Z rozhodnutí: K r a j s k ý s o u d v Brně rozsudkem ze dne 1. 4. 2004 ponechal vůči žalovanému 2) v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný dne 26. 8. 2003 (výrok I.) a uložil žalovanému 2) povinnost nahradit žalobci (k rukám jeho advokáta) další náklady řízení ve výši 153 087 Kč (výrok II.).…
K r a j s k ý s o u d v Brně rozsudkem ze dne 1. 4. 2004 ponechal vůči žalovanému 2) v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný dne 26. 8. 2003 (výrok I.) a uložil žalovanému 2) povinnost nahradit žalobci (k rukám jeho advokáta) další náklady řízení ve výši 153 087 Kč (výrok II.).
Z odůvodnění rozsudku a z dalšího obsahu spisu vyplývá, že žalobce se v posuzované věci žalobou ze dne 24. 4. 2003 domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 8 000 000 Kč s 6% úrokem za dobu od 27. 4. 2000 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 26 666 Kč, to vše ze směnky vlastní vystavené žalovaným 1) "nikoliv na řad" I. banky, a. s., dne 27. 4. 1999, znějící na směnečný peníz ve výši 8 000 000 Kč, splatné dne 26. 4. 2000, za jejíž zaplacení převzali žalovaní 2) až 4) směnečné rukojemství. Soud prvního stupně návrhu žalobce vyhověl shora označeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný 2) v zákonné lhůtě (vyplývající z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř.) námitky. V nich namítal, že:
1.) žalovaná směnka je neplatná, a to hned z několika důvodů. Především je na ní před označením remitenta umístěna neurčitá doložka "nikoliv na řad", dále je na ní vyznačen domicil v rozporu s čl. I. § 4 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále též jen "ZSŠ", přičemž se má na mysli čl. I. zákona), neboť domiciliát je totožný s osobou remitenta, směnka také obsahuje dvě různá platební místa a není v ní vyjádřen bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, neboť obsahuje doložku "kauční směnka". Posledním namítaným důvodem neplatnosti měla být skutečnost, že v důsledku zmiňované doložky "nikoliv na řad" (vyjadřující dle názoru žalovaného 2/ to, že nemá být placeno právě na řad I. banky, a. s.) schází na směnce označení remitenta;
2.) žalobce není ve věci aktivně legitimován, protože jeho právní předchůdce není na směnce označen jako osoba, jíž má být placeno;
3.) předmětná směnka byla vystavena jako blankosměnka, jejíž doplnění se mělo řídit vyplňovacím prohlášením směnečným, které účastníci podepsali dne 27. 4. 1999. V bodě 4. tohoto prohlášení je uvedeno, že žalovaný 1) jako dlužník se vzdává veškerých námitek, které by mohl činit v případě nesprávného doplnění a použití blankosměnky. Takové ujednání je však v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný 1) se tímto úkonem vzdal svých práv, která mu mohla vzniknout až v budoucnu. Vzhledem k tomu, že bod 4. vyplňovacího prohlášení směnečného nelze podle ustanovení § 41 obč. zák. oddělit od jeho ostatního obsahu, je nutné považovat za neplatné celé prohlášení;
4.) směnka byla vystavena k zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi I. bankou, a. s., a žalovaným 1) dne 27. 4. 1999. Po vystavení směnky došlo mezi smluvními stranami k dohodě o posunutí termínu splatnosti příčinného závazkového vztahu (tím způsobem, že žalobce požadoval po žalovaném 1), aby svým závazkům dostál, načež žalovaný 1) přislíbil úhradu dlužné částky ve splátkách, což žalobce akceptoval), přičemž žalobce prohlásil, že práva ze směnky uplatní jen tehdy, pokud žalovaný 1) nebude svůj závazek řešit. Žalovaný 1) se však "snažil" danou situaci řešit a žalobce tudíž nebyl oprávněn směnku uplatnit;
5.) "část" směnečného peníze již byla žalovaným 1) zaplacena.
Soud prvního stupně projednal námitky žalovaného 2) (v jeho nepřítomnosti, když žalovaný 2/ se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil) a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že námitky žalovaného nejsou důvodné. K jednotlivým námitkám soud prvního stupně uvedl, že doložka "nikoliv na řad" nezpůsobuje neplatnost směnky, neboť je dostatečně určitá a její dikce zcela odpovídá ustanovení § 11 odst. 2 ZSŠ.
