6 Tdo 904/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 904/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 8. 2019 Spisová značka:6 Tdo 904/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.904.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Agraciace Amnestie Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 tr. zákoníku § 366 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3799/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 904/2019-964USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 2. 2019, č. j. 13 To 8/2019-873, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 87/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 10. 2018, č. j. 3 T 87/2018-834, byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil (se spoluobviněným J. P.) tím, že 1) obžalovaný J. P. v Ústí nad Orlicí, okr. Ústí nad Orlicí, jako osoba jednající na základě generální plné moci za společnost F., IČ: XY, se sídlem XY, Ústí nad Orlicí, s cílem zkrátit DPH a získat tak na úkor České republiky neoprávněný majetkový prospěch, nechal neoprávněně zahrnout v listopadu 2010 do účetnictví společnosti F., a následně do daňového přiznání společnosti k DPH za zdaňovací období měsíce listopadu roku 2010, které bylo podáno na Územním pracovišti Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí dne 21. 12. 2010, celkem 4 faktury specifikované ve výroku rozsudku, vystavené společností A., IČ: XY, se sídlem XY, zastoupené na základě generální plné moci J. M., nar. XY, na základě kterých neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH, čímž porušil ust. § 72 a dalších zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a zkrátil DPH za zdaňovací období měsíce listopadu 2010 o částku 783.000 Kč, přičemž obviněný J. M. mu zkrácení DPH shora uvedeným způsobem vědomě umožnil tím, že jako osoba jednající na základě generální plné moci za společnost A ., výše uvedené faktury v přesně nezjištěné době a na nezjištěném místě vystavil a předal je obviněnému J. P., aby je mohl zahrnout do daňových přiznání společnosti F., přestože věděl, že plnění dle faktur společnost A. neuskutečnila, čímž mu obviněný J. M. vědomě umožnil zkrátit DPH o částku 783.000 Kč. 2. Obviněný byl za tento zločin a za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 29. 12. 2010, č. j. 2 T 3/2009-1241, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2012, č. j. 10 To 218/2011-1465, odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl v rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 29. 12. 2010, č. j. 2 T 3/2009-1241, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2012, č. j. 10 To 218/2011-1465, pouze ve vztahu k obviněnému J. M. zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. P. 3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 13 To 8/2019-873, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Hnilicové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. 5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., shledává ve skutečnosti, že bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud provedl veřejné zasedání, přestože jeho zdravotní stav neumožňoval jeho účast, což doložil lékařskou zprávou a omluvou prostřednictvím svého obhájce. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle dovolatele naplněn z důvodu absence objektivní a subjektivní stránky žalovaného trestného činu. Veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu musejí vyplývat z popisu skutku, což podle jeho mínění rozsudek nalézacího soudu ani usnesení odvolacího soudu nesplňují. Co se týče objektivní stránky, dovolatel namítá, že mu bylo přisouzeno jednání, které uskutečnily jiné osoby. Chybí jak konkrétní popis jeho údajně závadného jednání, tak i relevantní důkazy o něm. Stran subjektivní stránky obviněný soudům nižších stupňů vytýká, že nepopisují žádné jeho konkrétní jednání, jímž se měl trestného činu dopustit, s výjimkou vystavení faktur, které však byly vystaveny řádně a včas za služby, které jím byly skutečně zajištěny a provedeny. Dodává, že řízení mělo být vedeno správním orgánem, a byl tak porušen princip ultima ratio. 7. V rámci tohoto dovolacího důvodu dovolatel dále namítá, že procesním postupem soudů nižších stupňů došlo k extrémnímu nesouladu mezi jejich skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Existují tedy takové vady a nedostatky, které svědčí o zásadním zjevném nerespektování zásad, podle nichž má být trestní řízení vedeno. Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces. Odvolací soud zaujal hrubě zjednodušující stanovisko a na přezkum odvolacích námitek zcela rezignoval. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná. K porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo také nepřiměřenou délkou trestního řízení, která nebyla soudy řádně hodnocena. Porušena byla rovněž zásada presumpce neviny a z ní plynoucí zásada in dubio pro reo tím, že soudy nedostatečně odůvodnily (ne)věrohodnost svědků. Soudy nevěnovaly patřičnou pozornost svědeckým výpovědím a jejich hodnocení. Právo na spravedlivý proces bylo dále porušeno neprovedením navržených důkazů. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl podle mínění dovolatele naplněn, když mu byl uložen souhrnný trest, přestože nebyly dány zákonné důvody pro jeho uložení. Na základě amnestie prezidenta republiky mu byl namísto trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 29. 12. 2010, č. j. 2 T 3/2009-1241, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2012, č. j. 10 To 218/2011-1465, uložen jiný druh trestu, a to podmíněný trest v trvání pěti let. V této lhůtě se dovolatel osvědčil, neboť nespáchal žádný trestný čin, a mělo být proto podle § 363 tr. ř. rozhodnuto o zahlazení odsouzení. Vzhledem k tomu, že toto nebylo provedeno a uplynula lhůta dvanácti měsíců, má se za to, že se dovolatel dnem 31. 12. 2018 osvědčil, a hledí se na něj, jako by nebyl trestán. Nebylo mu proto ve vztahu k tomuto trestu možné uložit souhrnný trest. 9. Závěrem dovolatel žádá o povolení odkladu výkonu napadených rozhodnutí. Dodal, že odvolací soud neodstranil vady učiněné nalézacím soudem, který hodnotil důkazy v jeho neprospěch a nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 10. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 2. 2019, č. j. 13 To 8/2019-873, rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 10. 2018, č. j. 3 T 87/2018-834, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 2. 2019, č. j. 3 T 87/2018-886, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadených rozhodnutí. 11. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 18. 7. 2019 se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst