7 Tdo 456/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 456/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2016 Spisová značka:7 Tdo 456/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.456.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužívání pravomoci veřejného činitele Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 456/2016-52 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2016 o dovoláních obviněných K. K. , a L. B. , dříve P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 4 To 389/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 180/2011 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné K. K. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. B. , dříve P. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 T 180/2011, byly obviněné K. K. a L. P. jako spolupachatelky uznány vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Za tento trestný čin byly obě obviněné odsouzeny podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že u obou byl výkon trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na jeden rok, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu práce ve veřejné správě a samosprávě spojené s výkonem veřejné moci na dva roky. O odvoláních, která podali obě obviněné proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch každé z obviněných proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 4 To 389/2013 (v době tohoto rozhodnutí bylo příjmení obviněné L. P. změněno na B. ). Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byly obě obviněné nově uznány vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzeny každá podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce ve státní správě a samosprávě spojené s rozhodovací činností na dva roky, přičemž podle § 226 písm. b) tr. ř. byly obě obviněné zproštěny části obžaloby podané pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem skutek, který podle jeho zjištění převzatých z části rozsudku Okresního soudu v Teplicích spočíval v podstatě v tom, že obviněná K. K. jako vedoucí odboru výstavby a životního prostřední Městského úřadu v Duchcově a obviněná L B. , dříve P. jako zástupkyně vedoucí odboru výstavby a životního prostředí Městského úřadu v Duchcově dne 24. 8. 2009 vydaly pod č. j. VŽP 689/330/09/Pu územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavbu fotovoltaické výrobny elektrické energie na pozemkových parcelách č. ...., č. ....... a č. ...... v katastrálním území M. žadatele občanského sdružení Moldava – Srdce Krušných hor s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 9. 2009, ačkoli obě obviněné si vzhledem k svému pracovnímu zařazení a odborné způsobilosti musely být vědomy, že pro vydání uvedeného rozhodnutí nebyly splněny podmínky dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, neboť v době vydání tohoto rozhodnutí nebyla pro příslušné katastrální území schválena územně plánovací dokumentace a pro předmětnou stavbu nebyl udělen souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, a tím umožnily občanskému sdružení Moldava – Srdce Krušných hor realizaci výstavby fotovoltaické výrobny elektrické energie. Obviněné podaly prostřednictvím obhájkyň dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. K dovolání obviněné K. K. Obviněná K. K. napadla odsuzující výrok o vině a trestu, který se jí týkal. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil napadený rozsudek a aby ji v celém rozsahu zprostil obžaloby nebo přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání obviněné K. K. za opožděně podané a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné K. K. bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. O zákonné lhůtě k podání dovolání byla obviněná poučena v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl jako zásilka určená do vlastních rukou doručen obviněné K. K. poštou dne 8. 9. 2015 a její obhájkyni do datové schránky dne 9. 9. 2015. Z toho vyplývá, že posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 9. 11. 2015. Dovolání obviněné K. K. bylo sice datováno dnem 9. 11. 2015, avšak z datové schránky obhájkyně bylo odesláno a do datové schránky Okresního soudu v Teplicích bylo dodáno dne 10. 11. 2015 (k odeslání i dodání došlo ve stejný čas 15:04:29 hodin). Kromě toho bylo dovolání v písemné podobě odevzdáno dne 10. 11. 2015 k poštovní přepravě a došlo Okresnímu soudu v Teplicích dne 11. 11. 2015. Z uvedených časových údajů je zřejmé, že dovolání obviněné K. K. bylo podáno po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Obviněná K. K. v úvodu svého podání uvedla, že podává dovolání „ve stanovené lhůtě“. I když to v dovolání výslovně neuvedla, vycházela v tomto tvrzení patrně z mylného předpokladu, že do lhůty se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Tato zásada má obecnou platnost jen pro obor hmotného práva, neboť podle § 139 tr. zákoníku, resp. dříve podle § 89 odst. 15 tr. zák. kde tento zákon (tj. trestní zákoník, resp. dřívější trestní zákon) spojuje s uplynutím doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek. Lhůta k podání dovolání je procesní lhůtou, není stanovena trestním zákoníkem ani dřívějším trestním zákonem a ustanovení § 139 tr. zákoníku, resp. § 89 odst. 15 tr. zák. se na ni nevztahují. Jde o lhůtu stanovenou trestním řádem a takové lhůty se řídí ustanoveními § 60 tr. ř. Pravidlo, podle kterého se do lhůty nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty, se podle § 60 odst. 1 tr. ř. vztahuje jen na lhůty určené podle dní. Lhůta k podání dovolání je ale určena podle měsíců, takže její počítání se řídí výše citovaným ustanovením § 60 odst. 2 tr. ř., při jehož aplikaci se uvažované pravidlo neuplatní. Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání obviněné K. K. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. K dovolání obviněné L. B. , dříve P. Obviněná L. B. , dříve P. dovoláním podaným v zákonné lhůtě napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem co do jí se týkajícího odsuzujícího výroku o vině a výroku o trestu. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí, jehož vydáním byla uznána vinnou, bylo v souladu s právními předpisy, zejména pak v souladu s oběma zákony citovanými ve výroku o vině. Uvedla, že rozhodnutí se opíralo o ustanovení § 18 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 písm. k) bod 2 stavebního zákona. Vyjádřila názor, že fotovoltaická výrobna elektrické energie byla stavbou technické infrastruktury podle těchto ustanovení a že tedy bylo možné umístit ji v nezastavěném území i za absence schváleného územního plánu. Popřela, že by úmyslně vykonávala svou pravomoc způsobem odpor