7 Tdo 441/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 441/2025-297 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného Lukáše Menšíka, trvale bytem Zoubkova 148/51, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 171/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 73/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Lukáše Menšíka odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2024, sp. zn. 91 T 73/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Těchto trestných činů se měl obviněný dopustit v podstatě a zkráceně tak, že dne 31. 8. 2023 v době od 20:00 do 20:30 hodin v Brně na ulici XY vyzval poškozeného J. P. k nastoupení do motorového vozidla pod záminkou, že potřebuje s něčím pomoci. Obviněný tak učinil po předchozí domluvě na společném postupu se spoluobviněným K. K. (ten nevyužil svého práva podat dovolání), který ve vozidle rovněž seděl. Poškozený byl v té době skladníkem ve společnosti GEM, s. r. o., jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný, a měl se dopustit v tomto zaměstnání krádeže zboží ze zásilek. Následně obviněný přinesl ze skladových prostor společnosti batoh poškozeného, v němž měl poškozený jednak své osobní věci, a to mobilní telefon a pracovní desky, ale dále také odcizené zboží, a to dva mobilní telefony a jedny chytré hodinky. Poškozeného odvezli vozidlem, které řídil obviněný, přičemž spoluobviněný si během jízdy přesedl zepředu na zadní sedadlo vedle poškozeného. Vozidlo zastavili v městské části Brno – XY, zde si obviněný přesedl ze sedadla řidiče dozadu, takže poškozený seděl mezi oběma obviněnými. Ti na něj začali křičet, proč zboží odcizil, a vyhrožovali mu, že ho dobijí jako psa, že půjde do kriminálu a děti nebudou mít tatínka. Spoluobviněný poškozeného ještě během jízdy udeřil pěstí do obličeje. Po zastavení vozidla pak obviněný předložil poškozenému k podpisu dvě listiny, a to okamžité zrušení pracovního poměru a směnku na částku nejméně 100 000 Kč coby náhradu za údajně odcizené zboží. Poškozený ze strachu obě listiny podepsal, aniž měl možnost se s nimi řádně seznámit. Následně obviněný vysypal obsah batohu poškozeného na přední sedadlo vozidla, oba obvinění si nasadili rukavice a opakovaně poškozeného udeřili pěstí do obličeje, přičemž mu opět vyhrožovali, že skončí v kriminále, že jeho děti budou bez otce a že mohl dopadnout ještě hůř. Poté jej vytáhli z vozidla, obviněný mu hodil zpět prázdný batoh, jehož obsah zůstal ve vozidle, a z místa i se spoluobviněným odjeli. Poškozený druhý den ráno vyhledal lékařské ošetření – měl zlomeninu nosních kůstek a pohmoždění hlavy, v důsledku čehož byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu asi tří týdnů. Následně v průběhu září roku 2023 obviněný opakovaně telefonicky kontaktoval manželku poškozeného a požadoval po ní zaplacení částky 150 000 Kč, přičemž vyhrožoval, že pokud částku její manžel neuhradí, podá trestní oznámení na policii, půjde do vězení a bude z toho mít problémy. Dne 6. 10. 2023 telefonicky kontaktoval poškozeného také spoluobviněný a sdělil mu, aby poslal seznam odcizených věcí, že to dělají nejen pro něj, ale hlavně pro jeho rodinu, že na něj mají „spoustu věcí” a že pokud nenapíše do seznamu „všechno”, dohoda padá a budou to muset „řešit jinak”. 3. Za tyto trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podmíněný úhrnný trest, a to odnětí svobody ve výměře 27 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 4 let a peněžitý trest ve výměře 75 denních sazeb o jednotlivé výši 2 000 Kč, tedy celkem 150 000 Kč. Soud prvního stupně dále uložil obviněnému povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 1 420 Kč a poškozenému ve výši 60 000 Kč, v obou případech společně a nerozdílně se spoluobviněným, stran kterého bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu. 4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 171/2024, bylo toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním soudů o nátlaku na úhradu určité částky při telefonátu ze dne 6. 10. 2023 a obsahem důkazu vyplývajícího z nahrávky tohoto rozhovoru mezi obviněným a poškozeným. Mělo totiž jít o pobídnutí k součinnosti při zjištění škody. 7. Rovněž namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním o vynuceném podpisu okamžitého ukončení pracovního poměru a obsahem jednak důkazu samotnou listinou o okamžitém ukončení pracovního poměru a jednak důkazu o jeho postavení na pozici jednatele, z čehož mělo plynout, že je dostatečně právně erudovanou osobou na to, aby věděl, že takový dokument není třeba ze strany zaměstnance podepsat. 8. Dále namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním soudů o existenci (a podpisu) směnky a obsahem provedených důkazů. Znovu připomněl nedostatky takového zjištění v širších právních souvislostech, neboť by nemělo smysl takovou směnku podepisovat, když by nebyla vynutitelná. 9. Obviněný nakonec vznesl námitku opomenutého důkazu, protože soudy zamítly jeho důkazní návrh na vyžádání elektronické komunikace mezi poškozeným a jeho manželkou. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil prvostupňové i odvolací rozhodnutí, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. 11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření neztotožnil s dovoláním obviněného a uvedl, že ve věci není dán žádný zjevný rozpor, protože učiněná skutková zjištění mají v dokazování oporu a jsou řádně odůvodněna. S jeho důkazním návrhem se soudy řádně vypořádaly. K obojímu státní zástupce odkázal na relevantní části soudních rozhodnutí. Proto navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. 12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Třetí alternativu, obviněným rovněž dovozovanou, pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. 15. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná pouze námitka opomenutého důkazu. Tato však byla zjevně neopodstatněná. 16. K této námitce Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrz