6 Tdo 618/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 618/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:17. 6. 2010 Spisová značka:6 Tdo 618/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.618.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souhrnný trest Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 618/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. června 2010 o dovolání obviněného M. H ., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, č. j. 6 To 82/2010-317, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 68/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 1. 2010, č. j. 5 T 68/2009-274, byl obviněný M. H. uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 2 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 419 věta druhá tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2009, doručeného obviněnému dne 5. 3. 2009, pravomocného dne 14. 3. 2009, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 1. 2010, sp. zn. 4 T 19/2009, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2010, č. j. 6 To 82/2010-317, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku mu za tento trestný čin uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, když pro výkon tohoto trestu obviněného podle § 56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje jednak v tom, že mu nebylo prokázáno, že skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku spáchal on, jednak v tom, že skutek neměl být kvalifikován jako pokus uvedeného trestného činu. Vytýká soudům, že se dostatečně nezabývaly otázkou, zda obviněný mohl spáchat trestný čin ve stadiu přípravy. Příprava je však trestná pouze u zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku) a jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví (§ 20 odst. 1 tr. zákoníku), proto je toho názoru, že měla být aplikována zásada trestního řízení podle § 2 odst. 5 tr. ř. a v pochybnostech rozhodnuto v jeho prospěch. Dále namítl, že výroková část rozsudku odvolacího soudu neobsahuje popis takového jednání obviněného, které by směřovalo k bezprostřednímu dokonání trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrdí, že skutku, jímž byl shledán vinným, se nedopustil a že mu nebyla prokázána manipulace nebo jakýkoliv konkrétní způsob nakládání s prostředky či nástroji, které měly sloužit k výrobě pervitinu. Domnívá se, že nebyla prokázána subjektivní ani objektivní stránka trestného činu a vzhledem k absenci konkrétních skutkových okolností jak v popisu skutku, tak v odůvodnění rozsudku, nebylo možno jeho jednání právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Další výhrady obviněný vznesl k výroku o trestu. Má za to, že mu měl být uložen souhrnný trest ve vztahu, jak k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 4 T 19/2009, tak ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 103 T 209/2009. Trestného činu v této trestní věci se dopustil jednak před doručením trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 4 T 19/2009, jednak před vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2010. Část trestu uloženého trestním příkazem vykonal a k tomuto uloženému a zčásti vykonanému trestu měl soud přihlédnout při ukládání trestu jako trestu souhrnného. Pokud soudy odůvodňují neuložení souhrnného trestu ustanovením § 419 věty druhé tr. zákoníku, a to ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 4 T 19/2009, je přesvědčen, že odvolací soud měl uložit souhrnný trest za trestný čin, jímž byl v této trestní věci uznán vinným, ve vztahu k trestu uloženému mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 103 T 209/2009. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž by se zabýval podstatou všech jím vytýkaných námitek a sám rozhodl ve veřejném zasedání tak, že toto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V doplnění dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedl, že po svém zadržení orgány policie byl v přípravném řízení vyslechnut jako obviněný. U tohoto výslechu však neměl obhájce, protože ten mu byl ustanoven až druhý den, tj. poté, co byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 vzat do vazby a tímto rozhodnutím bylo stanoveno, že vazba se započítá ode dne jeho zadržení v této trestní věci. Tím je podle jeho názoru naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť byl vyslechnut jako obviněný, aniž měl obhájce, kterého podle zákona mít měl, a to ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 6 To 82/2010, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 5 T 68/2009, a přikázal „Městskému soudu v Praze“, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně sp