7 Tdo 1624/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1624/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 2. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1624/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1624.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1, 2 předpisu č. 40/2009Sb. § 148 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. § 20 předpisu č. 361/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.5.2019III.ÚS 1785/19JUDr. Jiří Zemánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1624/2018-30 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 2. 2019 o dovolání obviněného J. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 11 To 286/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 107/2013 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 5. 2018, č. j. 4 T 107/2013-798, byl obviněný J. Ch. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále bylo obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo nahradit škodu způsobenou Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 36 276 Kč. Uvedených trestných činů se obviněný podle zjištění okresního soudu vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil v podstatě tím, že 28. 7. 2011 v 10:25 hodin na hlavní pozemní komunikaci silnice č. III/29915 v prostoru křižovatky se silnicí č. III/29916 mezi obcemi Zaloňov, okr. Náchod, Stanovice a Kašov, okr. Trutnov, v mírně nepřehledné pravotočivé zatáčce v klesání jako řidič osobního auta zn. Smart Roadster při rychlosti 75-85 km/h jel v levé části vozovky, nejméně 3 m od pravého okraje, v době, kdy v protisměru jelo vozidlo zn. Fiat Punto 1.2, jehož řidička J. M. na vzniklou dopravní situaci ve snaze zabránit střetu reagovala vyhýbacím manévrem vlevo a brzděním, na středu komunikace došlo k čelnímu střetu pravých předních částí obou vozidel, v důsledku čehož J. M. utrpěla oděrky a pohmožděniny, jež si vyžádaly hospitalizaci do 1. 8. 2011 a následné domácí léčení s klidovým režimem po dobu nejméně tří týdnů, spolujezdec vozidla Fiat P. C., který seděl na pravém předním sedadle, utrpěl těžké zranění, jež si vyžádalo hospitalizaci a další léčení a mělo za následek omezení v obvyklém způsobu života do 24. 12. 2011, a další spolujezdec D. M., který seděl na levém zadním sedadle vozidla Fiat, utrpěl pohmoždění hrudníku, které si vyžádalo hospitalizaci do 1. 8. 2011 bez nutnosti další léčby. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že uvedeným jednáním obviněný porušil ustanovení § 4 písm. a), b), § 11 odst. 1 a § 20 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Tato ustanovení ukládají zejména následující povinnosti: Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Každý je dále povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem [§ 4 písm. a), b) citovaného zákona]. Ustanovení § 11 odst. 1 tohoto zákona ukládá povinnost jezdit na pozemní komunikaci vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. Podle § 20 téhož zákona se řidiči protijedoucích vozidel vyhýbají vpravo, včas a v dostatečné míře. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2018, č. j. 11 To 286/2018-841, bylo odvolání obviněného směřující (podle svého obsahu) do výroku o vině napadeného rozsudku zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkami a nepřipustil jím navržené důkazy. Již soud prvního stupně neprovedl důkaz šetřením na místě nehody, při němž by se mohl soudce přesvědčit o výhledu do protisměru, který byl pro oba účastníky omezený. Znalecký posudek VUT v Brně pak soud nekonfrontoval s dalšími důkazy, zejména nezohlednil výpověď jediného nezávislého svědka R. L., který sledoval jízdu obviněného až před místo střetu a popřel, že by přejel do protisměru. Podle obviněného závěr znaleckého posudku nebere v úvahu běžnou reakční dobu cca 1 sekundu, ale počítá s tím, že poškozená již v čase 2 sekundy před střetem, kdy mohla obviněného spatřit, počala provádět vyhýbací manévr. To nekoresponduje s její vlastní výpovědí, podle které strhla volant prudce doleva, ani s dráhou brzdné stopy č. 4. Obviněný proto nechal zpracovat dodatečné posouzení znalce Ing. Miloše Málka, které však odvolací soud jako důkaz neprovedl, čímž porušil jeho právo na obhajobu. Dále dovolatel namítl, že poškozená nemohla v čase 2 s před střetem rozeznat, ve kterém jízdním pruhu se jeho vozidlo pohybuje. Průběh nehody popsaný revizním znaleckým posudkem tak podle něj není možný a ve skutečnosti to byla poškozená, která jela v protisměru (krátila si průjezd zatáčkou), zatímco on jel ve svém pruhu. Její vozidlo se muselo již nějakou dobu před střetem pohybovat v podélné ose stopy č. 4. Obviněný však nesouhlasil s právním posouzením zavinění ani v případě, že by jel skutečně v protisměru. Poškozená totiž mohla nehodě zabránit, pokud by se držela ve vlastním jízdním pruhu, což vyplynulo i ze znaleckého posudku. Na pravé straně navíc bylo vyústění další komunikace, tedy zde měla dostatek místa. Hlavní příčinou nehody tak byl způsob jízdy poškozené, která porušila ustanovení § 20 zákona č. 361/2000 Sb. o vyhýbání vpravo. Odvolací soud podle obviněného připustil spoluzavinění poškozené, které však nijak nezohlednil ve výroku o náhradě škody. Za zásadní chybu v celém procesu a dání přednosti důkazům obžaloby obviněný považoval nehodnocení výpovědi svědka R. L. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil jej obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že obviněný nenamítl právní posouzení zjištěného skutku, uplatnil zejména námitky skutkové, prosazuje vlastní verzi skutkového děje, a tyto jeho námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. S jistou dávkou tolerance lze podle státního zástupce pod deklarovaný dovolací důvod podřadit námitky týkající se výroku o náhradě škody, které však nejsou důvodné. Dovolatel nesprávně vychází ze spoluzavinění poškozené, které zaměňuje se závěrem soudů, že poškozená nereagovala na jízdu obviněného optimálním způsobem. Tato reakce poškozené však nebyla příčinou dopravní nehody. Nejde o spoluzavinění, k němuž by bylo nutno přihlédnout při rozhodování o náhradě škody, popřípadě i v rámci právní kvalifikace skutku, pokud jde o naplnění znaku porušení důležité povinnosti. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného z velké části neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné. Navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na přísl