7 Tdo 1104/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1104/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:13. 10. 2010 Spisová značka:7 Tdo 1104/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1104.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 140 odst. 3 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 11. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3488/10JUDr. Ivana Janůodmítnuto10.04.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1104/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 10. 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. A. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 To 76/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 2/2007, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 2 T 2/2007, byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 druhá alinea, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., § 143 tr. zák. a odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zák., § 143 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. a podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných J. B., J. L. a K. P. V případě obviněného Ing. A. B. byl jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 druhá alinea, 3 písm. a), b) tr. zák., § 143 tr. zák. posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obvinění Ing. A. B. a K. P. společně s dalšími neztotožněnými osobami (bod 1 výroku o vině), obvinění Ing. A. B., K. P., J. B. a další neztotožněné osoby (bod 2 výroku o vině) a obvinění Ing. A. B., K. P., J. L., samostatně stíhaní M. B., M. Z. a další neztotožněné osoby (bod 3 výroku o vině) provedli v době od března 2006 do září 2006 machinace založené na tom, že neztotožněné osoby opatřily informace o účtu obchodní společnosti KART, spol. s r.o., vedeném u Komerční banky, a.s., o účtu Ing. J. K. vedeném u České spořitelny, a.s., a o účtu Bytového družstva Veletržní 17 vedeném u České spořitelny, a.s., včetně podpisových vzorů, a to za účelem neoprávněných převodů s použitím padělaných příkazů k úhradě a za účelem následných výběrů finančních prostředků k vlastnímu obohacení, seznámily s tímto záměrem obviněného Ing. A. B., který kontaktoval obviněného K. P., ten podle pokynů obviněného Ing. A. B. nechal založit účty u eBanky, a.s, a předal mu k těmto účtům příslušné doklady a elektronický klíč, obviněný Ing. A. B. je dále předal neztotožněným osobám, některé z nich pak vhodily do sběrného boxu Komerční banky, a.s., a do sběrného boxu České spořitelny, a.s., padělané příkazy k úhradě opatřené napodobeninou podpisu oprávněných osob, resp. též napodobeninou razítka bytového družstva, na jejichž podkladě měly být na účty zřízené za tím účelem u eBanky, a.s., převedeny finanční prostředky ve výši 2 823 000 Kč z účtu obchodní společnosti KART, spol. s r.o., ve výši 3 035 000 Kč z účtu Ing. J. K. a ve výši 980 000 Kč z účtu Bytového družstva Veletržní 17, přičemž obviněný Ing. A. B. a další osoby takto dosáhli převedení celkové částky 3 225 000 Kč, zatímco převodu další částky v celkové výši 3 613 000 Kč se jim nepodařilo dosáhnout, protože banky některé převody nerealizovaly. Podle zjištění Městského soudu v Praze uvedeného ve výroku o vině obviněný Ing. A. B. jednal s vědomím všech uvedených skutečností včetně toho, že k převodu finančních prostředků mají být použity padělané příkazy k úhradě. O odvoláních, která podali obviněný Ing. A. B. proti všem jeho se týkajícím výrokům a dále i obvinění J. L. a K. P., bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 To 76/2009. Pokud jde o obviněného Ing. A. B., byl rozsudek Městského soudu v Praze ohledně tohoto obviněného podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mu byl uložen podle § 140 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci. Obviněný Ing. A. B. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že použitá právní kvalifikace nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu. Podle obviněného ve výroku o vině není vyjádřeno jeho zavinění jako znak obou trestných činů. Dále obviněný uvedl, že z výroku o vině není zřejmé, jak měl naplnit ten ze zákonných znaků trestného činu podvodu, který spočívá v uvedení někoho v omyl, a v čem má být příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem. Obviněný také vytkl, že z jeho strany nedošlo k naplnění znaků organizované skupiny ani k naplnění znaku škody velkého rozsahu. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný uplatnil rozsáhlé námitky týkající se jednak skutkových zjištění soudů a způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a jednak procesního postupu soudů. Obviněný Ing. A. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil oba rozsudky a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je převážně založeno na námitkách, které nejsou dovolacím důvodem, a že pokud se dovolání opírá o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v § 265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jako ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zej