8 Tdo 1086/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1086/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1c 265b/1d 265b/1g Datum rozhodnutí:8. 9. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1086/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1086.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obhajoba Dotčené předpisy:§ 37 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1086/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného V. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 35/2008, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, byl obviněný V. Ch. uznán vinným v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2) pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 208 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Mercedes SLK 200, ve směru jízdy po ulici J. H. nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci, že se nachází v uzavřené obci, dále svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl při rozsvícených tlumených světlech rozhled, a po průjezdu pravotočivé zatáčky při rychlosti 92 – 99 km/h po spatření chodce, poškozeného P. K., který přecházel vozovku zprava doleva ve směru jízdy obviněného, v blízkosti domu vjel do levé poloviny vozovky, kde po snížení rychlosti vozidla v důsledku brzdění na rychlost kolem 80 km/h narazil levou přední částí svého vozidla do chodce, přičemž mu způsobil mnohačetná zranění hlavy, mozku, hrudníku a břicha, kterým poškozený na místě dopravní nehody podlehl, 2) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. v ulici J. H. před domem jako řidič osobního automobilu tov. zn. Mercedes SLK 200, po dopravní nehodě, na níž měl účast, se nepřesvědčil o zdravotním stavu poškozeného Petra Košaře, který při střetu s vozidlem obviněného utrpěl mnohačetná zranění hlavy, mozku, hrudníku a břicha, na místo dopravní nehody nepřivolal lékařskou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného a z místa nehody uprchl, přičemž poškozený P. K. utrpěným zraněním na místě dopravní nehody podlehl. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi roků. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř. dovolání, protože jednomu ze dvou jeho obhájců nebylo umožněno odvolacím soudem, aby se zúčastnil veřejného zasedání dne 1. 12. 2009, a protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve vztahu k prvním dvěma dovolacím důvodům obviněný souhrnně nejprve poukázal na ustanovení § 37 odst. 3 tr. ř., které stanoví, že v případě, kdy si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu, své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům. Nesplněním této povinnosti dochází k porušení práva na obhajobu, což podle obviněného v projednávaném případě v řízení před odvolacím soudem nastalo. Obviněný zdůraznil, že si jako obhájce nejprve zvolil Mgr. Tomáše Výborčíka, a poté v době, než bylo konáno odvolací řízení, si navíc za obhájce zvolil ještě dalšího obhájce, a to JUDr. Romana Anděla. Oba tito obhájci byli na základě plných mocí zmocněni k přebírání písemností, přičemž v souvislosti s převzetím obhajoby JUDr. Romanem Andělem nedošlo k vypovězení plné moci prvnímu ze zvolených obhájců, a tak byl obviněný od 14. 10. 2009 zastupován dvěma obhájci. Předvolání k veřejnému zasedání nařízeném odvolacím soudem na 1. 12. 2009 za účelem projednání odvolání však bylo doručeno pouze JUDr. Romanu Andělovi. Obhájce Mgr. Tomáš Výborčík se o konání tohoto veřejného zasedání vůbec nedověděl, protože se ho v důsledku toho neúčastnil, došlo před Krajským soudem v Praze k porušení práva na obhajobu z důvodu nepřítomnosti jednoho z obhájců, a to přesto, že sám obviněný tuto vadu namítal, k čemuž však nebylo přihlédnuto. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že nenaplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty jakéhokoli trestného činu. Poukázal zejména na to, že soudy ve svých rozhodnutích neuvedly tu skutečnost, že u poškozeného byla zjištěna přítomnost alkoholu v objemu 2,97 promile, a že poškozený rovněž jako účastník silničního provozu, porušil především § 4 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.], neboť přecházel v místě křižovatky, mimo přechod pro chodce. Obviněný se s ohledem na tuto skutečnost neztotožnil s právními úvahami soudů o existenci příčinné souvislosti mezi zaviněním obviněného a způsobeném následku, neboť se soudy dostatečně nezabývaly otázkou, proč poškozený nevyužil přechodu. Nedaly pak ani tuto skutečnost do souvislosti s tím, že poškozený byl opilý. Pokud by soudy k těmto faktům přihlížely, nemohly by shledat příčinné souvislosti mezi počínáním poškozeného a fatálním následkem. Dovolatel se domníval, že soudy měly také věnovat větší pozornost právní kvalifikaci jednání z hlediska naplnění materiálního znaku zvažovaného trestného činu, když za porušení důležité povinnosti ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák. není možno mechanicky považovat jakékoli porušení dopravního předpisu, nýbrž jen porušení takové povinnosti, jež má za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Obviněný z obsahu spisu zopakoval skutečnosti vyplývající ze znaleckých posudků znalců z oboru silniční dopravy, a to jak znalce, který byl přibrán orgány činnými v trestním řízení, tak i znalce, který zpracoval posudek na žádost obviněného, jakož i z protokolu o ohledání místa dopravní nehody, a dovodil, že soudy obou stupňů při posuzování míry zavinění obviněného a naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nevzaly dostatečně a komplexně v úvahu všechna rozhodná hlediska. Především míra spoluzavinění poškozeného na vzniku jejího následku nebyla dostatečně zohledněna, neodrazila se ve výsledných úvahách, což vyvolává pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace. K trestnému činu pod bodem 2) obviněný rovněž shledal pochybení, jestliže soudy dospěly k závěru, že obviněný za uvedený čin nese trestní odpovědnost, a této jeho odpovědnosti ho nezprostily z důvodu jeho nepříčetnosti. Obviněný zmínil i to, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví bylo zjištěno, že ovládací schopnosti obviněného byly podstatně sníženy, což je jednoznačným ukazatelem, že míra schopnosti obviněného ovládat své jednání, byla zcela jiná, než pokud by bylo zjištěno, že byla zcela zachována. Soudy obou stupňů se k otázce případné nepříčetnosti omezily pouze na závěry znaleckého posudku, aniž by zkoumaly celkovou anabázi vývoje osobnosti obviněného a zjištěné závěry daly do souvislosti se závěry znaleckého posudku a předloženými lékařskými zprávami. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, a s ohledem na důvody zrušení zrušil též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, a tomuto soudu vrátil věc k novému projednán