7 Tdo 39/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 39/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2017 Spisová značka:7 Tdo 39/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.39.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3,4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 5. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.6.2017III.ÚS 1794/17JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto8.8.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 39/2017-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 3. 2017 o dovolání obviněné JUDr. A. H.,, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 8 To 180/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 18/2014 t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. A. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 89 T 18/2014, byla obviněná JUDr. A. H. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 36 měsíců s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 54 měsíců a obviněné bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody v adhezním řízení. Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněná jako advokátka se sídlem v B., Ú. …, zastupující na základě plné moci D. D. v exekučním řízení ve věci vymáhání dlužného výživného pro její děti XX *), a XY *), poté, co exekutor vymohl částky 20 600 Kč a 54 000 Kč jako výživné určené pro obě nezletilé děti a poukázal první částku dne 10. 8. 2011 a druhou částku dne 13. 2. 2012 na základě požadavku obviněné na její bankovní účet, postupovala tak, že obdržené peněžní prostředky, které byly majetkem obou dětí, nevydala, ale o jejich vymožení D. D. pouze formálně vyrozuměla s tím, že si je ponechá a že bude proveden zápočet na náklady jejího zastupování, zápočet neoprávněně provedla, přestože žádná pohledávka vůči dětem v jakékoli výši doposud ani nebyla splatná, a peněžní prostředky dětí si ponechala pro vlastní potřebu, čímž oběma dětem způsobila celkovou škodu ve výši 74 600 Kč. Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 8 To 180/2016, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spojila námitky v tom smyslu, že nejde o trestní, ale občanskoprávní věc, že peněžní prostředky jí nebyly svěřeny tak, aby si je mohla přisvojit ve smyslu znaků trestného činu zpronevěry, že neměla úmysl zpronevěřit tyto prostředky, že podle plné moci nezastupovala D. D., že poškozené samy rozhodly o použití svých prostředků na úhradu dluhu, který u ní měly, že poškozené ji nevyzvaly k vydání peněz, že poškozená XX *) ani po nabytí zletilosti jí nedala jiné pokyny, než které za ni předtím učinila její matka, a že soudy hodnotily důkazy v její neprospěch, aniž respektovaly její zákonnou povinnost mlčenlivosti, které ji její klientky ani jejich matka nezbavily. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná namítla, že jí byl uložen trest, který je nepřiměřeně přísný a který popírá princip proporcionality trestní represe. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci nebo ji sám zprostil obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil námitky proti výroku o vině za zjevně neopodstatněné, uvedl, že námitky proti výroku o trestu nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné. Soudy rozhodly v této věci poté, co jejich dřívější odsuzující rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 348/2015, s tím, že Městskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení předchozích rozhodnutí bylo to, že výrok o vině obviněné byl konstruován jako jednání, jehož protiprávnost vyplývá z ustanovení § 97 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud v citovaném usnesení vyložil, že vztah mezi obviněnou a poškozenými nebyl vztahem upraveným zákonem o rodině a že protiprávnost jednání obviněné tudíž nemůže z tohoto zákona nijak vyplývat. V dalším řízení soudy odstranily vytknutou vadu původního výroku o vině a nově rozhodly výrokem o vině, který již je přijatelný. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí tak na cizím majetku větší škodu a spáchá takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. V posuzovaném případě byly znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku evidentně naplněny. Námitkám obviněné směřujícím proti tomuto závěru soudů nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Peněžní prostředky v celkové částce 74 600 Kč, v exekučním řízení exekutorem vymožené ve prospěch poškozených XX *) a XY *) a poukázané na účet obviněné jako advokátky zastupující poškozené v exekučním řízení, měly povahu věci, která byla obviněné svěřena, jak to předpokládá ustanovení § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Není rozhodné, že šlo o prostředky, které do dispozice obviněné neodevzdaly poškozené, nýbrž exekutor. Okolnost, kdo předal prostředky do dispozice obviněné, je bezvýznamná. Podstatné je, že převodem na bankovní účet obviněné se prostředky ocitly v její dispozici, a to s jednoznačným určením, že mají být vyplaceny poškozeným (vzhledem k jejich nezletilosti k rukám jejich matky jako zákonné zástupkyně). Nebyl tu žádný titul, který by obviněnou opravňoval k tomu, aby s těmito prostředky naložila jinak. Obviněná nemohla s uvedenými prostředky volně nakládat, zejména je nemohla použít ve svůj prospěch, byť jako odměnu za poskytování právních služeb. Okolnosti, za nichž se obviněná jako advokátka stala zástupkyní poškozených v exekučním řízení, byly důkladným dokazováním náležitě objasněny. V tomto ohledu je významné především zjištění soudů, podle něhož výslovným zájmem D. D. jako matky a zákonné zástupkyně poškozených bylo to, aby za zastoupení advokátkou nemusela nic platit, přičemž obviněná ji v tom utvrzovala s ujištěním, že její odměnu jako součást nákladů exekučního řízení zaplatí otec poškozených jako povinný. Zároveň je tu ovšem další zjištění soudů, podle kterého obviněná předložila D. D. k podpisu listiny, jejichž obsah byl v rozporu s uvedeným ujištěním, neboť směřoval k tomu, že odměnu advokátky má obviněné z vymožené částky výživného zaplatit D. D., která se proti tomu ohrazovala, avšak obviněná jí prezentovala podpis předložených listin jen jako formalitu nic neměnící na tom, že odměnu zaplatí otec dětí jako povinný. Soudy zjistily, že D. D. jako neznalá osoba bez zkušeností v právních záležitostech podepsala předložené listiny s plnou důvěrou v ujištění, kterého se jí dostalo ze strany obviněné. Ve shodě s tím soudy dovodily, že skutečnou vůlí D. D. nebylo to, aby výživné vymožené pro nezletilé děti bylo použito na zaplacení odměny obviněné jako advokátky. Tento závěr soudy výstižně podpořily zjištěním, že D. D. byla nemajetná, neměla prostředky na zaplacení od