7 Tdo 886/2013 — Nejvyšší soud

7 Tdo 886/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2013 Spisová značka:7 Tdo 886/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.886.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 5 předpisu č. 198/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 886/2013-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 17. prosince 2013 v neveřejném zasedání, k dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 5 To 361/2012, podaném v neprospěch obviněných JUDr. A. P. , P. V. , L. I. , v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 124/2011, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 5 To 361/2012, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 25 T 124/2011, byli obvinění JUDr. A. P. , P. V. a L. I. pod bodem ad I. výroku o vině, JUDr. A. P. též pod bodem II., uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění platném a účinném do 13. 3. 1990 (správně 30. 11. 2011). Za to byl obviněný JUDr. A. P. podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl k výkonu trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněný P. V. byl podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Obviněný L. I. byl podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl k výkonu trestu zařazen do věznice s dozorem. Zvlášť závažných zločinů se obvinění dopustili tím, že „ad I. JUDr. A. P. , jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, Správy státní bezpečnosti Praha, ve funkci vedoucího staršího referenta specialisty 3. oddělení, II. Odboru, P. V. , jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, Správy státní bezpečnosti Praha, ve funkci staršího referenta, 3. oddělení, II. odboru, L. I. , jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, Správy státní bezpečnosti Praha, ve funkci staršího referenta, 4. oddělení, II. odboru, všichni jako příslušníci odboru II. zabývajícího se tzv. „bojem s vnitřním nepřítelem“ a tedy obeznámeni s činností P. P. , v rozporu s čl. 28, 30, 34 Ústavy ČSSR, zák. č. 100/1960 Sb. (ve znění platném do 29. 11. 1989), a § 3 odst. 1,2, § 15 odst. 1 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti (ve znění platném do dne 13. 3. 1990),dne 21. 6. 1989 okolo 17:30 hodin v P. v parku Stromovka u Šlechtovy restaurace, kde se konala ekologická demonstrace organizovaná nezávislou iniciativou České děti, přinutili P. P. , neformálního mluvčího a vedoucího nezávislé iniciativy České děti, dlouhodobě sledovaného správou StB Praha, pro podezření z aktivní podpory nezávislých iniciativ zasazujících se za dodržování lidských práv na území Československé socialistické republiky, násilím nastoupit do osobního motorového vozidla, které řídil P. V. , odvezli ho za neustálých výhružek ve smyslu ublížení na zdraví až po fyzickou likvidaci na přesně nezjištěné místo v křivoklátských lesích, kde poškozeného P. L. I. přidržoval zezadu rukama a A. P. spolu s R. Š. (nar...., zemřel ........), rovněž příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, Správy státní bezpečnosti Praha, bili za neustálých nadávek a výhružek pěstmi do oblasti břicha, žaludku a hrudi, po pádu na zem, kdy se k bití připojil i L. I. , i do zad, na závěr útoku kopl R. Š. poškozeného P. ještě dvakrát nártem nohy do hlavy, přičemž celému jednání přihlížel P. V. , poté odebrali poškozenému P. doklady, ponechali jej v lese a z místa odjeli, když poškozený P. P. po celou dobu nezákonného omezení osobní svobody prožíval odůvodněné obavy o své zdraví a život, ad II. JUDr. A. P. , jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, Správy státní bezpečnosti Praha, ve funkci vedoucího staršího referenta specialisty 3. oddělení II. odboru, v rozporu s ust. čl. 28, 30, 34 Ústavy ČSSR, zák. č. 100/1960 Sb. (ve znění platném do dne 29. 11. 1989), a § 3 odst. 1,2, § 15 odst. 1 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti (ve znění platném do dne 13. 3. 1990), dne 22. 6. 1989 v ranních hodinách, ve službě Správy StB v Praze 1, v Bartolomějské ulici, když se poškozený P. P. dostavil pro odebrané doklady, tak se jej pod pohrůžkou „že zase pojedeme na výlet do křivoklátských lesů a tentokrát z toho hajzle už nevylezeš“ snažil donutit napsat na čistý list papíru co všechno iniciativa České děti v předmětném roce prováděla, což se mu nepodařilo, tak jej alespoň srazil ze židle na zem, přičemž poškozený P. po dobu přítomnosti ve služebně a útoku prožíval odůvodněné obavy o svou čest, své zdraví a vzhledem k útoku ze dne 21. 6. 1989 i obavy o svůj život“. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali státní zástupce v neprospěch všech obviněných a všichni obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze v neveřejném zasedání usnesením ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 5 To 361/2012, tak, že napadené rozhodnutí podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil a znovu rozhodl tak, že z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání všech obviněných, neboť trestní stíhání je promlčeno. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch všech obviněných dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 19. 8. 2013. V úvodu zrekapituloval řízení u odvolacího soudu, který se k podaným odvoláním zabýval především otázkou přípustnosti trestního stíhání obviněných, přičemž dospěl k závěru, že trestní stíhání obviněných přípustné není, a to s ohledem na promlčení trestné činnosti, která je obviněným kladena za vinu. Odvolací soud odkázal na zákonná ustanovení týkající se promlčení trestné činnosti spojené s dobou nesvobody a dospěl k závěru, že promlčecí doba v případě obviněných začala plynout již dnem 21., resp. 22. 6. 1989, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, § 67a písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném od 28. 12. 1999 do 31. 12. 2009, a § 35 písm. c) tr. zákoníku. Vycházel přitom ze zjištění, že prakticky celá desetiletá promlčecí lhůta probíhala již v době, kdy základní zásady právního řádu demokratického státu byly respektovány a odsouzení, resp. trestnímu stíhání obžalovaných v této době nic nebránilo. Promlčecí lhůty daného trestného jednání počaly proto podle názoru odvolacího soudu běžet standardně, a to i pro případ, že by následně v průběhu devadesátých let bylo trestní řízení fakticky mařeno, přičemž do doby zahájení trestního stíhání obviněných již uplynuly. Nejvyšší státní zástupce však s tímto rozhodnutím nesouhlasí a považuje za správný a řádně odůvodněný rozsudek nalézacího soudu. Nejvyšší státní zástupce citoval ustanovení § 5 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, § 67a písm. d) tr. zákona a § 35 písm. c) tr. zákoníku, která podle něj představují legitimní reakci demokratického zřízení na dlouhou dobu nesvobody, která z povahy věci obnášela páchání netrestaného bezpráví a křivd, a to i na úrovni nejzávažnější trestné činnosti. Uvedl, že mezi citovanými ustanoveními panuje kontinuita, která zajišťuje nepromlčitelnost specifické kategorie trestných činů spáchaných v době nesvobody. Konkrétně zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu deklaroval stavění běhu promlčecí doby v případech neodsouzení či nezproštění obžaloby z politických důvodů. Konstrukce výjimek z promlčení podle trestního zákona, resp. trestního zákoníku pak pro obdobné případy, týkající se ovšem jen závažných trestných činů, zakotvila nepromlčitelnost. Tímto legislativním postupem došlo k tomu, že nepromlčitelnost lze v dnešní době dovozovat jen ve vztahu k nej