7 Tdo 720/2003 — Nejvyšší soud

7 Tdo 720/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 7. 2003 Spisová značka:7 Tdo 720/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.720.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 433/03 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 720/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. července 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 10 To 326/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 156/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 3 T 156/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 29. 11. 1999 v H. K. v S. ulici před domem č. 304 převzal na základě písemné smlouvy o pronájmu pojízdné lešení majitele P. V. s tím, že podle smlouvy je bude používat do 20. prosince 1999 za denní úhradu ve výši 660,- Kč. Do současné doby je však nevrátil a způsobil tak majiteli škodu ve výši 108.702,- Kč. Za to byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uložena také povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 108.702,- Kč. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 10 To 326/2002, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3, § 228 odst. 1 tr. ř. nově uložil obviněnému povinnost k náhradě škody ve výši 98.702,-Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oběma soudům vytýká, že nepřijaly argument obhajoby, že je ve věci nutno aplikovat ustanovení § 676 obchodního zákoníku (správně občanského), podle kterého došlo k opakovanému prodloužení doby nájmu, když poškozený nepodal žalobu na vrácení věci a došlo tak k vytvoření zákonné fikce, že nájem je prodloužen. Nemohlo tak dojít k naplnění znaku skutkové podstaty podle § 248 tr. zák., a to přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena. Pokud soudy přihlédly k tomu, že poškozený odstoupil od smlouvy, jednak nebylo prokázáno, že toto odstoupení bylo doručeno obviněnému a jednak odstoupit od smlouvy lze podle § 48 odst. 1 občanského zákoníku (OZ) jen je-li to v zákoně stanoveno nebo mezi účastníky dohodnuto, což v daném případně není dáno. Protože ujednání o možnosti odstoupení smlouva neobsahuje a jinou možnost odstoupení OZ nezná, i v případě odstoupení od smlouvy by se jednalo o neplatný právní úkon. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena podle § 265k odst. 1 tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle skutkových zjištění si obviněný cizí věc (lešení) přisvojil a aplikace ustanovení § 676 odst. 2 OZ týkající se nájemního vztahu je tak logicky vyloučena. Právní argumentace obviněného by mohla mít význam, kdyby předmětné lešení užíval po určitou přechodnou dobu nad rámec původně sjednané nájemní smlouvy a v trestním řízení by byla řešena otázka oprávněnosti tohoto užívání z hlediska § 249 tr. zák. o trestném činu neoprávněného užívání cizí věci. Obviněný však byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 tr. zák. jehož podstata spočívá v tom, že si svěřenou věc přisvojil, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Rovněž zjištění, že obviněný uhradil poškozenému na nájemném za lešení toliko 10.000,- Kč jako zálohu při jeho převzetí, přičemž lešení nevrátil ani téměř tři roky po jeho převzetí, vylučuje jednání s úmyslem řádně pokračovat v nájemním vztahu. Nepodání návrhu na vydání věci poškozeným, je tak z hlediska trestní odpovědnosti obviněného irelevantní. Navrhl proto, aby bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože námitka obviněného, že nemohlo dojít k naplnění znaku skutkové podstaty podle § 248 odst. 1 tr. zák. spočívajícím v “přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena“ je námitkou proti právnímu posouzení skutku, zabýval se dovolací soud otázkou opodstatněnosti této námitky. Přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí a vyloučení dosavadního vlastníka z užívání a nakládání s věcí. Není přitom rozhodné, jak pachatel s věcí, poté co se jí zmocní, skutečně nakládá. V daném případě oba soudy dospěly ke skutkovému závěru, že obviněný pojal úmysl lešení si trvale ponechat. Tento závěr přitom neučinily pouze ze skutečnosti, že poškozený od smlouvy odstoupil, ale z celkových okolností jednání obviněného. Odvolací soud v tomto směru správně uvedl, že rozhodující skutečností je, že obviněný s cizí věcí, která mu byla svěřena, naložil v rozporu s účelem svěření který zmařil, nereagoval na výzvy poškozeného k vrácení lešení a smírnému vyřízení celé záležitosti. Nelze přehlédnout ani tvrzení obviněného, že poškozený si lešení naložil a odvezl, což však soudy považovaly za vyvrácené provedenými důkazy. Uvedená skutková zjištění tak jednoznačně potvrzují, že k naplnění znaku přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, jednáním obviněného došlo. S ohledem na tento závěr je pak pro věc bez významu zabývat se otázkou aplikace ustanovení § 676 odst. 2 OZ, protože úvahy ohledně tohoto ustanovení jsou pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného nerozhodné, jak správně konstatoval soud odvolací. V tomto směru rovněž postačí odkázat i na vyjádření státního zástupce, s kterým se dovolací soud ztotožnil. Dovolání obviněného tak bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, když námitkami obviněného uplatněnými v dovolání se řádně vypořádal již soud prvního stupně a následně i soud odvolací a dovolání tak bylo podáno jen formálně. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 2. července 2003 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš