6 Tdo 549/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 549/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 5. 2010 Spisová značka:6 Tdo 549/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.549.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 549/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2010 dovolání, které podal obviněný B. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 10/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 17/2006, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 10 T 17/2006, byl obviněný B. V. (dále jen „obviněný nebo dovolatel“) uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 10/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného uznal vinným, že dne 8. 6. 2004 podal trestní oznámení na Okresní státní zastupitelství Praha – východ se sídlem Husova 11, Praha 1, na příslušníky Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Kutná Hora, v úmyslu přivodit jim trestní stíhání, ve kterém vyslovil závažné podezření z trestné činnosti policistů SKPV Kutná Hora, kpt. Bc. P. K., a kpt. Bc. R. B., které se měli dopustit v průběhu trestního stíhání obžalovaného B. V., který byl trestně stíhán a vyšetřován pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák., přičemž obžalovaný ve svém trestním oznámení uvedl, že vyšetřovatel Bc. P. K. (v trestním oznámení nesprávně označen jako J. K.) spolu s vyšetřovatelem R. B. obžalovaného terorizoval, uváděl v omyl a znevažoval, snažil se na obžalovaném vylákat písemnosti a tyto pak chtěl bezesporu zničit a tak krýt činnost komunální sféry místa bydliště obžalovaného, při výslechu obžalovaného fyzicky i psychicky terorizoval, hrubě urážel a vyhrožoval fyzickým napadením, pistolí a likvidací v psychiatrickém zařízení a promyšleně účelově zfalšoval s pachateli výpovědi, dále vyšetřovatel R. B.obžalovaného při výslechu hrubě urážel a znevažoval, vytvářel lživé a podvodné výpovědi pachatelů, kryl svým jednáním činnost komunální sféry místa bydliště obžalovaného, ale i státních zástupců OSZ Kutná Hora a vše naaranžoval tak, aby se obžalovaný jevil jako osoba duševně nemocná a aby psychiatři na základě tohoto zfalšovaného stavu učinili z obžalovaného osobu duševně nemocnou; v důsledku toho obžalovaný B. V. měl protokol o výslechu podepsat pod nátlakem na SKPV Kutná Hora, přičemž z provedeného šetření vyplynul závěr, že nebyly potvrzeny skutečnosti uváděné obžalovaným B. V. ani se neprokázalo pochybení policistů kpt. Bc. B.a kpt. Bc. K. a uvedené oznámení bylo vyhodnoceno Policií ČR, Správou Středočeského kraje, skupinou kontroly a stížností dne 9. 7. 2004 jako neoprávněné. Takto zjištěný skutek odvolací soud kvalifikoval jako trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, přičemž obviněného odsoudil podle § 174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Vůči rozsudku Městského soudu v Praze (výroku o vině a trestu) podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Mimořádný opravný prostředek podal z důvodů popsaných v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný připomněl, že jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu je jeho subjektivní stránka. Trestný čin křivého obvinění předpokládá přímý úmysl, tj. pachatel si musí být vědom nepravdivosti obvinění. Současně zákon předpokládá specifický úmysl přivodit jinému trestní stíhání, u kterého postačuje i srozumění s tímto následkem. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti obviněný označil za nepravdivé tvrzení, že vyšetřovatele nepravdivě obvinil v úmyslu jim bezdůvodně přivodit trestní stíhání. Uvedl, že jeho úmyslem bylo pouze hájit svá práva a nikoli jiného úmyslně nepravdivě obvinit. Namítl, že od počátku trvá na tom, že se vyšetřovatelé tohoto jednání dopustili, po celou dobu vypovídal stejně a pravdivě, je přesvědčen o hrubém a nestandardním chování poškozených. Zdůraznil, že jeho úmysl lživě obvinit jiné z trestného činu, s cílem přivodit jim trestní stíhání, nebyl nikterak prokázán a ani nikdy neexistoval. Podle obviněného nebyly naplněny všechny znaky subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění, neboť nepravdivě neuvedl žádné okolnosti a není možné dovodit jeho vnitřní vztah k takovým okolnostem. V této spojitosti poukázal na rozhodnutí č. 63/1991 Sb. rozh. tr. Podotkl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal v tom, že rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 5. 1. 2010 spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutková zjištění soudu označil za chybná a neúplná, provedené důkazy nepotvrzují jeho vinu a skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu podle § 174 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Podle jeho názoru nebyly formální znaky uvedeného trestného činu naplněny po objektivní stránce, neboť nedošlo k porušení objektu trestného činu, kterým je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest. Před soudy obou stupňů nebylo bezpochyby prokázáno, že se vyšetřovatelé nedopustili jednání, jež ve svém trestním oznámení popsal a nepovšimnuta zůstala řada okolností, která jeho tvrzení potvrzují, tj. nejasnosti o uložení zbraně apod. Dále obviněný vytkl, že i po provedení dokazování nebyl skutkový stav zjištěn tak, aby mohlo být jednoznačně uzavřeno, že trestný čin spáchal. V celém řízení nebyl proveden zásadní důkaz obžaloby originálem trestního oznámení, na jehož základě byl shledán vinným z dotčeného trestného činu. Soudy neměly k dispozici originál tohoto zásadního důkazu, ačkoliv vícekráte vyzýval k jeho předložení. Soudem mu k nahlédnutí byla poskytnuta pouze fotokopie dokumentu, u kterého obviněný nikdy nepotvrdil, že se opravdu jedná o jeho osobou sepsaný text a jeho podpis. Odvolací soud na tento důkaz odkázal i v odůvodnění rozsudku ze dne 5. 1. 2010. Protože zmíněný důkaz nebyl nikdy řádně proveden, nelze podle obviněného ani odkazovat na takovouto listinu. Výše uvedený postup soudu obviněný označil za nepřípustný, stejně, pokud upřesnil jednání dovolatele podle obsahu trestního oznámení, které na poškozené podal, aniž by je měl k dispozici. Není přípustné odůvodnění odvolacího soudu, že neprovedl důkaz originálem trestního oznámení, neboť nemá pochybnost o pravosti fotokopie s ohledem na fakt, že je na fotokopii razítko okresního státního zastupitelství. Podle obviněného je nepravdivé i tvrzení, že někdy potvrdil správnost obsahu fotokopie trestního oznámení a uvedl, že takovéto prohlášení nikdy neučinil, naopak vždy trval na předložení originálu a pochyboval o obsahu fotokopie. V dovolání obviněný rovněž namítl, že se soudy obou stupňů neřídily zásadou presumpce neviny, z níž vyplývají další pravidla. Prvním z nich je pravidlo in dubio pro reo, přičemž tuto otázku řeší i judikatura Ústavního soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1975/08, z něhož v podrobnostech citoval. Dodal, že takovýchto pochybností v proběhnuvších řízeních vyvstalo více a soud se s nimi nikterak nevypořádal. Odsuzující rozsudek smí být podle zákona vynesen jen za předpokladu, že byly odstraněny veškeré důvodné pochybnosti o vině obviněného, což v jeho případě nebylo. Za zásadní pochybení obviněný označil i skutečnost, že se soud odmítl zabývat jeho námitkou podjatosti s tím, že obdobná námitka již byla řešena a na další již nebude brát zřetel. Uzavřel, že skutkový