8 Tdo 1051/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1051/2017 citace  Právní věta:Skutková podstata trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku není svou povahou odkazovací, ani blanketní, proto trestnost činu přímo nepodmiňuje porušením konkrétního zákona. Pokud je v popisu skutku pachatele uveden odkaz na právní předpis, jde jen o podrobnější vymezení skutkových okolností, za nichž došlo k podvodnému jednání. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 9. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1051/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1051.2017.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Skutková podstata trestného činu Dotčené předpisy:§ 209 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:12. 12. 2017 Publikováno ve sbírce pod číslem:30 / 2018 Anotace:V této věci se obviněný policista dle nalézacího i odvolacího soudu dopustil podvodného jednání, které spočívalo v tom, že do vyúčtování cestovních náhrad vědomě vpisoval jiné údaje o osobních poměrech, než které byly v souladu s realitou. Činil tak na podkladě příslušných ustanovení týkajících se náhrady cestovních výdajů při vzniku nebo změně služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vady rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení spatřoval v nesprávné aplikaci ustanovení, podle něhož mu měly být náhrady neoprávněně přiznávány, resp. v nesprávném uvedení příslušných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Dovolací soud se s námitkou obviněného o nepřesném uvedení citované právní normy ve výroku o vině neztotožnil a uvedl, že u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se nejedná o skutkovou podstatu, která by odkazovala na určitou jedinečnou právní normu jako je tomu např. u § 206 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, tedy o tzv. odkazovací skutkovou podstatu, a nejde ani o tzv. blanketní (či blanketovou) dispozici, neboť skutková podstata u podvodu neodkazuje ani obecně na právní předpis či jeho část, jako je tomu např. u § 293 nebo § 268 tr. zákoníku, protože není skutkovou podstatou, která by trestnost jednání přímo podmiňovala porušením konkrétního zákona. Pokud je v této věci ve skutkových zjištěních uveden odkaz na zákon č. 361/2003 Sb., pak tato okolnost je jen skutkovým podkladem pro vyjádření podvodného jednání obviněného a vymezením skutkových okolností, za nichž k vylákání výhod došlo. Ve skutku uváděné právní předpisy však netvoří hmotněprávní podmínku skutkové podstaty podle jejího vyjádření v zákoně jako je tomu např. u odkazovacích či blanketních skutkových podstat, protože trestný čin podvodu ve smyslu tohoto třídění patří mezi tzv. běžné skutkové podstaty. Proto ve skutkové větě výroku rozsudku není porušení právního předpisu podstatnou náležitostí popisu skutku. Jeho vymezení nemusí být precizní, a ani jeho nepřesné vyjádření není rozhodující pro správnost popisu skutkových zjištění, neboť u podvodného jednání má údaj o právních předpisech význam jen pro vystižení povahy podvodného chování a omylu, do nějž pachatel jiného uvedl, nebo využil něčího omylu anebo pro vyjádření povahy zamlčení podstatných skutečností. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1051/2017-36 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27.*) 9. 2017 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 6 To 176/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 98/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S.  odmítá. *) správně má být uvedeno: ,,Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2017...“ viz usnesení o opravě NS ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1051/2017-I-47. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 39 T 98/2016, byl obviněný R. S. v bodech I. a II. uznán vinným dvěma přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky v zásadě spočívajícími v tom, že ad I. dne 15. 10. 2008, kdy byl z předchozího služebního místa u Policie České republiky, Vyšší policejní školy a Střední policejní školy Ministerstva vnitra, P.– H., převeden k Inspekci ministra vnitra pracoviště P., S. („dále jen „Inspekce“), když nedošlo ke změně služebního působiště, předložil tehdejšímu řediteli Inspekce, sídlící na adrese P., N. Š., žádost o přiznání náhrad souvisejících se vznikem a změnami služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle § 149 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), v níž vědomě, s cílem podvodně získat finanční prostředky, uvedl nesprávné údaje o svých rodinných poměrech, konkrétně, že je v důsledku převedení na nové služební místo nucen žít odloučeně od své rodiny, konkrétně matky, ačkoliv tomu tak nebylo, neboť se svojí matkou v návaznosti na uzavření manželství přestal žít v roce 1996, a fakt, že s matkou ke dni 15. 10. 2008 nežil, nesouvisel nijak s převedením na nové služební místo, neboť se již přede dnem 15. 10. 2008 přestěhoval do P., a na základě kladného rozhodnutí ředitele Inspekce ze dne 31. 10. 2008 následně předkládal vedoucím oddělení Inspekce, na nichž byl služebně zařazen „Vyúčtování náhrad souvisejících se vznikem a změnami služebního poměru příslušníka Policie České republiky“, a to ve dvaceti osmi případech, které jsou v rozsudku v bodech 1) až 28) konkrétně uvedeny s vymezením období od 12. 11. 2008 až do 1. 2. 2011, za něž je účtováno, vyúčtovaná částka, s uvedením výdajů za jízdné k návštěvě rodiny a za stravné, přičemž v uvedeném období vylákal proplacení náhrad v celkové výši 102.087 Kč, ad II. v době od 15. 10. 2012 do 31. 12. 2015, kdy byl ustanoven na služební místo (po vynětí ze zálohy pro služebně nezařazené) na Policejním prezidiu České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, se sídlem P., O., kdy ustanovením na nové služební místo nedošlo ke změně služebního působiště, předkládal ředitelům služby, jako svým nadřízeným služebním funkcionářům „Vyúčtování náhrad souvisejících se vznikem a změnami služebního poměru příslušníka Policie ČR“ podle § 149 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2003 Sb. za údajné jízdní výdaje k návštěvě rodiny, kdy ve vyúčtováních deklaroval vědomě, s cílem podvodně získat finanční prostředky, nepravdivé údaje o svých rodinných poměrech a místu bydliště, konkrétně uvedl, že je v důsledku ustanovení na nové služební místo nucen žít odloučeně od své rodiny, ačkoli od srpna 2011 do dubna 2012 žil se svoji tehdejší družkou H. S., na adresách Č., P. h. s., a H., a od prosince 2012 bydlel ve svém rodinném domě na adrese H., S., nežil tedy odloučeně od člena rodiny, a takto jednal v době od 15. 10. 2012 do 31. 12. 2015 jednotlivých případech 1) až 45) s uvedením dne a částky, přičemž v uvedeném období vylákal proplacení náhrad v celkové výši 72.288 Kč. 2. Za tyto přečiny byl obviněný R. S. podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 170 denních sazeb, s výší denní sazby 1.000 Kč, celkem tedy ve výši 170.000 Kč, podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Rovněž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 6 To 176/2017, odvolání obviněného R. S. podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž vady rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení spatřoval v aplikaci ustanovení, podle něhož mu měly být náhrady neoprávněně přiznávány. Za vadné považoval, že u činu pod bodem I. soudy vycházely z § 149 odst. 1 písm. a) zákona č