6 Tdo 897/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 897/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:6 Tdo 897/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.897.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 897/2025-166 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 9 To 1/2025-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 125/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 18. 11. 2024, č. j. 3 T 125/2024-84, byl obviněný M. J. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 21. 11. 2023 ve 21:35 hod. na ulici XY v Brně ve směru do XY řídil své motorové vozidlo tovární značky Porsche 911 Carrera, RZ: XY s neplatnou STK, kdy po zjištění této informace jej chtěla motorizovaná hlídka PČR zastavit a vydala se tak za jeho vozidlem, přičemž použila zvukové a světelné výstražné znamení červené a modré barvy s nápisem STOP POLICIE, na což však zareagoval okamžitou akcelerací, kdy s vozidlem začal ujíždět vysokou rychlostí, výzev k zastavení nedbal a rychlostí přesahující 100 km/hod. pokračoval po ulici XY až za křižovatku s ulicí XY, kdy následně projel kruhovým objezdem a dále pokračoval po ulici XY, ze které odbočil vpravo na ulici XY, kde se hlídce ztratil z dohledu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že mu příkazem Magistrátu města Brna ze dne 25. 9. 2023, č. j. OPD-42003/23-15, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2023, byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců od právní moci rozhodnutí, tedy do 17. 10. 2024. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 40 denních sazeb, kdy výše jedné sazby se stanoví na částku 2 000 Kč, tedy celkem 80 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 3. 2025, č. j. 9 To 1/2025-133, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Odehnala dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle obviněného došlo ze strany soudu k nesprávným skutkovým zjištěním. Soudům vytýká, že hlouběji nezkoumaly a nehodnotily věrohodnost svědecké výpovědi Č., který „měl objektivní příležitost sledovat dovolatele toliko z okénka služebního vozu do okénka přijíždějícího vozu, zřejmě toliko z profilu“, a že jeho tvrzení převzaly v podstatě zcela mechanicky. Poukazuje na závěry obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 928/20 a namítá, že „jediným k usvědčení pachatele sloužícím, procesně využitelným v dalších stadiích řízení výhradně rekognice ve vlastním slova smyslu se zachováním všech jejích obvyklých věcných i procesních standardů“. Brojí proti způsobu svého ztotožnění s pachatelem uvedeným svědkem („K údajnému ztotožnění řidiče ve své mysli měl dospět až v následující době … Takto fixovanou paměťovou stopou, která nemá a logicky ani nemůže mít přímý původ ve skutkovém ději … Zatížil tak neodstranitelnou vadou celé trestní řízení …“). Přestože se nabízela celá řada dalších důkazních prostředků, tyto nebyly provedeny a výpověď jmenovaného policisty tak zůstává osamoceným důkazem. Soudy se zpronevěřily principu presumpce neviny. 5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací „přiléhavým způsobem zjednal nápravu dovolatelem popsaného nezákonného stavu zrušením napadených rozhodnutí obecných soudů“. 6. Samostatným podáním prostřednictvím obhájce sdělil, že nevyužívá práva vyjádřit se v této fázi řízení k vyjádření státního zástupce a že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný opakuje obhajobu, kterou jeho obhájce vyslovil v bodu 2.1 odůvodnění odvolání a s níž se vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, konkrétně soud prvního stupně v bodech 4. – 10., odvolací soud v bodech 8. – 22. Na jejich argumentaci státní zástupce odkázal a dodal, že nelogičnost obhajoby obviněného plyne i ze samotného průběhu trestního řízení, který zmínil (body 8. až 11. vyjádření). 8. V návaznosti na úpravu obsaženou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., co se týče nesprávnosti skutkových zjištění, státní zástupce uvedl, že dovolatel požadovaným způsobem své námitky nevymezil a omezil se na tvrzení o porušení zásady in dubio pro reo (námitkou, že se soudy „zpronevěřily principu presumpce neviny“ a že spáchání skutku nemohlo být „bez důvodných pochybností prokázáno“). S odkazem na jím citovanou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu připomenul, že taková námitka nemůže založit žádný z dovolacích důvodů. Soudy v posuzované věci pochybnosti neměly, což logicky vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. 9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel patrně (v důsledku neznalosti účinné právní úpravy) mínil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení důvodnosti dovolání IV./1. Obecná východiska 12. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který má svou argumentací vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost dů