8 Tdo 1088/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1088/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 10. 2020 Spisová značka:8 Tdo 1088/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1088.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Datové schránky Doručování Lhůty Odvolání Dotčené předpisy:§ 253 odst. 3 tr. ř. § 249 odst. 1 tr. ř. § 62 odst. 1, 2 tr. ř. § 251 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1088/2020-348 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2020 o dovolání obviněného P. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, doručovací adresa XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 95/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018, byl obviněný P. N. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že v Liberci, na komunikaci ulice XY v blízkosti křižovatky s ulicí XY dne 29. 5. 2018 okolo 17:30 hodin jako řidič motorového vozidla tovární značky BMW X5, registrační značky XY, po předchozí verbální rozepři při předjíždění M. S., nar. XY, který v té době jel na jízdním kole, poté, co své vozidlo odstavil v odstavném pruhu nedaleko č. p. XY a z vozidla vystoupil v době, kdy se k němu na kole blížil M. S., těsně před ním vstoupil do vozovky a rozpažil, čímž způsobil, že M. S. do něj narazil a z kola spadl na vozovku, načež došlo k další slovní rozepři, a tímto jednáním způsobil M. S., nar. XY, lehký prosak vazů mezi trnovými výběžky 3. až 7. krčního obratle, oděrku kůže levého lokte, nekrvácející, a zlomeninu háčku hákové kosti levého zápěstí, s obvyklou dobou léčby nepřesahující 4 týdny, a dále majetkovou škodu na cyklistickém vybavení a jízdním kole zn. Specialized ve výši 3 800 Kč. 2. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody a nemajetkové újmy. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl pro nedostatek náležitostí stanovených v § 249 odst. 1 tr. ř., neboť uvedená vada nebyla obviněným ani v dodatečné lhůtě odstraněna. II. Z dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání, neboť odvolací soud odmítl odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem. 5. Obviněný se neztotožnil s argumentem odvolacího soudu (bod 10. odůvodnění napadeného usnesení), že obhájce byl soudem prvního stupně přípisem, který mu byl doručen dne 6. 1. 2020 (č. l. 282 spisu) vyzván, aby vady podaného odvolání odstranil ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, a že byl upozorněn na následky neodstranění vad ve stanovené lhůtě. Toto tvrzení je podle názoru obviněného nepravdivé, neboť v uvedený den nebylo obhájci do datové schránky nic doručeno, a nebyla mu doručena ani žádná výzva k odstranění vad odvolání. Obhájce telefonickým dotazem na soud prvního stupně zjistil, že č. l. 282 spisu není dokladem o doručení výzvy k odstranění vad podání do jeho datové schránky v souladu s trestním řádem, ale je tam založen výpis z centrální evidence obyvatelstva. K uvedenému obviněný doplnil, že má-li v trestním řízení obhájce, musí mu být v souladu s ustanovením § 62 odst. 1, 2 tr. ř. doručováno do datové schránky, což se prokazatelně nestalo, a tak nebyly splněny procesní podmínky pro vydání dovoláním napadeného usnesení. 6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, zrušil, včetně vadného řízení, které mu předcházelo, a aby přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018. 7. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření označil námitky obviněného za uplatněné v souladu s označeným důvodem dovolání (viz rozhodnutí č. 56/2012 Sb. rozh. tr.), nepovažoval je však za důvodné, protože obhájce dne 5. 11. 2019 doručil do datové schránky soudu (viz č. l. 277 spisu) blanketní odvolání založené na č. l. 278, které postrádalo jakékoliv odůvodnění. Poté, co nalézací soud marně doručoval rozsudek obviněnému, považoval za vhodnou možnost doručit mu výzvu k odstranění vad současně s žádostí o doručení rozsudku obviněnému prostřednictvím obhájce, a proto oba tyto požadavky zaslal obhájci společně (č. l. 281 spisu). Z doručenky připojené k č. l. 281 spisu (nikoliv tedy č. l. 282 spisu, jak mylně uvedl odvolací soud) je patrné, že obhájce JUDr. Vladimír Kašpar potvrdil převzetí uvedených písemností (tedy včetně předmětné výzvy) dne 6. 1. 2020. Na č. l. 282 spisu, které omylem zmínil odvolací soud, je skutečně obviněným uváděný výpis z evidence obyvatel, který se týká jen snahy soudu zjistit, kam je možno obviněnému doručit rozsudek. K pokynu odvolacího soudu byla posléze zaslána výzva k odstranění vad odvolání i obviněnému (č. l. 291 spisu), a ten ji podle doručenky připevněné na tomto čísle listu převzal dne 29. 2. 2020. 8. Z uvedeného je podle státního zástupce zřejmé, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení zaměnil č. l. 281 a 282 spisu. Omyl vznikl proto, že listy různých formátů se v této části spisu překrývají. Výzva k odstranění vad dovolání byla obhájci doručena v podobě listinné, nikoliv do jeho datové schránky (viz § 62 odst. 1 tr. ř.). Možnost seznámit se s obsahem předmětné výzvy v listinné podobě však obhájce měl, a to nejpozději dne 6. 1. 2020, kdy potvrdil její převzetí. K absenci elektronického doručení státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 1825/12, podle něhož není rozhodné, zda byly relevantní dokumenty poskytnuty obviněnému ve formě listinné nebo elektronické s tím, že „obě tyto formy jsou z ústavněprávního hlediska (poskytnutí práva na obhajobu) rovnocenné, protože obě zajištují stejně hodnotný informační zdroj, žádná z nich svého adresáta nediskriminuje. Pokud zákonodárce stanoví pořadí způsobů, jakými mají být písemnosti doručovány, a preferuje přitom způsob doručování do datových schránek, činí tak z takových důvodů (např. hospodárnosti, rychlosti řízení), jež v daných souvislostech nemají žádnou ústavněprávní relevanci“. Za podstatné v přezkoumávané věci státní zástupce považoval, že se obhájce o obsahu výzvy prokazatelně dozvěděl (jde o jinou situaci než v nálezu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2944/16). 9. Státní zástupce usoudil, že i když je doručování obhájci do datové schránky prioritní, tak lze použít i jiný způsob doručení, je-li pro to důvod. Pokud se obviněný či jeho obhájce dozví o obsahu předmětné písemnosti z její listinné podoby, je neodůvodněná absence doručení takové písemnosti do datové schránky porušením pořadí způsobů doručování stanoveného ustanovením § 62 odst. 1 tr. ř. I takové nikoliv elektronické doručení však zůstává účinným doručením ve smyslu citovaného ustanovení. Obviněnému i jeho obhájci předmětná výzva doručena byla (viz č. l. 281 a 291 spisu). Odvolání neobsahovalo žádné odůvodnění, které pro svou absenci bylo vadou v potřebných náležitostech dovolání (§ 249 odst. 1 tr. ř. ) . Nalézací soud tedy obhájce obviněného upozorňoval na existenci vady, o níž tento obhájce již od samotného počátku věděl. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému k případné replice, ale ten k němu do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu žádné připomínky neuvedl. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1