8 Tdo 156/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 156/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:8 Tdo 156/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.156.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.06.2025I.ÚS 1844/25 Kateřina Ronovská odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost14. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 156/2025-919 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2 To 94/2023-646, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 1/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný R. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2023, č. j. 2 T 1/2023-592, uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 (pěti a půl) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit nezletilé poškozené nemajetkovou újmu v penězích ve výši 100 000 Kč. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2024 pod č. j. 2 To 94/2023-646, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že napadený rozsudek vychází ze vzájemně rozporných skutkových zjištění, když soud uvedl, že se poškozená bránila jednání obviněného a zároveň uvedl, že nebyla schopna posoudit význam odporu proti jednání obviněného a dát najevo nesouhlas s takovým jednáním. Obviněný má tak za to, že skutkové závěry neodpovídají tomu, že poškozená nebyla schopna projevit nesouhlas s jeho jednáním. V této souvislosti také poukázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu a na výpověď poškozené s tím, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako mírnější trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku. Obviněný má také za to, že z výpovědi poškozené vyplynulo, že jeho pokus skončil dříve než příchodem manželky či útěkem poškozené. Rovněž napadl výrok o náhradě nemajetkové újmy, přičemž uvedl, že soud prvního stupně žádné konkrétní, skutečné útrapy poškozené neuvádí, a ani skutková zjištění takovým útrapám neodpovídají. V této souvislosti pak poukazuje také na výpověď znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská klinická psychologie, PhDr. Malé. Závěrem podaného dovolání navrhl přerušení výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve rekapituloval průběh proběhlého trestního stíhání a skutečnosti uplatněné obviněným v jeho dovolání, aby následně uvedl, že soudy nižších stupňů se podrobně vypořádaly s námitkou dovolatele ohledně jím tvrzeného nenaplnění znaku „zneužití bezbrannosti“. Stejně tak za vyvrácené považuje tvrzení obviněného, že jeho pokus o to strčit nezletilé poškozené penis do úst skončil dříve, než se jeho manželka vrátila domů a než poškozená z bytu odešla, tudíž i v tomto směru jde podle státního zástupce o námitku zjevně neopodstatněnou. Rovněž nemá podle státního zástupce ani opodstatnění – výhrada obviněného k absenci duševních útrap poškozené, ve svém důsledku tudíž výhrada směřující proti výroku o přiznání nemajetkové újmy. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. 5. Obviněný na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagoval ve své obsáhlé replice, kdy vyslovil nesouhlas se závěry vyslovenými státním zástupcem a dále uvedl, že vyjádření státního zástupce ve své podstatě nereaguje na nedostatky úvah soudů nižších stupňů, což ve svém důsledku se projevilo v tom, že právní závěry odporují skutkovým zjištěním. Dále argumentuje tím, že v dovolání neopakuje již dříve dovolatelem vznesené námitky, jak ve svém vyjádření zmiňuje státní zástupce. V další části své repliky rozebírá pohled na pojem bezbrannosti s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, stejně jako na otázku pokusu (dobrovolné upuštění od dokonání) a nesprávný a nepřezkoumatelný adhezní výrok. Vzhledem ke skutečnosti, že setrval na svých závěrech vyslovených v dovolání, uvedl, že nemá důvod měnit svůj již v dovolání učiněný konečný návrh. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. 7. Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je nutno připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci i zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. III. Důvodnost dovolání 8. K běhu dovolací lhůty je třeba dále uvést, že podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.). 9. Z předloženého spisu jednoznačně vyplývá, že obviněný v řízení před soudy nižších stupňů byl zastoupen obhájcem [JUDr. David Petrilák – ustanoven dne 26. 11. 2021, viz č. l. 268], tudíž rozhodnutí soudu druhého stupně bylo třeba doručovat jak obviněnému, tak jeho obhájci. Ze spisu dále vyplývá, že obviněný jako adresu pro doručování uvedl svoji datovou schránku, přičemž soudu důrazně vytýká, že mu doručoval také písemně [odesláno z datové schránky obviněného dne 10. 11. 2023 (viz č. l. 630)]. V tomto přípisu současně soudu sděluje, že do datové schránky má minimálně dvakrát do měsíce přístup. 10. Dále je nutno obviněného upozornit na znění § 64 tr. ř. a skutečnost, že jemu bylo doručováno usnesení odvolacího soudu, tudíž nešlo o případ vymezený v § 64 odst. 5 tr. ř. [nešlo o rozsudek odvolacího soudu, ani předseda senátu nenařídil z důležitých důvodů doručení usnesení o zamítnutí odvolání obviněného], ale šlo o případ, na který dopadá znění § 64 odst. 4 tr. ř., které konstatuje, že „nevyzvedl-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3 tr. ř. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesilateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce“. 11. Ze spisového materiálu je nezpochybnitelné, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2 To 94/2023-646, bylo obhájci obviněného doručeno (přihlásila se