7 Tdo 1166/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1166/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1166/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1166.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Ohrožení pod vlivem návykové látky Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. § 337 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009 Sb. § 12 odst. 2 předpisu č. 40/2009 Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 942/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1166/2025-271 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného P. S. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 11 To 224/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 66/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 1 T 66/2024-186, byl obviněný P. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 14 měsíců. 2. Uvedené přečiny spáchal obviněný podle výroku o vině skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Jičíně spočíval v podstatě v tom, že dne 8. 4. 2024 kolem 18:05 hodin poté, co osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia s přívěsným vozíkem, řízené nezjištěnou osobou, na silnici III. třídy č. XY mezi obcemi XY – XY a XY pravými koly vyjelo vpravo mimo komunikaci do příkopu, usedl značně ovlivněn alkoholem na místo řidiče a snažil se s vozidlem vyjet z příkopu, což se mu nepovedlo, a to ani se samotným vozidlem po odpojení přívěsného vozíku, přičemž levými koly na pozemní komunikaci popojel cca 15 metrů a dále nepokračoval jen z důvodu, že vozidlo nebylo schopno vyjet pravými koly z příkopu. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině bylo v dechu obviněného naměřeno v 18:43 hodin 2,57 promile alkoholu a v 18:58 hodin 2,55 promile alkoholu a obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že měl pravomocným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. 3. Odvolání, která podali proti výroku o vině a trestu obviněný a v neprospěch obviněného státní zástupce, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2025, č. j. 11 To 224/2025-232, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Uvedl, že proti usnesení podává dovolání „v celém jeho rozsahu“, avšak z dalšího obsahu a zejména pak ze smyslu dovolání je zřejmé, že napadl výrok usnesení v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že zjištění, podle něhož popojel s vozidlem cca 15 metrů, je ve zjevném rozporu s výpověďmi svědků, z nichž ujetou vzdálenost odhadl jeden na 10 metrů a druhý na 4-5 metrů. 5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, podle nichž nenaplnil zákonné znaky žádného z obou přečinů, jimiž byl uznán vinným. Poukázal na to, že jeho jednání spočívalo v krátkodobém technickém manévru mimo vozovku s cílem vyprostit vozidlo a že nešlo o běžnou jízdu v silničním provozu. Dodal, že k jednání došlo v době, kdy čekal na řidiče, který odešel z místa nehody pro pomoc, a že se k němu nerozhodl sám z vlastní iniciativy, nýbrž na popud přítomných osob, které mu nabídly pomoc, pokud sám usedne za volant. Připomněl povahu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku jako tzv. abstraktně ohrožovacího deliktu a zdůraznil, že i u takového deliktu je třeba posoudit, zda konkrétní jednání pachatele je za obvyklého průběhu věcí objektivně způsobilé ohrozit chráněný zájem. V této spojitosti namítl, že vzhledem k objektivní konfiguraci místa a k technickému stavu vozidla neexistovala reálná možnost uvést vozidlo do běžného provozu, a to bez ohledu na opilost, z níž proto nevyplývala žádná zvýšená nebezpečnost vyprošťování vozidla, zvláště když celá akce trvala krátkou dobu a odehrála se v přehledném úseku komunikace bez provozu. 6. K právnímu posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný uvedl, že pokud je zakázanou činností řízení motorových vozidel, je nutno v konkrétním případě zkoumat, zda činnost vykonávaná pachatelem má ve svém materiálním obsahu takovou povahu, aby skutečně odpovídala zakázané činnosti. V návaznosti na to namítl, že jeho jednání mělo zcela specifickou povahu, spočívalo v krátkém a technicky omezeném popojíždění vozidla uvízlého pravými koly v příkopu, nevyžadovalo uplatnění znalosti a respektu k pravidlům provozu na pozemních komunikacích, nýbrž toliko čistě technickou manipulaci s vozidlem v nouzové situaci, a nebylo proto řízením motorového vozidla. Argumentoval tím, že využíval pouze mechanickou složku dovedností spojených s ovládáním motoru a vozidla, nikoli tu složku, pro kterou je řidičské oprávnění vydáváno a která je rozhodující pro ochranu bezpečnosti provozu. 7. Ve vztahu k oběma trestným činům obviněný namítl, že výrokem o vině byla porušena zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a že postačovalo uplatnění prostředků správního trestání, tedy odpovědnosti za přestupek. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby ho po zrušení obou rozhodnutí zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil proti nepodstatnému skutkovému zjištění, neboť délka ujeté vzdálenosti nemá na právní posouzení skutku vliv. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a o námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku, státní zástupce projevil nesouhlas s tím, že by jednání obviněného bylo čistě technickou manipulací s vozidlem v nouzové situaci. Zdůraznil, že u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky jako tzv. abstraktně ohrožovacího deliktu se nevyžaduje vznik konkrétního nebezpečí, a vyjádřil názor, že námitky obviněného týkající se konkretizace nebezpečí jdou nad nezbytný rámec. Roli třetích osob, které obviněnému asistovaly při pokusu o vyproštění vozidla, spatřoval v tom, že mu pomáhaly vyjet zpočátku, dokud nezjistily, že je pod vlivem alkoholu. Ohradil se také proti námitce, že místo bylo mrtvým úsekem komunikace, a dodal, že podle svědků místem projelo další vozidlo. Právní posouzení skutku označil za správné i s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. V této souvislosti uvedl, že obviněný nejen nesměl řídit vozidlo, ale pro silnou opilost ani nebyl schopen jeho bezpečného ovládání, posuzované jednání se odehrálo na komunikaci s neomezeným přístupem dalších osob a obviněný se ho dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Státní zástupce konstatoval, že k tomu, aby nebyla uplatněna trestní odpovědnost, je důvod, pouze pokud pachatel v době zákazu činnosti řídí vozidlo bez úmyslu se jím někam dopravovat (např. při manipulaci jen v rámci autoservisu za účelem opravy), je schopen bezpečně vozidlo ovládat, nenachází se na místě, kde je třeba znát pravidla silničního provozu, a nedává svým jednáním najevo neochotu respektovat zákaz řízení. Uzavřel, že obviněný tyto podmínky nesplňoval. Zmínil i to, že obviněný byl čtrnáctkrát soudně trestán a má třináct záznamů v evidenční kartě řidiče. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 26