8 Tdo 1147/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1147/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 10. 2019 Spisová značka:8 Tdo 1147/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1147.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odročení soudního jednání Ohrožení pod vlivem návykové látky Právo na spravedlivé soudní řízení Přítomnost při soudních jednáních Veřejné zasedání Dotčené předpisy:§ 233 odst. 1 tr. ř. § 234 odst. 1, 2 tr. ř. § 263 odst. 4 tr. ř. § 274 odst. 1, 2 písm. a, c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:4. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1147/2019-155 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného M. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 13 To 25/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 50/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 3 T 50/2018, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 18. 3. 2018 kolem 20.00 hodin v XY, okres Ústí nad Orlicí, na místních komunikacích po požití většího množství alkoholických nápojů, kdy dechovými zkouškami provedenými v 20.16 a 20.21 hodin bylo v jeho krvi zjištěno 2,60 a 2,59 g/kg alkoholu, řídil osobní vozidlo značky Volvo V70, RZ XY, přičemž na XY nezvládl vlivem požitého alkoholu řízení a nacouval do ozdobného sloupku zábradlí, který porazil, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 2 T 323/2016, odsouzen pro spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tento přečin byl obviněný podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v době trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. 3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 13 To 25/2019, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný s odkazem na § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal porušení práva na osobní účast u veřejného zasedání konaného dne 26. 2. 2019 u odvolacího soudu, jemuž nebyl z důvodu nemoci osobně přítomen. Poukázal na to, že věděl, že veřejné zasedání bylo nařízeno na 26. 2. 2019, avšak během víkendu ve dnech 23. a 24. 2. 2019 onemocněl, první následující pracovní den se podrobil lékařské prohlídce a ošetřující lékař jej shledal neschopným účasti na veřejném zasedání a nařídil mu domácí léčení do 4. 3. 2019. O této skutečnosti odvolací soud neprodleně informoval, omluvil se, výslovně projevil zájem se veřejného zasedání účastnit, a za tímto účelem požádal o jeho odročení na jiný termín. Soud druhého stupně, jak je patrné z protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 2. 2019, však jeho žádosti nevyhověl, což odůvodnil tím, že dospěl k závěru, že obviněného o termínu vyrozuměl, neboť jeho osobní účast nepovažoval za nutnou, odvolání bylo možné projednat i v jeho nepřítomnosti, a z obsahu lékařského potvrzení nebylo patrné, že by obviněný nebyl schopen se ze zdravotních důvodů k hlavnímu líčení dostavit ani konkrétní zdravotní důvody, které mu v tom bránily. 5. Tento postup odvolacího soudu obviněný považoval za vadný s poukazem na § 233 tr. ř., který zakládá právo účasti na veřejném zasedání bez ohledu na to, zda se soudu jeví jeho účast nutná. V opačném případě by zákon nedefinoval okruh osob, včetně obviněného, jemuž svědčí pětidenní lhůta na přípravu. Pro své výhrady obviněný vycházel i z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s § 238 tr. ř., vyjadřujícím právo být slyšen, jako esenciální součást práva na obhajobu, které obviněný nemohl pro svou nepřítomnost u veřejného zasedání plně uplatnit. Soud druhého stupně nebyl oprávněn se vyjadřovat k závažnosti zdravotního stavu obviněného, když mu byla předložena řádná omluva se žádostí o odročení veřejného zasedání, kterého se obviněný chtěl osobně účastnit. V takovém případě v souladu se zákonem bylo, aby odvolací soud veřejné zasedání odročil. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 13 To 25/2019, zrušil a za podmínek podle § 265l tr. ř. mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 7. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně sdělilo, že podané dovolání nepovažuje s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za opodstatněné, neboť účast obviněného u veřejného zasedání nebyla nutná, pokud byl ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. o konání veřejného zasedání vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 14 tr. ř. vydaného podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43 o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (srov. č. l. 90 spisu). Tím dal předseda senátu odvolacího soudu najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná a věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska jeho trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování. 8. Při splnění těchto podmínek nedošlo k porušení § 202 odst. 2 tr. ř. a § 238 tr. ř. a k zásahu do práva na spravedlivý proces v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to ani se zřetelem na omluvu neúčasti obviněného ve spojení s jeho žádostí o odročení nařízeného veřejného zasedání. Státní zástupkyně poukázala na bod 4. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který odkázal na znění potvrzení praktického lékaře s citací v něm konstatovaného obsahu i na to, že se soud bezvýsledně pokusil kontaktovat jak praktického lékaře L. K., tak i samotného obviněného, aby zdravotní překážka, údajně bránící v jeho účasti u veřejného zasedání, byla dodatečně specifikována. Ani v teoretickém případě, kdy by dovolatel disponoval potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti, by taková skutečnost sama o sobě nemohla prokazovat, že není schopen dostavit se k veřejnému zasedání odvolacího soudu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). 9. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 10. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obviněnému k replice, ten však do konání neveřejného zasedání k němu žádné připomínky neuvedl. IV. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu se zákonným vymezením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této dikce je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. 12. Ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., v znění pozdějších předpisů (dále „L