6 Tdo 476/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 476/2025-420 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 5 To 80/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 6/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 81 T 6/2024, uznal obviněného A. Č. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 1. 1. 2024 v době kolem 4:40 hod. v XY, na ul. XY, před budovou klubu „D.“, v úmyslu ublížit jinému na zdraví a narušit občanské soužití za přítomnosti dalších nejméně pěti osob po slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného O. E., kterého uchopil za bundu, přitáhl jej k sobě a nejméně třikrát jej udeřil pěstí do hlavy, poté jej povalil na chodník a bil pěstmi do hlavy a nejméně jedenkrát jej kopl nohou obutou ve sportovní obuvi do hlavy, poté v napadání ustal, čehož poškozený využil a z místa se vzdálil, avšak když se v době kolem 4:44 hod. vrátil, obviněný jej opět fyzicky napadl úderem pěstí do hlavy, po němž si poškozený klekl na zem, kde jej obviněný třikrát udeřil pěstí a dvakrát razantně kopl do hlavy, a když poškozený po tomto útoku zůstal bezvládně ležet na zemi, snažil se obviněný z místa činu odejít, v čemž se mu pokusili zabránit J. K. a poškozený M. F., kteří jej vyzvali, aby na místě setrval do příjezdu policie, načež se obviněný rozběhl proti M. F., kopl jej do hrudníku a opakovaně jej udeřil pěstí do hlavy. Tímto jednáním způsobil O. E. otoky, tržné rány, oděrky, krevní výrony a otřes mozku, v jejichž důsledku byl poškozený omezen v běžném způsobu života bolestmi a nutností dodržovat klidový režim po dobu nejméně dvanácti dnů. M. F. způsobil zranění spočívající v několika zlomeninách různých částí hlavy a krevních výronech, v jejichž důsledku byl poškozený omezen v běžném způsobu života bolestmi, problémy s přijímáním potravy a nutností dodržovat klidový režim po dobu nejméně tří týdnů. S ohledem na charakter, razanci a zacílení útoku reálně mohl oběma poškozeným způsobit závažnější zranění spočívající v poranění očí či mozku v podobě jeho zhmoždění nebo krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, které mohly vést k delší dobu trvající poruše zdraví a závažným zdravotním obtížím dlouhodobého charakteru, v krajním případě až s fatálními následky. Tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 4 Tm 3/2019, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2019, uznán vinným mj. přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za to mu byl podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 6 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Dále mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak byl zavázán, aby na náhradě škody zaplatil Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 8 342 Kč a 3 573 Kč. 3. K odvolání státního zástupce do výroku o trestu v neprospěch obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 5 To 80/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, neboť vyloučil možnost mimořádného snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby. Podle obviněného odvolací soud přecenil závažnost činu a nedostatečně zohlednil, že šlo pouze o pokus trestného činu, který neskončil těžkou újmou na zdraví. Zranění poškozených byla střední závažnosti, zhojena bez trvalých následků a útok byl veden střední silou, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Vysoká trestní sazba podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku v rozmezí 5 až 12 let je stanovena za způsobení těžké újmy na zdraví dvěma osobám. Jestliže tento následek objektivně nenastane ani u jednoho z poškozených, je společenská škodlivost takového činu podle obviněného již z tohoto důvodu, ale i z důvodu, že šlo o jednání v úmyslu nepřímém, kvalitativně odlišná a uložení trestu v rámci zákonné sazby je za těchto okolností nepřiměřeně přísné. 5. Obviněný dále uvádí, že odvolací soud nesprávně hodnotil jeho osobu. Zatímco krajský soud přihlédl k jeho mladému věku, osobnostní nezralosti, péči o nezletilé dítě a pracovnímu zařazení, odvolací soud tyto okolnosti bagatelizoval. Obviněný vysvětlil, že jeho zdrženlivost v kontaktu s poškozenými byla důsledkem poučení policejním orgánem. U hlavního líčení se pak přítomnému poškozenému omluvil, druhému zaslal omluvný dopis. V souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie lze jeho jednání přičíst spíše sociální neobratnosti než nedostatku slušnosti. 6. Odvolací soud podle obviněného rovněž nedostatečně zohlednil jeho roli otce. Přestože uznal, že obviněný zajišťuje péči o dceru a že její nejlepší zájem není slučitelný s výkonem nepodmíněného trestu, upřednostnil veřejný zájem na ochraně společnosti. Obviněný má za to, že takový přístup přehlíží preventivní a výchovný účel trestu. Krajský soud správně zdůraznil význam zákazu požívání alkoholu a dohledu Probační a mediační služby jako prostředků k nápravě. 7. Obviněný rovněž namítá, že odvolací soud nesprávně přihlédl k jeho předchozímu odsouzení za ublížení na zdraví, kterého se dopustil jako mladistvý, které bylo již zahlazeno a také zohledněno v právní kvalifikaci nynějšího skutku jako výtržnictví. Má za to, že přičítání této skutečnosti k jeho tíži podruhé je nepřípustné. Dále nesouhlasí s tím, že odvolací soud odmítl motivaci jeho jednání, která podle krajského soudu spočívala v reakci na urážky a výzvy poškozených, nikoli v bezdůvodné agresi. 8. Podle obviněného odvolací soud jednostranně upřednostnil represivní funkci trestu a přehlédl jeho resocializační potenciál. Uložený trest tak plní především funkci odplaty, nikoli nápravy, prevence či satisfakce poškozeným, kteří sami zaujali smířlivý postoj. Obviněný má za to, že krajský soud správně aplikoval § 58 odst. 6 tr. zákoníku a že odvolací soud neměl důvod jeho závěry na základě stejného skutkového stavu přehodnocovat v neprospěch obviněného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Výrok o trestu lze napadat především prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který se však vztahuje pouze na případy, kdy byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou sazbu. To se v daném případě nestalo, neboť uložený trest odnětí svobody v délce pěti let odpovídá zákonné sazbě za zločin podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 10. Podle státního zástupce nelze za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považovat pouhou nespokojenost s výší trestu nebo způsobem jeho výkonu. Takové námitky nejsou způsobilé založit přezkum rozhodnutí dovolacím soudem, ledaže by šlo o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, což v tomto případě nenastalo. Státní zástupce vyložil judikaturu k této otázce a uvedl, že konkrétní druh a výše trestu jsou věcí úvahy soudu, do níž dovolací soud zásadně nezasahuje. Aplikace § 58 odst. 1 a 6 tr. zákoníku je fakultativní a závisí na úvaze soudu. Nejedná se o povinnost, ale o možnost, kterou soud využije pouze při splnění mimořádných okolností. Vrchní soud v Olomouci podle něj v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vysvětlil, proč tyto podmínky neshledal. Upozornil na malichernou záminku útoku, jeho nevyprovokovanost, brutalitu a pokračování v napadání i po povalení poškozeného na zem. Závažnější následek nenastal jen náhodou, nikoli zásluhou obviněného. Soud rovněž zohlednil neúplné doznání, opožděnou a účelovou lítost a nedostatečné kroky k náhradě škody. Obviněný nežil v minulosti