6 Tz 315/2001 – Nejvyšší soud

6 Tz 315/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. dubna 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Bláhy stížnosti pro porušení zákona, které podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. L. proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 8 To 437/2000, a ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 8 To 245/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestních věcech vedených u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 123/99, a pod sp. zn. 2 T 159/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 8 To 437/2000, a ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 8 To 245/2001, a v řízení, které jim předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného M. L. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001. Citované rozsudky a rozsudky Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 8. 2000, sp. zn. 2 T 123/99, a ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 2 T 159/2000, se ohledně obviněného M. L. z r u š u j í. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Prostějově s e p ř i k a z u j e, aby věci obviněného M. L., vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 123/99, a pod sp. zn. 2 T 159/2000, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 8. 2000, č. j. 2 T 123/99-383, byl obviněný M. L. společně s obviněným Z. K. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., protože : - dne 3. 3. 1999 na nástupišti hlavního nádraží ČD v P. kolem 21.00 hod. po předchozí dohodě, v úmyslu zmocnit se peněz, Z. K. uchopil za obě ruce zezadu J. V., čímž mu znemožnil odpor, a M. L. mu z náprsní kapsy odcizil černou koženou peněženku, kterou mu následně hodil k nohám poté, co zjistil, že v ní nejsou žádné peníze, - dne 3. 3. 1999 kolem 23.00 hod. v P. v prostoru vystavené parní lokomotivy poblíž hlavního nádraží ČD, v úmyslu zmocnit se cizí věci, fyzicky napadli J. V., a to tak, že ho povalili na zem a přes jeho aktivní odpor mu M. L. odcizil z náprsní kapsy černou koženou peněženku s osobními doklady, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši nejméně 200, -Kč. Týmž rozsudkem byl obviněný M. L. sám uznán vinným dalším trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., protože dne 13. 4. 1998 kolem 14.00 hod. v P. na S. ulici poblíž OD D., poté co se skupinou tří dosud neustanovených osob obstoupili P. D., tohoto udeřil rukou do obličeje a z kapes kalhot mu odcizil finanční hotovost ve výši 6 000,- Kč. Dále byl obviněný M. L. tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., protože : - dne 29. 6. 1998 v P. na V. ulici před firmou K. společně s M. H. a R. G. vytlačili větrací okno u pravých předních dveří osobního automobilu značky VAZ, ze kterého odcizili ke škodě M. B. deštník, basketbalovou čepici, autoatlas a další věci v celkové hodnotě 1 930,- Kč, - v době od 19.00 hod. dne 1. 7. 1998 do 04.00 hod. dne 2. 7. 1998 v P. na J. ulici společně s D. K. vytlačili pravé přední větrací okno u osobního automobilu značky VAZ, ze kterého ke škodě V. L. odcizili autorádio značky Tesla s částí panelu v celkové hodnotě 700,- Kč, - v době od 14.00 hod. dne 1. 7. 1998 do 04.00 hod. dne 2. 7. 1998 v P. na D. ulici společně s D. K. vytlačili pravé přední větrací okno u osobního automobilu značky Škoda 100, ze kterého ke škodě L. P. odcizili otáčkoměr v hodnotě 280,- Kč, - v době od 21.30 hod. dne 1. 7. 1998 do 04.00 hod. dne 2. 7. 1998 v P. na Š. ulici společně s D. K. vytlačili pravé přední větrací okno u osobního automobilu značky VAZ, ze kterého ke škodě J. U. odcizili autorádio značky Fulton, pneuměřič a zadní mlhové světlo v celkové hodnotě 510,- Kč. Konečně byl obviněný M. L. citovaným rozsudkem uznán vinným dalšími dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože : - dne 11. 10. 1998 v odpoledních hodinách v P. na S. ulici před domem č. y odcizil pánské horské kolo značky Aggressor Spitfire v hodnotě 3 500,- Kč, - dne 20. 10. 1998 kolem 15.30 hod. v K., okres P., v prodejně K.- S. za přítomnosti nezletilého D. M. odcizili ke škodě majitelky prodejny L. Š. 2 kusy zlatých prstenů v celkové hodnotě 3.280,- Kč. Podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému M. L. uložen za popsaná jednání úhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou /§ 39a odst. 2 písm. c) tr. zák./. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. L. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným P. D. částku 6 000,- Kč, M. B. částku 1 930,- Kč, V. L. částku 700,- Kč a J. U. částku 510,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. B. a J. U. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem okresního soudu byl uznán vinným kromě společně spáchaných trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. i další rozsáhlou převážně majetkovou trestnou činností též spoluobviněný Z. K. Jmenovanému byl uložen jednak úhrnný trest odnětí svobody v trvání 42 měsíce, dále souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců (v obou případech se zařazením do věznice s ostrahou), a byl zavázán zaplatit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu. Z podnětu odvolání obou obviněných proběhlo odvolací řízení před Krajským soudem v Brně. Odvolací soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2000, č. j. 8 To 437/2000-418, odvolání obviněného M. L. podle § 256 tr. ř. zamítl. Současně pravomocně rozhodl i o odvolání obviněného Z. K. K této věci je nutno dodat, že výrok soudu prvního stupně stran obviněného M. L. o uložení úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2001, č. j. 8 To 245/2001-301, jako soudu druhého stupně v trestní věci Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 159/2000, a obviněnému M. L. byl uložen za další sbíhající se trestnou činnost souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíce se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. O tom ale ještě bude podrobnější zmínka v dalším textu. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2000, č. j. 8 To 437/2000-418, podal dne 14. 12. 2001 ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. L. Věc byla původně vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 314/2001. Podle přesvědčení ministra spravedlnosti citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl v neprospěch obviněného M. L. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. V podrobném odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že k posouzení osoby obviněného M. L. byli v trestní věci Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 123/99, přibráni znalci - psychiatři, kteří v závěrech znaleckého posudku na č. l. 230 uvedli, že M. L. v době páchání trestné činnosti trpěl duševní poruchou trvalého charakteru, mentální retardací lehkého stupně při současném postižení sluchu a nerozvinutou schopností řeči. V důsledku mentální retardace a sensorického postižení byly rozpoznávací a ovládací schopnosti u obviněného L. sníženy podstatným způsobem – do středu pásma. Dle znalců je u obviněného snížena podstatným způsobem i jeho schopnost chápat smysl trestního řízení. Jako konzultant se k osobě obviněného vyjádřila i soudní znalkyně – psycholožka, která uvedla, že se lze velmi obtížně vyjádřit k možné jeho resocializaci. M. L. nelze vysvětlit věci a souvislosti. Obviněný sice ví, že se „nemá krást a jiná osoba se nemá bít“, není tu však záruka, že se do budoucna k někomu nepřidá, event. si nevezme to, co se mu líbí. Obviněný v tomto směru není schopen domyslet důsledky a souvislosti a chová se jako dítě, přičemž je vychovatelný pouze jako malé dítě. Hlídat obviněného je dle znalkyně prakticky neproveditelné, jelikož si bere to, co momentálně potřebuje a velmi snadno se k někomu přidá. Ministr spravedlnosti v té souvislosti poukázal na to, že v trestním spise je založen znalecký posudek znalce z oboru psychiatrie MUDr. J. V., CSc. (č. l. 288, č. l. 346), který byl vypracován na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. Nc 663/99, ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům M. L. Uvedený znalecký posudek byl v hlavním líčení přečten jako listinný důkaz ve smyslu ustanovení § 112 odst. 2 tr. ř. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku (spis Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. P 311/99) vyplývá, že M. L. trpí těžkou mentální retardací a jeho rozumové schopnosti jsou v pásmu imbecility. Celkový