7 Tdo 146/2023 – Nejvyšší soud

7 Tdo 146/2023-1294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 3. 2023 o dovolání obviněného J. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 55 To 219/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 160/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 T 160/2021-1234, byl obviněný J. J. uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011. Za to byl odsouzen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že v XY, zejména v ul. XY, jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, OEČ XY, služebně zařazený od 1. 9. 1977 do 14. 2. 1979 jako starší referent Okresní správy Sboru národní bezpečnosti XY, Oddělení Státní bezpečnosti XY, od 15. 2. 1979 do 30. 6. 1981 jako starší referent Krajské správy Sboru národní bezpečnosti XY, Správy Státní bezpečnosti XY, II. odboru, 3. oddělení a od 1. 7. 1981 jako starší referent Krajské správy Sboru národní bezpečnosti XY, Správy Státní bezpečnosti XY, II. odboru, 1. oddělení, při výkonu služby v letech 1978 až 1982 v rámci celostátní akce Státní bezpečnosti „ASANACE,“ která měla za cíl vystěhování signatářů a příznivců petice CHARTA 77, případně dalších osob zaměřených proti socialistickému zřízení, z bývalé Československé socialistické republiky, tak - na poškozeného M. Z., který byl nejméně v období od roku 1978 do dubna 1979 jako signatář petice CHARTA 77 předmětem zájmu Státní bezpečnosti (dále jen „StB“) pro svou tzv. nepřátelskou činnost, neboť se podílel na rozmnožování a distribuci zakázaných tiskovin, vyvíjel systematický nátlak v podobě tzv. profylakticko – rozkladných a agenturně – operativních opatřeních spočívajících v jeho opakovaných zadrženích a následných výsleších, při kterých mu nejprve učinil nabídku na vystěhování z Československa a postupně v průběhu dalších výslechů tento psychický nátlak dále stupňoval a vyhrožoval, že když neopustí Československo, půjde do vězení, přičemž mu uváděl konkrétní paragrafy trestního zákona a sčítal jednotlivé tresty, které budou v součtu činit nejméně 2 a půl roku s tím, že má týden na rozmyšlenou, s cílem dosáhnout jeho nedobrovolné vystěhování z Československa, k čemuž došlo dne 21. 4. 1979, - na poškozenou J. Z., která byla nejméně v období od roku 1979 až do roku 1982 předmětem zájmu StB pro svou tzv. nepřátelskou činnost, neboť se účastnila setkávání s disidenty a podílela se na přepisovaní samizdatových textů, vyvíjel systematický nátlak v podobě tzv. profylakticko – rozkladných a agenturně – operativních opatřeních spočívajících v jejích opakovaných výsleších, kde ji vyhrožoval, že v zájmu republiky není její přítomnost žádoucí a že má na vybranou, buď ji čeká vězení nebo má možnost vystěhovat se z Československa, s cílem dosáhnout jejího vystěhování, k čemuž došlo v roce 1982, - na poškozeného V. M., který byl nejméně v období od roku 1978 do roku 1979 jako signatář petice CHARTA 77 předmětem zájmu StB pro svou tzv. nepřátelskou činnost, neboť se setkával s dalšími odpůrci tehdejšího režimu, podílel na rozmnožování a distribuci zakázaného časopisu a knih, vyvíjel systematický nátlak v podobě tzv. profylakticko – rozkladných a agenturně – operativních opatřeních spočívajících v jeho opakovaných výsleších, při kterých mu vyhrožoval, ať vypadne z republiky nebo, že se mu může něco stát, psychický nátlak vyvrcholil tím, že mu vyhrožoval, že se takovým lidem stávají i smrtelné nehody, když poškozený nátlaku nepodlehl a k jeho vystěhování nedošlo, ačkoli si vyřídil administrativní náležitosti nutné pro vystěhování z Československa, - na poškozeného P. M., který byl nejméně v období od roku 1978 do roku 1980 jako signatář petice CHARTA 77 předmětem zájmu StB pro svou tzv. nepřátelskou činnost, neboť se setkával s dalšími odpůrci tehdejšího režimu, vyvíjel systematický nátlak v podobě tzv. profylakticko – rozkladných a agenturně – operativních opatřeních spočívajících v jeho opakovaných výsleších, při kterých na něj činil psychický nátlak s tím, že mu sdělil, že ho uvězní a že osoby jako je on nemají v republice co pohledávat, postupně v průběhu dalších výslechů tento psychický nátlak dále stupňoval a vyhrožoval mu, že když Československo neopustí, bude „uvězněn až zčerná,“ když poškozený nátlaku nepodlehl a k jeho vystěhování nedošlo, čímž porušil § 5 odst. 3 a § 23 odst. 1, 2, 3 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění účinném do 13. 