7 Tdo 140/2008 – Nejvyšší soud

7 Tdo 140/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 2. 2008 o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 31 To 281/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 32/2007 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 1 T 32/2007, byl obviněný P. B. uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (body 1, 2 rozsudku) a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 3 rozsudku) a odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů uvedený v bodě 2 rozsudku a za trestný čin nedovoleného ozbrojování k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů uvedený v bodě 1 ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 6 T 158/2004, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 55 To 404/2004. Dále bylo obviněnému podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo protitoxikomanické ústavní ochranné léčení. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věci. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro dva útoky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Odvolání obviněného, podané proti celému výroku, jímž byl uznán vinným, a proti navazujícím výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 31 To 281/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), j), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul především námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině všemi třemi trestnými činy, a v této souvislosti soudům vytkl, že výrok o vině založily na výpovědích svědků, jejichž tvrzení stála proti tvrzení obviněného. Namítl nedostatek zavinění ve vztahu ke všem třem trestným činům. Proti výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněný dále namítl, že čin se týkal takového množství a povahy střeliva, že nešlo o hromadění ve smyslu citovaného ustanovení, a poukázal na nedostatek materiální podmínky trestnosti tohoto činu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněný spojil s námitkami proti výroku o uložení ochranného léčení, a to jak pokud jde o protitoxikomanický charakter léčení, tak pokud jde o jeho ústavní formu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Především považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že námitky obviněného směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho i mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze v této věci uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem ovšem nejsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto na podkladě dovolání podaného z důvodu, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně vždy ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Obviněný se domáhal skutkového přezkumu výroku o vině s odkazem na nálezy Ústavního soudu, které takový přezkum v dovolacím řízení připustily. K tomu lze jen poznamenat, že se to týká pouze případů, v nichž jsou skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy, tj. zejména tehdy, kdy skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, kdy skutková zjištění soudů z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají, kdy skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, apod. V posuzované věci se o takový případ nejedná. Soudy měly pro svá skutková zjištění podklad ve výpovědích svědků, které hodnotily způsobem nevybočujícím ze zásad volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Samotná okolnost, že obviněný s těmito výpověďmi ani s tím, jak je soudy hodnotily, nesouhlasí, není dovolacím důvodem. Pokud jde o trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., podle zjištění Okresního soudu v Liberci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, se obviněný dopustil prvního trestného činu (bod 1 rozsudku) v podstatě tím, že v roce 2003 poskytl bezúplatně jiné osobě ve třech případech metamfetamin (pervitin), a druhého trestného činu (body 2/a - f rozsudku) v podstatě tím, že v roce 2006 poskytl celkem šesti osobám ve více než čtyřiceti případech zčásti bezúplatně a zčásti za peníze sušené konopí (marihuana, skank), metamfetamin (pervitin), látku MDMA (extáze) a kokain. Závěr o zavinění obviněného ve formě tzv. přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Okresní soud v Liberci vyvodil z povahy skutků a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci se s tím ztotožnil. Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání formuloval svůj nesouhlas se závěry soudů v otázce zavinění jen paušálně a bez bližší konkretizace, nemůže na to Nejvyšší soud reagovat jinak než obecným konstatováním, že závěry soudů týkající se zavinění jako subjektivní stránky obou trestných činů jsou správné. Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 3 rozsudku) se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, dopustil v podstatě tím, že od konce roku 2005 do 23. 10. 2006 bez povolení přechovával 81 nábojů ráže 9 mm Luger, které si opatřil, ačkoli není držitelem povolení podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu. V žádném případě nelze akceptovat námitky, že nebyl naplněn zákonný znak „hromadění” střeliva ve smyslu § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Závěr, že šlo o „hromadění” podle citovaného ustanovení, není nijak dotčen okolností, o jaké množství střeliva šlo, ani tím, jakou povahu střelivo mělo. Pro naplnění znaku „hromadění” je podstatné to, že množství a účinnost střeliva představují z hlediska bezpečnosti lidí a společnosti jako celku takový stupeň ohrožení, který je srovnatelný s tím, jaké nebezpečí vyplývá alespoň z jedné zbraně hromadně účinné (např. samopal, kulomet, granát apod.). Podstatou vyššího stupně ohrožení tu je způsobilost usmrtit nebo vážně zranit více lidí zároveň. Jestliže obviněný bez povolení soustředil ve své dispozici celkem 81 nábojů ráže 9 mm Luger, je namístě závěr, že z toho takové nebezpečí vyplývalo. Z povahy a množství střeliva, z okolností jeho nabytí ani ze způsobu jeho uložení nevyplývá nic, co by bylo neslučitelné se závěrem soudů o zavinění obviněného ve formě tzv. nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) t