7 Tdo 228/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 228/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2009 Spisová značka:7 Tdo 228/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.228.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 228/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 564/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 84/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 90 T 84/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 564/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal, že soud druhého stupně nerozhodl správně při posouzení okolností vylučujících trestní odpovědnost, případně okolností výrazně polehčujících při hodnocení stupně nebezpečnosti činu. Uvedl, že vozidlo sice řídil bez řidičského oprávnění a pod vlivem alkoholu, avšak řídil takto v době, kdy se snažil zajistit odbornou veterinární pomoc pro svého psa, který ji skutečně potřeboval. Obviněný připustil, že jeho psovi již byla odborná pomoc poskytnuta, tvrdil však, že pokud by nedopravil psa domů jízdou motorovým vozidlem, vystavil by zvíře dlouhodobému pobytu v prostředí neodpovídajícím jeho stavu, který vyžadoval klidový režim. Takové jednání a samozřejmě i ponechání psa bez odborné pomoci by podle obviněného hraničilo s naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat podle § 203 tr. zák. Obviněný uvedl, že porušil právní normy proto, aby nečinností neporušil právní normu jiným způsobem. Pomoc psovi je pomoc zvířeti, které je chráněno ustanoveními trestního zákona a jinými normami upravujícími možnosti chování lidí vůči zvířatům. Konstatoval, že se sice dopustil trestného činu, jiným způsobem však nebylo možno pomoc pro psa zajistit a ze strany obviněného se jednalo o krajní nouzi ve smyslu § 14 tr. zák. Pokud by splnění krajní nouze nebylo shledáno, šlo by přinejmenším o významnou polehčující okolnost spáchání činu v situaci hraničící s krajní nouzí, aniž byly její podmínky splněny (§ 33 písm. f) tr. zák.). Obviněný uzavřel, že výkladem popsané situace došlo k porušení hodnocení podmínek splnění krajní nouze podle § 14 tr. zák. i k nesprávnému posouzení splnění polehčující okolnosti dle § 33 písm. f) tr. zák. Tato skutečnost má podle obviněného vliv na jeho zavinění, tak i případně na výši a druh ukládaného trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací námitky je možné (s výjimkou námitek týkajících se výroku o trestu) pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Konstatoval, že trestní zákon v § 203 tr. zák. poskytuje v určitém rozsahu ochranu životu a zdraví zvířete a není proto podle něj vyloučeno, aby i jednání směřující k poskytnutí pomoci zvířeti mohlo být za určitých okolností považováno za jednání v krajní nouzi. V takovémto případě by však bylo nutno velmi pečlivě zkoumat existenci podmínek § 14 věty druhé tr. zák. a podle jeho názoru je přinejmenším sporné, zda za jednání v krajní nouzi by bylo možno považovat jízdu podnapilého řidiče za účelem dopravy nemocného (nikoli však např. vážně zraněného a akutně na životě ohroženého) zvířete k veterináři. Státní zástupce je přesvědčen, že v této konkrétní trestní věci však podmínky krajní nouze podle § 14 tr. zák. nebyly splněny naprosto evidentně. Ze skutkových zjištění rozvedených na str. 3 rozsudku nalézacího soudu a ostatně i z textu dovolání podle něj vyplývá, že obviněný řídil vozidlo na zpáteční cestě k domovu i poté, kdy již byla jeho psovi odborná veterinární pomoc poskytnuta. V této době již v žádném případě přímo nehrozilo nebezpečí životu a zdraví zvířete, tj. zájmům chráněným trestním zákonem, a nebyla tudíž splněna základní podmínka pro aplikaci ust. § 14 tr. zák. Okolnost, že pes by byl vystaven určitému nepohodlí, pokud by obviněný vyčkal v B. do odjezdu prvního ranního spoje veřejné dopravy (nehledě na možnost použití vozidla taxi) zajisté nelze klást na roveň týrání zvířete ve smyslu § 203 trestního zákona a obviněný v žádném případě nebyl oprávněn zajišťovat komfortní podmínky pro svého psa jednáním, které vykazovalo znaky hned tří trestných činů. Námitky, ve kterých se obviněný domáhá aplikace § 14 tr. zák. o krajní nouzi, státní zástupce považuje za nedůvodné. Námitka, ve které se obviněný domáhal aplikace polehčující okolnosti podle § 33 písm. f) tr. zák., podle státního zástupce směřuje svým obsahem proti výroku o trestu. Uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení týkajících se rozhodování o trestu, např. nesprávnost aplikace § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák. o ukládání souhrnného a společného trestu, nelze však vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu v důsledku nesprávné aplikace § 31 - § 34 tr. zák. o výměře trestu. Pochybení, které má spočívat v nedostatečném zohlednění některé polehčující okolnosti, by nebylo možno namítat ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak určen k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu. Tato část dovolacích námitek podle státního zástupce formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost