7 Tdo 387/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 387/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:7 Tdo 387/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.387.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skutek Pokračování v trestném činu Obžalovací zásada Právo na spravedlivé soudní řízení Hlavní líčení Dotčené předpisy:§ 116 předpisu č. 40/2009 Sb. § 12 odst. 2 předpisu č. 141/1961 Sb. § 202 odst. 2 písm. a) předpisu č. 141/1961 Sb. § 2 odst. 8 předpisu č. 141/1961 Sb. § 220 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:9. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 387/2025-451 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2025 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 31 To 403/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 31/2022 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 8. 2024, č. j. 7 T 31/2022-400, ve znění opravného usnesení ze dne 11.10. 2024, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 20 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců a obviněnému bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené H. K. škodu ve výši 321 500 Kč a poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Liberci spočíval v podstatě v tom, že obviněný od října 2020 do 18. 2. 2021 v Liberci, v XY, okres XY, a v Praze zneužil víry poškozené H. K., nar. XY, v jeho věštecké schopnosti výkladem karet a transcendentní schopnosti odvracet nepříznivé budoucí události, při setkáních jí věštil z ruky, prováděl rituál, při kterém odříkával magická slova, uvázal jí na ruku ochrannou mašličku, při zapálených svíčkách namáčel její šperky do sklenice s vodou, tím ji úmyslně mylně přesvědčil, že jí hrozí nepříznivá budoucnost, že se něco zlého stane jejím dětem, že to souvisí mimo jiné i s jejími zlatými šperky a že je schopen za protiplnění poskytnout jí a její rodině ochranu před budoucími nepříznivými následky, a na tomto podkladě postupně vylákal od poškozené jednak šperky a další věci nezjištěné hodnoty a hotovost ve výši 180 000 Kč (bod 1 výroku o vině), jednak peněžní částky převodem prostřednictvím peněžní expresní služby s následným vyplacením v celkové výši 141 500 Kč (body 2-9 výroku o vině), takže v úhrnu poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 321 500 Kč. 3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2024, č. j. 31 To 403/2024-421, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř. Namítl, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci v hlavním líčení dne 30. 8. 2024 a napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ve veřejném zasedání dne 18. 12. 2024 bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nebyly splněny podmínky vztahující se k řádnému doručení předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o veřejném zasedání. Poukázal na to, že předvolání i vyrozumění mu bylo doručováno do datové schránky, kterou vzhledem ke své negramotnosti není schopen používat, vstupovat do ní a vyzvedávat z ní písemnosti. Dodal, že v důsledku negramotnosti není schopen pochopit důsledky doručení do datové schránky a porozumět obsahu datové zprávy. Zdůraznil, že jeho datovou schránku ve skutečnosti obsluhuje jiná osoba. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění důkazů o jeho opakovaný výslech a dále o výslech svědka D. B. a soudní spis ve věci omezení svéprávnosti obviněného. Namítl porušení obžalovací zásady, které spatřoval v tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje pouze sedm finančních transakcí, že nad tento rámec nebylo rozšířeno a že k rozšíření došlo až v obžalobě podané také pro předání cenností a další peněžní hotovosti, ačkoli k tomu obviněný nebyl v přípravném řízení vyslechnut. Z uplatněných námitek obviněný vyvozoval porušení svého práva na spravedlivý proces. Dovoláním se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že při doručování písemností týkajících se předvolání obviněného k hlavnímu líčení a jeho vyrozumění o veřejném zasedání nedošlo k žádnému pochybení. Uvedl, že důkazní návrhy obviněného nebyly přehlédnuty a byly vypořádány. Neshledal porušení obžalovací zásady a v tomto ohledu poukázal na to, že v dané věci se nejedná o samostatné dílčí útoky, nýbrž o jeden celistvý skutek, přičemž nové skutečnosti pouze rozvíjejí podobu jednání a následku, aniž by porušovaly podstatu skutku. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 8. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného se může provést mimo jiné za předpokladu, že obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, což stanoví § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. Včasným doručením se podle § 198 odst. 1 tr. ř. rozumí doručení dne, od kterého má obviněný alespoň lhůtu pěti pracovních dnů do dne konání hlavního líčení. Řádným doručením se podle § 64 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozumí doručení do vlastních rukou. Uvedené podmínky byly splněny tím, že předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 30. 8. 2024 bylo obviněnému doručeno do jeho datové schránky dne 10. 8. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba podle § 8 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Oprávněnou osobou byl obviněný, pro něhož jako fyzickou osobu byla datová schránka zřízena podle § 3 odst. 1 cit. zákona. 9. Veřejné zasedání odvolacího soudu lze konat v nepřítomnosti obviněného mimo jiné za předpokladu, že den veřejného zasedání byl podle § 233 odst. 2 tr. ř. stanoven tak, aby obviněnému zbývala od doručení vyrozumění o veřejném zasedání alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Tato podmínka byla splněna tím, že vyrozumění o veřejném zasedání nařízeném na 18. 12. 2024 bylo obviněnému doručeno do jeho datové schránky dne 2. 12. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, tj. obviněný jako fyzická osoba, pro kterou byla datová schránka zřízena. 10. Postup soudů spočívající v doručení předvolání k hlavnímu líčení a v doručení vyrozumění o veřejném zasedání do datové schránky zřízené pro obviněného byl v souladu s ustanovením § 62 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že k jinému způsobu doručování orgán činný v trestním řízení přikročí, jen není-li možné doručit písemnost do datové schránky. 11. Pokud je dovolacím důvodem porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, pak žádné z takových ustanovení nebylo porušeno postupem, jímž soudy doručily obviněnému do jeho datové schránky předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o veřejném zasedání. Nic na tom nemění namí