8 Tdo 1334/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1334/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:8. 11. 2006 Spisová značka:8 Tdo 1334/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1334.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1334/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2006 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 To 204/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 71/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 24 T 71/2003, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky; podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání u Obecní policie a Policie ČR na tři léta. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 29. 11. 2002 kolem 16.00 hodin v ulici N. K., jako městský strážník řešil přestupek řidičky E. P., přičemž došlo k diskusi o výši pokuty, do které se zapojil i poškozený M. Ž., spolujezdec řidičky, který nesouhlasil s postupem a chováním strážníka a telefonicky si stěžoval na dispečink Městské policie, v důsledku čehož se na místo dostavil strážník Městské policie J. L., následně vznikl slovní konflikt mezi ním a poškozeným M. Ž., na který obviněný M. Š. reagoval tak, že poškozeného chytil do kravaty, strhnul ho k zemi, držel jej na zemi v sevření v tzv. kravatě, smýkal mu obličejem po vozovce a bil ho rukou do obličejové části hlavy, současně J. L. seděl na těle poškozeného a snažil se mu za pomoci donucovacích prostředků nasadit pouta, po nasazení pout přes zjevná poranění odmítl ihned přivolat lékařskou pomoc, poškozeného nejprve odvezli na policejní oddělení, kde při vystupování z policejního auta na chvíli ztratil vědomí a upadl na zem v křečích, a teprve poté byla přivolána lékařská služba první pomoci; popsaným jednáním poškozenému způsobil brýlový krevní výron vpravo s plošným krevním výronem pod spojivkou pravého oka, oděrku na pravém nosním křídle pod kořenem nosu, oděrku v okolí pravého nosního otvoru a oděrku nad bradou a pod dolním rtem. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 To 204/2006, bylo odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o třetí rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze o odvolání obviněného v projednávané věci rozhodl. V prvním případě k odvoláním obviněného M. Š. a původně spoluobviněného J. L. usnesením ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 8 To 497/2004, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 24 T 71/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Ve druhém případě usnesením ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 61 To 277/2005, k odvolání obviněného M. Š. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 20. 4. 2005, sp. zn. 24 T 71/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 To 204/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle obviněného nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že soudy obou stupňů předmětný skutek nesprávně kvalifikovaly jako trestný čin, poněvadž zejména nesprávně aplikovaly normy hmotného trestního práva a příslušná ustanovení zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, byl-li jím provedený služební zákrok označen za nezákonný a v rozporu s již citovaným zákonem. Upozornil, že bez opory ve výsledcích dokazování je zjištění, že to byl on, kdo po svedení poškozeného na zem a jeho následném držení na zemi působil na jeho obličejovou část, což soudy považovaly za exces ze služebního zákroku. Vytkl, že soudy se důsledně nezabývaly ani otázkou, ve kterém okamžiku došlo k poranění obličejové části poškozeného, zda se tak stalo před použitím donucovacích prostředků, v okamžiku jejich oprávněného použití nebo až poté. Přesto uzavřely, že se tak stalo až po oprávněném a správném použití donucovacích prostředků. Pokud k němu došlo v průběhu služebního zákroku, bylo podle něj poranění způsobeno v důsledku chování poškozeného, který nereagoval na výzvy strážníků a choval se agresivně. Vytkl, že bezdůvodně a v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. nebylo přihlédnuto k závěrům znaleckého posudku, který zpracoval JUDr. Z. N., znalec z oboru kriminalistika - zvláštní specializace sebeobrana, služební zákroky, vedení boje zblízka, z něhož je patrné, že po svedení poškozeného na zem byl z dalšího atakování poškozeného vyloučen. Nesouhlasil s tím, že soudy naopak vycházely ze znaleckého posudku MUDr. J. H., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který připustil, že je technicky možné, že obviněný držel poškozeného jednou rukou a druhou ho tloukl, ačkoliv tento znalec nemá k posouzení této otázky odbornou způsobilost, a mohl se tedy kvalifikovaně vyjádřit toliko k rozsahu a popisu poranění. Dovolatel dále tvrdil, že poškozenému bylo opakovaně nabídnuto lékařské ošetření, které tento odmítl, a nikdo ze čtyř zasahujících strážníků nutnost lékařského ošetření nedovodil. Z tohoto tvrzení dovozoval, že povinnost uloženou ustanovením § 21 odst. 1 zák. 553/1991 Sb., o obecní policii, neporušil a pokud ji porušil, pak se tohoto porušení dopustili i ostatní zasahující strážníci. Vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zák. též pro absenci jeho úmyslu způsobit poškozenému škodu a dodal, že při zákroku byl veden snahou zabránit poškozenému v útoku na strážníka J. L., ale neměl v úmyslu poškozenému jakkoliv ublížit. Na absenci úmyslu poukázal podle něj již dříve odvolací soud, když uvedl, že impuls k incidentu dal svým neurvalým jednáním poškozený, proti kterému muselo být zakročeno, aby byl znehybněn, avšak soudy tento závěr nereflektovaly. Upozornil, že v popisu skutku není uvedena žádná okolnost týkající se jeho zavinění, a tuto vadu nelze zhojit v odůvodnění rozhodnutí soudů, neboť by se nejednalo o bližší rozvedení výroku, nýbrž o konstatování něčeho, co v samotném výroku uvedeno nebylo. Závěrem poznamenal, že soudy dostatečně nepřihlédly k jeho dosavadnímu způsobu života a nevzaly v úvahu dopad svých rozhodnutí na jeho budoucnost. Především rozhodnutí odvolacího soudu vytkl, že z jeho odůvodnění není zřejmé, které okolnosti vzal za prokázané, o jaké důkazy opřel svá zjištění a jakými úvahami se řídil. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby případně aby soudu prvního stupně event. odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Skutková zjištění obsažená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku byla učiněna na podkladě hodnotících úvah, které soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedl. Vyplývá z nich, že je opřel o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podporovaný výpověďmi svědků M. Ž. i E. P., přičemž vysvětlil, proč nevzal za podklad svých skutkových zjištění tvrzení znalce JUDr. Z. N. Lze podle něj souhlasit s tím, že veškerá poranění nemusela být ihned zřetelně pozorovatelná, avšak podle výsledků dokazování bylo zjevné, že poškozený je nejen viditelně poraněný, nýbrž i dezorientovaný, nelze proto přisvědčit jeho výhradám, že důvodně uzavřel, že lékařské ošetření není třeba, když to odmítl i poškozený. Podle přesv