6 Tdo 77/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 77/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2008 Spisová značka:6 Tdo 77/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.77.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 77/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 3 To 221/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 169/2006, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 3 To 221/2007, z r u š u j e . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 95 T 169/2006, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 147 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušení době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. D. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 3 To 221/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněného J. D. podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že jako jednatel spol. M. – Č. R., s. r. o., v B. ani jinde nesplnil svou zákonnou povinnost za poplatníky odvést z vyplácené mzdy sražené: - za období od 25. 10. 2004 do 30. 11. 2005 pojistné na zdravotní pojištění, ač mu tak ukládá zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na zdravotní pojištění, a dluží tak Všeobecné zdravotní pojišťovně, povinnou platbu ve výši 14.525,- Kč, - za období od měsíce března 2004 do 31. 12. 2005 pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, ač mu tak ukládá zákon č. 598/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a dluží tak Městské správě sociálního zabezpečení, povinnou platbu ve výši 37.491,- Kč a po datu zahájení trestního řízení zaplatil částku 13.197,- Kč, - za období od měsíce března 2004 do prosince 2005 daň z příjmů ze závislé činnosti, ač mu tak ukládá zákon č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, a dluží tak Finančnímu úřadu Brno I., povinnou platbu ve výši 14.256,- Kč, po datu zahájení trestního řízení zaplatil částku 6.230,- Kč, v němž byl spatřován trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla. Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu – všem výrokům podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. D. dovolání, které opřela o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého podání dovolatelka shrnula dosavadní trestní řízení ve věci. Rovněž se v podrobnostech zabývala odůvodněním rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který po doplnění dokazování zjistil, že obviněný dne 27. 8. 2007 (dva dny před veřejným zasedáním o odvolání) uhradil i ty částky, jež na jednotlivé výše specifikované platby ještě dlužil. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na osobu obviněného, jeho dosavadní bezúhonnost i celkovou výši dlužných částek, trestnost činu zanikla. Z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a obviněného podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek původně popsaný v obžalobě a částečně pozměněný soudem prvního stupně. S tímto právním posouzením dovolatelka vyslovila nesouhlas a odkázala na první část hlavy páté trestního zákona, kde je v ustanoveních § 65 až § 68 tr. zák. řešen zánik trestnosti. Dodala, že na konkrétní případ by se ještě mohlo navíc vztahovat zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 147a tr. zák., jehož aplikaci však s ohledem na skutkové okolnosti správně vyloučil i sám soud druhého stupně. Konstatovala, že k zániku trestnosti by mohlo dojít pouze z důvodu zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 65 tr. zák.). Takový závěr by mohla odůvodnit buď změna situace anebo skutečnosti zjištěné k osobě pachatele. Jinak řečeno dokazováním by musel být zjištěn stav, kdy jednání, jež v době činu vykazovalo formální i materiální znaky skutkové podstaty některého trestného činu, přestává být činem soudně trestným proto, že jeho společenská nebezpečnost nedosahuje vyššího než nepatrného stupně vzhledem ke změně situace nebo vzhledem ke změně postihující osobu pachatele. Za změnu situace lze podle dovolatelky považovat podstatný posun ve stavu sociálně politických poměrů, podmínek a jiných okolností, což zásadně ovlivňuje hodnocení významu chráněných společenských zájmů, jenž byly trestným činem porušeny či ohroženy. O tuto alternativu zániku společenské nebezpečnosti žalovaného trestného činu však odvolací soud svůj výrok neopřel, protože k takovéto změně v době od spáchání činu do vyhlášení napadeného rozhodnutí nedošlo. Dovolatelka uvedla, že krajským soudem uplatněné alternativní hledisko zániku trestnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 65 tr. zák., které shledal ve změnách týkajících se osobních poměrů pachatele, bylo však aplikováno nedůvodně. V této variantě totiž zaniká trestnost činu pouze tehdy, pokud pachatel přestal být pro společnost nebezpečným, a to v důsledku změny jeho chování, ke které došlo po spáchání trestného činu (ovšem nikoli až po vyhlášení rozsudku za předmětný trestný čin!) a která svědčí o jeho trvalé nápravě, takže z jeho strany již nehrozí opakování trestné činnosti. Dovolatelka připomněla, že právní teorií i soudní praxí je obecně respektován názor, že dodatečné splnění povinnosti, kterou pachatel trestným činem porušil, samo o sobě není dostatečným důvodem pro zánik nebezpečnosti činu. Zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 147a tr. zák. je kvalifikovaným průlomem do této zásady, striktně však časově limituje možnost pachatele dosáhnout beztrestnosti tím, že svou zákonnou povinnost splní dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek. Soud druhého stupně však svým rozhodnutím toto ustanovení obchází resp. nepřípustně rozšiřuje, protože stejné účinky přikládá i skutečnosti, že obviněný svou povinnost splnil bezprostředně před jednáním odvolacího soudu. Taková okolnost nepochybně mohla najít odraz v případné změně výroku o trestu [§ 33 písm. h), ch) tr. zák.], nemohla však vyústit v právní závěr o zániku trestnosti činu obviněného po spáchání předmětného skutku, který naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. Zaplacení dlužných plateb by ovšem mělo bezprostřední vliv na výrok o uložení povinnosti podle § 59 odst. 2 tr. zák. v rozsudku soudu prvního stupně (která byla ostatně nesprávně vymezena, neboť dlužné platby z titulu daní a podobných zákonných dávek nejsou škodou způsobenou trestným činem). Podle názoru dovolatelky bylo právní posouzení předmětného skutku jako trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., jak je učinil soud prvního stupně, správné a v souladu se zákonem. Krajský soud v Brně naopak nedůvodně rozšiřujícím výkladem podmínek zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost dospěl k nesprávnému závěru, že trestnost jednání obviněného zanikla. Zprošťující výrok v rozsudku odvolacího soudu tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za