3. 1990, § 3 odst. 1, 2 a § 15 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění účinném do 13. 3. 1990, a čl. 20 odst. 1 a čl. 31 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústavy Československé socialistické republiky, ve znění účinném do 29. 11. 1989. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 55 To 219/2022-1254, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného za týchž skutkových zjištění uznal vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011, a odsoudil ho podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Výkon tohoto trestu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. 4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedl, že rozsudek byl mimo jiné opřen o rekognici, při níž byly svědkům předloženy fotografie několika osob za účelem rozpoznání osoby obviněného. Nikdo z nich si však nebyl jistý označením obviněného a všichni dlouho vybírali, někteří svědci pak znali jeho jméno, jak sami uvedli, jen z předvolání k hlavnímu líčení, někteří zprostředkovaně od jiných osob nebo si jej nepamatovali vůbec. Soudy přitom uvedly, že při rekognici byl obviněný poznán a že všichni svědci si jeho jméno pamatovali z doby, kdy mělo dojít ke spáchání údajné trestné činnosti. Skutková zjištění soudu, která měla sloužit k identifikaci pachatele jako osoby, která se měla dopouštět trestné činnosti, jsou tak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný dodal, že byl identifikován a stíhán chybně i s ohledem na to, že v inkriminované době nevykonával funkci, která by ho opravňovala k uvedené činnosti. Obecné tehdejší nechvalně známé praktiky StB byly připsány jeho osobě, a to jen proto, že byl příslušníkem a výslechů různých osob se v souladu se svou povinností příslušníka účastnil. 5. Obviněný dále poukázal na údajné rozpory ve výpovědích poškozených. Svědek M. Z. uváděl, že výslechy se odehrávaly v prvním patře hlavní budovy StB v XY ulici, XY, přičemž byl nejprve vyslýchán nižšími příslušníky a až následně přišel obviněný a začal mu vyhrožovat. V době, kterou jmenovaný svědek označil, však v daném místě (patře) byly kanceláře občanských průkazů, oddělení povolování střelných zbraní a dvě místnosti předběžného zadržení. Navíc není zřejmé, proč by prováděl výslech na cizím pracovišti v XY, když měl k dispozici tři výslechové místnosti přiměřeně technicky vybavené, které byly přiděleny oddělení StB v jeho stálém pracovišti (v XY). Výslechy pak měly být prováděny více osobami, avšak údajně pouze on se představil a uvedl i svou hodnost kapitána, což je v rozporu s tehdejší realitou, neboť v té době byl nadporučíkem a do hodnosti kapitána byl povýšen až po třech letech v zahraničí. Svědek J. O. uvedl, že pro něho obviněný jezdil moskvičem a vozil ho na Obvodní oddělení veřejné bezpečnosti XY nebo do XY, a to i z důvodu, že mu nebyl udělen souhlas s vykonáváním funkce faráře. Obviněný zdůraznil, že církevní osoby spadaly do kompetence jiných osob, nikoli do kompetence jeho. Pouze svědek V. M. sdělil, že byl vyslýchán ve výslechové místnosti přidělené StB v přízemí budovy ve dvoře v XY, neznal však jméno obviněného a jak uvedl, byl na něj upozorněn jiným signatářem, dodal ovšem, že k vyřizování dokladů o emigraci jej donutil postup jeho zaměstnavatele, který byl upozorněn