7 Tdo 502/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 502/2025-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného J. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 8 To 293/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 21/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2024, č. j. 4 T 21/2024-142, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku, za které byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené L. T. škodu ve výši 17 950 Kč. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že nejprve dne 15. 11. 2022 prostřednictvím internetu založil bez souhlasu poškozené L. T. bankovní účet u Československé obchodní banky, a. s., (dále jen „ČSOB“), ke kterému byla vydána platební karta, k čemuž zneužil její občanský průkaz, ke kterému měl jako partner a spolubydlící přístup, při založení účtu uvedl jako kontaktní údaje svůj e-mail a své telefonní číslo a ponechal si platební kartu k účtu. Díky tomu měl k účtu výhradní přístup. Následně v době od dubna do srpna 2023 v několika případech nezjištěným způsobem bez vědomí a souhlasu poškozené L. T. pronikl do jejího mobilního bankovnictví k účtu u Air Bank, ze kterého provedl sedm neoprávněných transakcí ve prospěch zmíněného bankovního účtu u ČSOB, celkem v částce 17 950 Kč. Část těchto finančních prostředků vybral prostřednictvím platební karty a část přeposlal na bankovní účet u Raiffeisenbank, který užíval, a použil je pro svoji potřebu. Poškozené L. T. tak způsobil škodu v celkové výši 17 950 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 8 To 293/2024-187, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Soudy podle něj svá skutková zjištění založily pouze na výpovědi poškozené L. T., přičemž jeho obhajobu a jím navržené důkazy svévolně odmítly. K založení účtu u ČSOB uvedl, že jej založil se souhlasem poškozené, která mu veškeré údaje poskytla dobrovolně s tím, že účet včetně platební karty může užívat pro svou potřebu. Oba soudy se podle obviněného spokojily s verzí poškozené, že o založení účtu nevěděla, aniž by se dostatečně vypořádaly s verzí obviněného, a to i přes zjevné rozpory ve výpovědi poškozené a skutečnost, že její skutkovou verzi podporují pouze chabé nepřímé důkazy. K poslání peněz z účtu poškozené obviněný namítl, že by bylo nelogické, aby to činil bez vědomí poškozené, která by mu tuto částku sama kdykoliv dobrovolně na požádání poskytla, což sama i potvrdila s tím, že obviněnému finančně vypomáhala. Navíc veškeré transakce, jež jsou obviněnému kladeny za vinu, musely být potvrzeny prostřednictvím bankovní aplikace v telefonu poškozené, přičemž jak telefon, tak samotná aplikace jsou zabezpečeny prostřednictvím kódu. Z toho podle obviněného logicky vyplývá, že se všemi transakcemi musela poškozená souhlasit, neboť on hesla neznal. Opačný názor soudů je pouhou spekulací. Pro zadání plateb (kromě znalosti hesla k telefonu a aplikaci) musel obviněný mít rovněž fyzický přístup k samotnému telefonu. Soudy dovodily, že k platbám docházelo, když poškozená nebyla v práci. Poškozená však během svého výslechu při hlavním líčení uvedla, že sama neví, jak mohl obviněný hned několik převodů provést, protože v danou dobu nebyla (se svým telefonem) v jeho přítomnosti. Obviněný tvrdil, že dne 18. 8. 2023 byl celý den s kamarádem. Z výpovědi poškozené pak lze podle obviněného dospět i ke zcela odlišnému závěru – že o založení účtu věděla a prostředky na něj přeposílala dobrovolně. Vadu opomenutého důkazu založilo podle obviněného neprovedení navrhovaného důkazu výslechem svědka M. V. k prokázání skutečnosti, že dne 18. 8. 2023 obviněný nemohl učinit převod peněz z účtu poškozené, neboť se nacházel u jmenovaného svědka. Pokud soudy odůvodnily nevyslechnutí svědka poukazem na kamerový záznam, je to zcela nelogické již proto, že záznam byl pořízen téměř po 24 hodinách od uskutečnění převodu. Navíc skutečnost, že peníze poslané poškozenou následně z bankomatu vybral, obviněný nijak nepopíral. Soudy podle obviněného v důsledku výše uvedeného postupu porušily zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), jakož i zásadu presumpce neviny. 5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a sám rozhodl o nevině obviněného, případně aby věc přikázal Městskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Brně k novému projednání. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky sice odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Závěr o vině obviněného lze dovodit z dostatečného řetězce nepřímých důkazů. Namítá-li obviněný rozpory skutkových závěrů soudů s výpovědí poškozené, nelze se s ním ztotožnit. U dovolatelem zpochybňovaných skutečností (např. že poškozená nebyla v přítomnosti obviněného) se nejedná o rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestných činů. Námitka, že poškozená obviněnému peníze běžně dobrovolně zasílala, nijak nevylučuje, že si obviněný chtěl bez jejího vědomí „dále přilepšit“. Ohledně navrhovaného výslechu svědka M. V. státní zástupce souhlasil se soudy, že by se jednalo o nadbytečný důkaz, jelikož sama souběžná přítomnost obviněného a poškozené nutně nemusela být předpokladem pro provedení finanční transakce. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), jedná se však o dovolání zjevně neopodstatněné. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Dovolatel namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že „založil bez souhlasu poškozené bankovní účet u ČSOB“ a provedeným důkazem – výpovědí poškozené. Tuto námitku správně podřadil pod deklarovaný dovolací důvod, není však možné jí přisvědčit. Žádný zjevný rozpor zde shledat nelze. 10. Výpověď poškozené je logická a konzistentní, v samotné výpovědi poškozené nejsou žádné rozpory. Její postup (nahlášení pochybných transakcí bance a následně oznámení policii, že jí odcházejí platby, které neautorizovala, na cizí účet, který nezná) představuje logické kroky, které by činila každá rozumná osoba, kdyby zjistila podezřelé pohyby na účtu. Obhajoba obviněného, že poškozená o účtu u ČSOB věděla a že jej spolu s obviněným pro jeho potřeby zřídila, se jeví ve světle výše uvedeného zcela nelogicky. Kdyby poškozená skutečně pro obviněného účet založila, neměla by žádný důvod nahlašovat podezřelé pohyby na účtu bance ani policii s tím, že neví, kam její peníze odešly, a že nezná účet, v jehož prospěch byly příkazy k platbě učiněny. Okolnosti činu naopak svědčí o tom, že obviněný účet u ČSOB založil bez vědomí a souhlasu poškozené, přičemž toto jednání se snažil před poškozenou utajit. Jednak měl k jejímu občanskému průkazu přístup (jakožto její přítel a spolubydlící), navíc při založení účtu uvedl pouze svůj email a telefonní číslo a platební kartu k účtu si ponechal. Veškeré pohyby na účtu i jakákoli provozní oznámení k účtu tak šly zcela mimo poškozenou. Obviněný tím úmyslně vytvořil podmínky k tomu, aby se poškozená o založení nového bankovního účtu na její jméno nedozvěděla. Skutečnost, že účet, kam peníze z bankovního účtu u Air Bank odešly, je vlastně „její“, zjistila až následně, když tyto nesrovnalosti řešila. Soudy hodnotily výpověď poškozené (i v kontextu ostatních provedených důkazů) jako věrohodnou. Odvolací soud k tomu mimo jiné výstižně uved