Z obsahu směnky je dále zřejmé, že jejím remitentem byla I. banka, a. s., přičemž směnka měla být splatná v remitentově pobočce (na adrese B., J. 5). Byl-li současně remitent uveden jako osoba, u níž je směnka splatná, nelze sice hovořit o domicilu ve smyslu § 4 ZSŠ, neboť se nejedná o "třetí osobu", tímto způsobem bylo však nepochybně jednoznačným způsobem určeno platební místo, kterým je právě shora uvedená adresa. Fikce platebního místa dle ustanovení § 76 odst. 3 ZSŠ se tudíž uplatnit nemůže a tvrzený rozpor platebních míst tedy ze směnky nevyplývá. Platnost směnky nemaří ani doložka "kauční směnka", vyjadřující jen zajišťovací funkci vystavené směnky. Tato doložka žádným způsobem neoslabuje bezpodmínečnost výstavcova slibu zaplatit směnečný peníz. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, jenž žalovaný 2) dovozoval z namítané absence označení remitenta na směnce, rovněž není dán, neboť právní předchůdce žalobce byl na směnce jako remitent řádně označen. Pokud jde o platnost vyplňovacího prohlášení směnečného, soud prvního stupně sice přitakal žalovanému 2), že jeho část týkající se vzdání práva namítat nesprávné doplnění vystavené blankosměnky a její použití je neplatná, tuto část však lze ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák. bez obtíží oddělit od ostatního obsahu vyplňovacího prohlášení. Žalovanému 2) navíc tato námitka vůbec nepřísluší, neboť se týká výlučně žalovaného 1), a to ještě jen pro případ, že by (první žalovaný) sám podával žalobu vůči majiteli směnky. Rovněž poslední dvě námitky (dohody o změně splatnosti kauzální pohledávky a částečného placení na směnku) žalovanému 2) nepřísluší, neboť i v tomto případě se jedná o námitky vycházející z vlastních vztahů prvního majitele směnky a žalovaného 1). Mimoto samotná snaha žalovaného 1) o vyřešení jeho závazku směnkou zajištěného nemůže mít jakýkoliv vliv na právo majitele této směnky požadovat v souladu s vyplňovacím prohlášením a smlouvou zaplacení směnky. Námitku částečného zaplacení pak navíc soud prvního stupně považoval také za "zcela nekonkrétní".
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 2) včas odvolání, ve kterém především namítal, že soud prvního stupně projednal námitky v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, neboť žalovaný 2) nebyl k jednání řádně předvolán. Žalovaný totiž již "více než rok" bydlí na adrese B., D. 12, předvolání k jednání mu však bylo doručováno na adresu B., B. 17 (kde se nezdržuje). Z uvedeného důvodu nemohlo být žalovanému 2) předvolání k jednání doručeno ani náhradním způsobem podle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud připustil podle ustanovení § 107a o. s. ř., aby do řízení (po vydání směnečného platebního rozkazu) vstoupil na místo dosavadního žalobce nabyvatel směnky (stávající žalobce), aniž by současně rozhodl o tom, že vydaný směnečný platební rozkaz se zrušuje. Uzavřením smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky totiž zanikly podmínky pro vedení řízení podle § 175 o. s. ř. a soud prvního stupně měl provést řízení dle obecných ustanovení občanského soudního řádu. Při rozhodování podle ustanovení § 107a o. s. ř. soud prvního stupně také pominul, že podle § 17 zákona o cenných papírech je k převodu listinného cenného papíru nezbytné jeho předání novému nabyvateli. Tato skutečnost nebyla v řízení před soudem prvního stupně prokázána a proto nebyly splněny podmínky pro povolení vstupu nového žalobce do řízení. Žalovaný 2) se neztotožnil ani se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná směnka není z namítaných důvodů neplatná a zopakoval v této souvislosti především své výhrady k určitosti doložky "nikoliv na řad", k domicilační doložce, k absenci údaje označujícího remitenta a k významu doložky "kauční směnka". Soudu prvního stupně dále vytýkal, že se vůbec nezabýval námitkou částečné úhrady směnečného dluhu, přestože tato námitka nepochybně přísluší i žalovanému 2) jako směnečnému rukojmímu. V odvolání konečně žalovaný 2) uplatnil také nové námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (maje je za přípustné vzhledem k tvrzenému nesprávnému postupu soudu prvního stupně při řešení otázky procesního nástupnictví), v nichž se dovolával zejména neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, neplatnosti svého ručitelského závazku a jeho časové omezenosti jen na dobu, po níž bude působit jako člen statutárního orgánu žalovaného 1). Ze všech uvedených důvodů pak navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že směnečný platební rozkaz se vůči žalovanému 2) v celém rozsahu zrušuje a "žaloba se zamítá", popř. aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 25. 1. 2006 žalovaný 2) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil také z toho důvodu, že v době jeho vydání byl již na majetek žalovaného 1) prohlášen konkurs a soudu tudíž nepříslušelo ve věci konat. Toto podání považoval odvolací soud (dle jeho obsahu) za doplnění odvolání.
Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce za správný a navrhoval, aby jej odvolací soud potvrdil.
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
V r c h n í s o u d v Olomouci rozsude