České republiky a zpět, a neměl tedy možnost se jednání účastnit a uplatnit své právo na obhajobu. Poukázal přitom na § 28 odst. 4 tr. ř., podle kterého je třeba přeložit i písemnost neuvedenou v odst. 2 tohoto ustanovení, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu. Procesní postup obou soudů označil za rozporný nejen s trestním řádem, ale i s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). 7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že odvolacím soudem byl jeho opravný prostředek zamítnut, ačkoliv v řízení napadenému usnesení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném hmotně právním posouzení, neboť skutek, tak jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv se o trestný čin nejednalo. Neplnění vyživovací povinnosti se měl dopouštět v době od 1. 5. 2008 do 19. 2. 2014 na území Nizozemska a na území České republiky, přičemž je občanem Nizozemského království a do září 2010 se tam výlučně zdržoval, a proto bylo nutno postupovat v souladu s právní úpravou platnou pro tento stát a soud měl zjistit, zda je zde neplacení výživného trestné, a v kladném případě, zda byl schopen svým povinnostem s ohledem na změnu v příjmech dostát a zda se tedy protiprávního jednání vůbec dopustil. V daných souvislostech obviněný namítl, že skutkový stav, jak byl zjištěn odvolacím soudem ve shodě se soudem prvního stupně, bez jakýchkoliv pochybností neodpovídal provedeným důkazům. Poukázal na to, že v období od 1. 5. 2008 do 20. 9. 2010 byl bez práce, přičemž dávka hmotného zabezpečení, která mu byla v Nizozemsku vyplácena, odpovídala výši životního minima. Soud podle jeho slov přitom objektivně nezjistil, zda byl