7 Tdo 388/2011 – Nejvyšší soud

7 Tdo 388/2011-14 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2011 v Brně v neveřejném zasedání, o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 61 To 280/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 54/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 29 T 54/2010, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b) a § 171 odst. 1 tr. ř., o postoupení trestní věci obviněného Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend, k posouzení jako přestupku. Věc byla postoupena ohledně skutku, jímž měl obviněný podle obžaloby spáchat trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, kterých se měl dopustit tím, že (stručně uvedeno) dne 7. 9. 2008 řídil v P. osobní motorové vozidlo, a to přesto, že dne 20. 8. 2008 osobně převzal oznámení od Městského úřadu Beroun o tom, že dosáhl 12-ti bodů podle bodového hodnocení řidičů, a je povinen odevzdat řidičský průkaz, čímž si musel být vědom, že dnem 28. 8. 2008 pozbyl řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3 zák. č. 261/2000 Sb. o pozemních komunikacích. Soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí v podstatě tím, že v případě tzv. „vybodovaného řidiče“, který řídí motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, aniž by došlo k vyslovení zákazu činnosti rozhodnutím soudu, nebo rozhodnutím obecního úřadu o odnětí řidičského oprávnění, se nejedná o trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, neboť nebyl naplněn základní formální znak skutkové podstaty a předpoklad trestnosti, a to existence rozhodnutí. Proto nelze v jednání obviněného spatřovat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle zák. č. 140/1961 Sb., ani podle zák. č. 40/2009 Sb. a nový trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, již neobsahuje skutkovou podstatu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona. Toto jednání ale lze postihnout jako přestupek. Stížnost státního zástupce proti usnesení soudu I. stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 61 To 280/2010, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, když se ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně. Usnesení odvolacího soudu napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného, ve kterém uplatnila důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. Namítá, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasí s právním názorem soudů, když podle nyní účinné právní úpravy lze postihovat nejen výkon činnosti, která byla pachateli zakázána rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, ale i činnost pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Oznámení obecního úřadu o dosažení 12 bodů řidiči, a výzva k odevzdání řidičského průkazu podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, není sice vydáním správního rozhodnutí v pravém smyslu tohoto slova, ale výzvu k odevzdání řidičského průkazu je třeba považovat za jednu z možných forem odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Důvodem odnětí řidičského oprávnění je totiž podle § 94 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. pozbytí odborné způsobilosti řidiče, přičemž tuto způsobilost řidič pozbývá mj. též dosažením hranice dvanácti bodů (§ 123c odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb.). Jednání obviněného tak podle nejvyšší státní zástupkyně naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Postoupení věci k řešení jako přestupku tak odporuje zákonu a právní posouzení skutku soudem je nesprávné, takže pro postoupení věci jinému orgánu nebyly dány zákonné předpoklady. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zjistil, že podstatou námitek nejvyšší státní zástupkyně je nesouhlas s právním názorem soudů, že oznámení a výzva obecního úřadu s rozšířenou působností podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 337 odst. 1 tr. zákoníku (přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Po nabytí účinnosti nového trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) byl výklad pojmů „rozhodnutí“ tohoto zákonného ustanovení v soudní praxi různý. Proto Nejvyšší soud sjednotil soudní praxi stanoviskem sp. zn. Tpjn 302/2010, ze dne 27. 10. 2010, které bylo pod č. 1 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR, ročník 2011, v sešitu č. 1. V tomto stanovisku trestního kolegia Nejvyšší soudu byl přijat právní názor, že za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp.v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle § 123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb. o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K rozdílnému výkladu pojmů „rozhodnutí“ a „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisů“ v praxi soudů, Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku uvedl, že není v praxi soudů sporu o tom, že za odnětí řidičského oprávnění ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se považuje odnětí řidičského průkazu podle § 94 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme a) jestliže držitel řidičského oprávnění pozbyl zcela zdravotní způsobilost, b) jestliže držitel řidičského oprávnění pozbyl zcela odbornou způsobilost. Z ustanovení § 129 odst. 3 tohoto zákona vyplývá, že odnětí řidičského oprávnění má formu rozhodnutí příslušného obecního úřadu, neboť lze proti němu podat odvolání, i když toto nemá odkladný účinek. Naproti tomu je v soudní praxi sporné, zda za rozhodnutí o „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu byla doručena obecním úřadem s rozšířenou působní výzva podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu. Důležité je především zdůraznit, že podle § 123a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. se bodovým hodnocením zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla, nebo se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k zákonu č. 361/2000 Sb. Nevzniká pochybnost, že negativní rozhodnutí o námitkách podaných podle § 123f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. (srov. § 123f odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.), je rozhodnutím, a to nejen po formální stránce, neboť obsahuje náležitosti rozhodnutí podle § 68 a § 69 správního řádu, ale i po stránce materiální, protože v jeho důsledku ztrácí řidič oprávnění řídit motorové vozidlo. To odráží i možnost podat proti tomuto rozhodnutí odvolání a posléze i správní žalobu. Stejně vyznívá i judikatura Nejvyššího správního soudu např. rozsudek ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008 nebo rozsudek ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 5 As 26/2010. Složitější situace vzniká, jestliže se řidič proti záznamu dvanácti bodů, a tím ztrátě řidičského oprávnění, nijak nebrání, a zůstává zde pouze oznámení o dosažení hranice dvanácti bodů a výzva k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení t