8 Tdo 166/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 166/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2005 Spisová značka:8 Tdo 166/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.166.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 166/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 o dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 1 To 43/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 2/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 53 T 2/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. za tento a sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (5x), 250 odst. 1 tr. zák. (1x), pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti s předmětem podnikání „služby soukromých detektivů“ a zprostředkovatelské služby na osm let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 1 To 43/2004, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za to, jakož i za sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (5x), § 250 odst. 1 tr. zák. (1x), pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (1x), jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 To 155/2004, mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v předmětu podnikání „služby soukromých detektivů“ a zprostředkovatelské služby na pět let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 T 253/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. p., a. s., se sídlem B., částku 981.133,50 Kč. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v části, týkající se skutku spočívajícího v tom, že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi a. s. J. p. se sídlem v B. a obviněným jako soukromým detektivem vystupujícím pod obchodním jménem J. H. M. D. detektivní kancelář, P., jejímž předmětem bylo zajištění splácení pohledávky JMP, a. s. P. za dlužníkem s. r. o. B., P., ve výši 7.008.096,70 Kč, pro což byl vybaven i plnou mocí k přebírání peněz, převzal od s. r. o. B. v sídle této společnosti v P. dne 5. 10. 2002 částku 5.311.295,- Kč, kterou měl předat a. s. JMP B., což však neučinil a peníze použil nezjištěným způsobem, čímž způsobil a. s. J. p. B. škodu ve výši 5.311.295,- Kč, ve kterém byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. dopustil tím, že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2002 uzavřené mezi a. s. J. p. se sídlem v B. a obviněným jako soukromým detektivem vystupujícím pod obchodním jménem J. H. M. D. detektivní kancelář, P., jejímž předmětem bylo zajištění splácení pohledávky JMP, a. s. P. za dlužníkem s. r. o. B., P., ve výši 7.008.096,70 Kč, pro což byl vybaven i plnou mocí k přebírání peněz, převzal od s. r. o. B. v sídle této společnosti v P. ve dnech 26. 6. 2002 částku 100.000,- Kč, dne 26. 7. 2002 částku 240.000,- Kč, dne 9. 8. 2002 částku 270.000,- Kč a dne 15. 8. 2002 částku 131.133,50 Kč a dále na přesně nezjištěném místě v B. 29. 8. 2002 částku 240.000,- Kč, které měl předat a. s. JMP B., což však neučinil a peníze použil pro svoji potřebu, čímž způsobil a. s. J. p. B. škodu ve výši 981.133,50 Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti všem jeho výrokům v odsuzující části. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť svým jednáním znaky skutkové postaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. nenaplnil. Zdůraznil, že základ spolupráce s a. s. J. p. B. byl položen uzavřením písemné smlouvy, v jejímž bodě 5. byla ujednána též jeho odměna, tj. provize v souvislosti s plněním uzavřené smlouvy na částku 250.000,- Kč v případě vymožení částky minimálně 5.000.000,- Kč. Současně bylo podle něj ujednáno, že v případě úhrady celé nominální hodnoty pohledávky bude navýšení odměny dohodnuto dodatkem k této písemné smlouvě, a tento dodatek byl následně téhož dne dojednán ústně s Mgr. A. S., právním zástupcem a. s. J. p., tak, že navýšená provize bude akceptována v celkové výši 14% z nominální hodnoty pohledávky s tím, že 4% uhradí a. s. J. p. B. a zbytek 10% bude uhrazen z úroků z prodlení od firmy B., s. r. o. P. Dále uvedl, že na základě této dohody a na ni navazující plné moci ujednal s ředitelem s. r. o. B. P. splátkový kalendář, podle jehož bodu 6. v případě nedodržení jakéhokoliv bodu dohody ze strany dlužníka se tato dohoda ruší a dlužník je povinen uhradit celou pohledávku jednorázově včetně úroků z prodlení; podle bodu 7. dohody byl úrok z prodlení stanoven na 10% z celé dlužné částky do doby zaplacení. Poukázal na to, že dlužník dohodu nesplnil, což mělo za důsledek aplikaci bodu 6. dohody a tím též vznikl nárok na 10% úrok z prodlení jím požadovaný za úhradu části provize, jak bylo dohodnuto s a. s. J. p. B. Dodal, že považoval smlouvu uzavřenou s a. s. J. p. za naplněnou včetně další úhrady pohledávky ve výši 5.311.295,- Kč a tím byl dán i jeho nárok na provizi v celkové výši 981.133,50 Kč. Vyjádřil přesvědčení, že tuto částku přijal oprávněně a nemohl se tím dopustit trestného činu zpronevěry, zejména pro absenci subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Zmínil též, že podle jeho názoru odvolací soud rozhodl předčasně a měl věc vrátit soudu prvního stupně jako celek, poněvadž jeho obhajoba, že smlouva s a. s. J. p. byla naplněna, nebyla řádně prověřena Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v jeho odsuzující části zrušil a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku