6 Tdo 914/2003 — Nejvyšší soud

6 Tdo 914/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2004 Spisová značka:6 Tdo 914/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.914.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 914/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 dovolání, která podali obvinění J. Š., a Z. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 5 To 209/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 119/2001, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2, § 265l odst. 1 tr. ř. t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 5 To 209/2002, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 1 T 119/2001, se z r u š u j í . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 1 T 119/2001, byli obvinění J. Š. a Z. D. uznáni vinnými: I. obviněný J. Š. sám trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., za použití § 5 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, a za použití § 67a písm. d) tr. zák., ve znění novely č. 327/1999 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne 8. 6. 1981 v P., B.ulici, v neztotožněné kanceláři v rámci profylakticko rozkladných opatření zaměřených na stupňování psychického tlaku na vytypované organizátory a sympatizanty akce Charta 77, při výslechu, který prováděl jako starší referent 2. oddělení 2b odboru správy Státní bezpečnosti Praha, fyzicky napadl poškozeného Z. B., tím způsobem, že srolovaným ručníkem, který předtím namočil v umyvadle, ho škrtil, zakláněl mu hlavu za opěradlo židle, v důsledku čehož u jmenovaného došlo ke krátkodobému bezvědomí a dýchacím potížím, přičemž takto vedený způsob výslechu prohloubil u poškozeného pocit nedůvěry a nespokojenosti s činností státních orgánů, který následně vyústil z důvodu obavy před stupňujícím se tlakem ze strany Státní bezpečnosti i v jeho vystěhování se z ČSSR dne 14. 6. 1982 do Rakouska, čímž porušil nejméně ustanovení čl. 30 odst. 1, čl. 34 Ústavy ČSSR, ve znění zák. č. 100/1960 Sb., § 3 odst. 1, 2, § 15 odst. 1, § 32 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, II. obviněný Z. D. sám trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., za použití § 5 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, a za použití § 67a písm. d) tr. zák., ve znění novely č. 327/1999 Sb., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, pravděpodobně 4 dny po datu 8. 6. 1981, v P., B. ulici, v neztotožněné kanceláři v rámci profylakticko rozkladných opatření zaměřených na stupňování psychického tlaku na vytypované organizátory a sympatizanty akce Charta 77, při výslechu, který prováděl jako referent 2. oddělení 2b odboru správy Státní bezpečnosti Praha, fyzicky napadl poškozeného Z. B., tím způsobem, že ho opakovaně udeřil pěstí do břicha, poléval mu hlavu vodou ze sklenice, v důsledku čehož došlo u poškozeného k potížím s dýcháním a úzkostem v krajině srdeční, přičemž takto vedený způsob výslechu prohloubil u poškozeného pocit nedůvěry a nespokojenosti s činností státních orgánů, který následně vyústil z důvodu obavy před stupňujícím se tlakem ze strany Státní bezpečnosti i v jeho vystěhování se z ČSSR dne 14. 6. 1982 do Rakouska, čímž porušil nejméně ustanovení čl. 30 odst. 1, čl. 34 Ústavy ČSSR, ve znění zák. č. 100/1960 Sb., § 3 odst. 1, 2, § 15 odst. 1, § 32 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, III. oba obvinění společně trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., za použití § 5 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a za použití § 67a písm. d) tr. zák., ve znění novely č. 327/1999 Sb., kterého se měli dopustit tím, že dne 13. 10. 1981, kolem 01.30 hod., v P., v rámci profylakticko rozkladných opatření zaměřených na stupňování psychického tlaku na vytypované organizátory a sympatizanty akce Charta 77, J. Š. ve funkci staršího referenta 2. oddělení 2b odboru správy Státní bezpečnosti Praha, Z. D. jako referent 2. oddělení 2b odboru správy Státní bezpečnosti Praha a další dosud neztotožněný muž, poté, když se představili jako I. J., vnikli do bytu poškozené Z. F., kde následně J. Š. poškozené v předsíni bytu zakryl ústa, odtáhl ji ke kuchyňským dveřím, kde ji opakovaně udeřil hlavou o futro dveří, Z. D. a další muž jí opakovaně kopali do hýždí, břicha a stehen, přičemž současně poškozené i vulgárně nadávali a Z. D. ji kladl otázky za účelem zjištění posílání zpráv o Chartě 77 do zahraničí a spolupráce s organizací VONS, v důsledku čehož poškozená utrpěla zranění v podobě otřesu mozku lehkého stupně, zhmoždění hlavy, krční páteře a pravého stehna, kterážto zranění omezila poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 2 týdnů, přičemž tyto praktiky obžalovaných prohloubily u poškozené pocit nedůvěry, nespokojenosti s činností státních orgánů, jakož i vzbudily obavu o život a následně vyústily i v její vystěhování se z ČSSR na jaře 1982 do Velké Británie, čímž porušili nejméně ustanovení čl. 30 odst. 1, čl. 34 Ústavy ČSSR, ve znění zák. č. 100/1960 Sb., § 3 odst. 1, 2, § 15 odst. 1, § 32 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. Za tuto trestnou činnost byli obvinění J. Š. a Z. D. odsouzeni podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Z. B., bytem P., a Z. F., bytem P., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání obvinění J. Š. a Z. D. a v jejich neprospěch obvodní státní zástupce pro Prahu 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 5 To 209/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu ohledně obou obviněných. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině a náhradě škody odsoudil obviněné J. Š. a Z. D. podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu je zařadil do věznice s dozorem. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obou obviněných zamítnuta. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 5 To 209/2002, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 1 T 119/2001, podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný J. Š. napadl rozsudek odvolacího soudu (uvedl sice, že napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 5 To 209/2002, přičemž toto pochybení Nejvyšší soud pokládá za zjevnou písařskou chybu, která nemá na posouzení dovolání žádný vliv). Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že směřuje do všech výroků napadeného rozsudku a obviněný ho opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), e), g), l) tr. ř. /pro zjevnou písařskou chybu uvedl ustanovení § 256b odst. 1 písm. c), e), g), l) tr. ř./. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítá, že trestní řízení vedené proti jeho osobě je zmatečné, tendenční a jednostranné, došlo k porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces i zásady presumpce neviny. Přestože v roce 1982 zahájené trestní stíhání ve věci přepadení Z. F. bylo přerušeno z důvodu neztotožnění pachatelů, bylo v roce 1990 zahájeno nové trestní řízení, aniž by původní řízení bylo procesně vyřízeno. Poukazuje na okolnost, že trestní řízení proti jeho osobě je vedeno po dobu osmi let, ačkoliv se jedná o věc jednoduchou po stránce skutkové i právní a žádný z obviněných stíhání nemařil. Podle názoru obviněného došlo k překročení doby, kterou je možno považovat za přiměřenou, a proto pokračování v trestním řízení je v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Na podporu svých tvrzení uvádí,