8 Tdo 134/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 134/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2010 Spisová značka:8 Tdo 134/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.134.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 134/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání obviněného L. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 10 To 307/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 36/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 16 T 36/2009, byl obviněný L. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „1) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2006 do 20. 8. 2008 v Ú., P. S., v místě svého trvalého bydliště dvakrát až třikrát týdně bil z malicherných příčin svého syna L. V. jehož věk mu byl znám, dlaní do hlavy, přes ruce a krk, pěstí do zad, plácačkou na mouchy, někdy i páskem, vyhrožoval mu uříznutím uší a hlavy, kterou pověsí v komoře na tyč, několikrát do něho kopal, zvedl ho do výšky a hrubě házel na gauč, přičemž po jednom napadení dne 19. 8. 2008 byl nezletilý ošetřen MUDr. V., která zjistila na levé paži a na zádech pod levou lopatkou hematom, 2) dále ve stejném období obžalovaný několikrát vyhrožoval své bývalé manželce R. V., tím,, že ji podřízne jako králíka, při vyhrožování ji chytil ze zadu a ke krku ji přiložil nůž, jeho jednání v poškozené vzbudilo se znalostí povahy obžalovaného důvodnou obavu, že tak učiní, navíc tomuto jednání byl v jednom případě přítomen i nezletilý L. V.“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) [skutek popsaný ad 1)] a jednak jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. [skutek popsaný ad 2)] a uložil mu podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků za současného stanovení dohledu. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 10 To 307/2009, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobod v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců, za současného vyslovení dohledu nad obviněným v rozsahu uvedeném v § 26a tr. zák. a § 26b tr. zák. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. M. D. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel uvedl, že se nelze zcela ztotožnit s úvahami odvolacího soudu, jež vycházejí ze skutkových zjištění a právních závěrů soudu prvního stupně, které napadl odvoláním pro jejich nesprávnost. Znovu proto brojí prostřednictvím dovolání proti výroku o vině v případě trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a v návaznosti na to i proti výroku o úhrnném trestu. Domnívá se, že odvolací soud při rozhodování o trestu „nevzal v úvahu všechny jím uvedené okolnosti, které podrobně rozvedl v podaném odvolání a chybně tak posoudil materiální i formální stránku posuzovaného trestného činu“. V návaznosti na to uvedl, že neměl důvod, proč by měl svého nezletilého syna L. V. týrat a že povaha jeho jednání nedosáhla po materiální stránce intenzity, se kterou spojuje trestní zákon sankční následky. Šlo totiž o jednání nahodilé, neplánované, bez stupňující se intenzity. Intenzita a četnost trestání nezletilého syna nepředstavovaly bezdůvodné nebo bezohledné bití a jednání vůči němu výrazně nevybočilo z výchovných metod používaných běžně jinými rodiči. Obviněný zdůraznil, že ani po formální stránce se nejedná o trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by chtěl svým jednáním ohrozit či porušit zájem chráněný trestním zákonem a vědomě tak činil či byl s tímto srozuměn. Připustil, že mohl vědět, že když syna kopne do zadku, či mu dá facku nebo pohlavek, či na něm vykonám jiný ojedinělý fyzický trest nízké intenzity, může se dostat do konfliktu se zákonem, ale vzhledem k intenzitě a četnosti takového jednání byl přesvědčen o tom, že takové porušení či ohrožení zákona nečiní či nezpůsobí [odkázal přitom na § 5 písm. a) tr. zák.]. Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rovněž všechny výroky a rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, a dále podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej uzná vinným pouze trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., za který mu uloží trest odnětí svobody v trvání dvou let za současného odložení jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky v něm uplatněné však z části směřují proti hodnocení provedených důkazů a soudem učiněným skutkovým zjištěním. Státní zástupce připomněl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť uvedený dovolací důvod je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Přezkoumáním ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání být nemohou. Podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka nenaplnění skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zák. po stránce materiální, když tvrdil, že vůči synovi používal toliko výchovné metody používané běžně i jinými rodiči. V tomto směru však považoval dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť podle soudem učiněných skutkových zjištění obviněný po dobu několika let víceméně pravidelně několikrát týdně nezletilého bil intenzitou zcela nepřiměřenou jeho věku a vyhrožoval mu způsobem, který dítě tohoto věku může jen stěží považovat za pouhou nadsázku nemíněnou vážně (uříznu ti hlavu nebo uši apod.). Takové jednání je zlým nakládáním se svěřenou osobou a je ho třeba považovat za týrání; proto soudem použitá právní kvalifikace skutku je přiléhavá. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a takové rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen