8 Tdo 384/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 384/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2007 Spisová značka:8 Tdo 384/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.384.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 384/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2007 o dovolání obviněných P. B. a J. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 10 To 107/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 28 T 58/1999, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. B. a J. H. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Obvinění P. B. a J. H. byli rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 28 T 58/99, uznáni vinnými, že: obvinění J. D. a P. B.: „VI. v přesně nezjištěné době v únoru a v březnu roku 1998 vyvezli z B. do S. r. N. v úkrytu osobního automobilu tov. zn. Renault Megane nejméně 2 kg heroinu, který byl uschován v odvodňovací strouze v blízkosti B., a poté ho ukryli na přesně nezjištěném místě poblíž dálničního odpočívadla v oblasti D., přičemž se jednalo o část zásilky heroinu určeného k vývozu do V. B. v měsíci listopadu 1997“, obviněný P. B. sám: „VII. dne 22. 3. - 25. 3. 1998 vycestoval z Č. r. do S. r. N. osobním automobilem tov. zn. Renault Megane a odtud v úkrytu tohoto automobilu vyvezl do T. v N. nejméně 2 kg heroinu v ceně nejméně 1.200.000,- Kč, který zde byl ukrytý z původní dodávky heroinu z listopadu 1997, do V. B. a tuto zásilku heroinu uložil v zavazadlové schránce na nádraží, kdy klíč od schránky předal nezjištěnému muži, který se u něho přihlásil“, obvinění J. H., M. P., L. Š. a L. V.: „IX. dne 20. 4. - 21. 4. 1998 po předchozí vzájemné dohodě společně s M. K. a T. M., kteří jsou stíháni samostatně, naložili do úkrytu v nákladovém prostoru nákladního automobilu tov. zn. IVECO celkem 119,213 kg heroinu, který byl určen k vývozu do L. ve V. B., jehož průměrná čistota byla asi 65,1%, v minimální hodnotě 71.527.800,- Kč, přičemž tato zásilka heroinu byla zajištěna při kontrole na hraničním přechodu J. – A. příslušníky Celní služby dne 22. 4. 1998, takže tomuto vývozu bylo zabráněno“. Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněného P. B. v bodech VI. – VII. rozsudku jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. částečně spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a u obviněného J. H. v bodě IX. jako spolupachatelství k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Za to každému z obviněných uložil podle § 187 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon každého z nich zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou; byť to výslovně nevyjádřil, učinil tak nepochybně za sbíhající se trestnou činnost, neboť ve vztahu k obviněnému P. B. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 3 T 29/2000, jakož i všechny další výroky obsahově na tento výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyly podkladu, a ve vztahu k obviněnému J. H. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 4 T 860/2001, jakož i všechny další výroky obsahově na tento výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyly podkladu. Tímto rozsudkem byli zároveň uznáni vinnými a odsouzeni obvinění Z. D., J. D., Z. K., M. P., L. Š. a L. V.; obviněný R. S. byl obžaloby zproštěn. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění P. B., J. H., Z. D., J. D., Z. K., M. P., L. Š., L. V. a státní zástupce. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 10 To 107/2005, tak, že výrokem pod bodem I. z podnětu odvolání obviněných Z. K., Z. D., J. D. a M. P. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. a z podnětu obviněného P. B. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných zrušil v celém rozsahu, výrokem pod bodem II. z podnětu odvolání obviněného L. V. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu a výrokem pod bodem III. podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že pod písmenem a) obviněného P. B. uznal vinným, že: „v přesně nezjištěné době v únoru až březnu 1998 převezl z B. do S. r. N. v úkrytu osobního automobilu tov. zn. Renault Megane nejméně 2 kg heroinu, který byl uschován v odvodňovací strouze v blízkosti B., a poté ho ukryl na přesně nezjištěném místě poblíž dálničního odpočívadla v oblasti D. a ve dnech 22. - 25. 3. 1998 vycestoval z Č. r. do S. r. N. týmž automobilem a odtud v úkrytu tohoto automobilu vyvezl do T. v N. tuto zásilku v ceně nejméně 1.200.000,- Kč a uložil ji v zavazadlové schránce v T. na nádraží, kdy klíč od schránky následně předal nezjištěnému muži, který se u něho přihlásil. \" Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 175/1990 Sb., a uložil mu podle § 187 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 175/1990 Sb. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou; současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 3 T 29/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolací soud pod bodem III. písmenem b) dále rozhodl o vině a trestu obviněného L. V., výrokem pod bodem IV. podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ohledně obviněných Z. K., Z. D., J. D. a M. P. soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a výrokem pod bodem V. odvolání obviněných J. H. a L. Š. a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. S. podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění P. B. a J. H. prostřednictvím obhájců JUDr. A. Š. a JUDr. M. J. dovoláními, v nichž každý z nich uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (druhý obviněný jen slovním vyjádřením). Obviněný P. B. namítl, že již v přípravném řízení byl podstatně krácen na svých právech, neboť jeho obhájce JUDr. A. Š., který mu byl ustanoven, nebyl informován o konání výslechu dne 16. 7. 1998 a tohoto výslechu se nezúčastnil. Zároveň uvedl, že tento jeho obhájce se v době, kdy měl být vyrozuměn o termínu výslechu a o tom, že obviněný bude vzat do vazby, nezdržoval ve své kanceláři, protože byl víkend a pravděpodobně se věnoval osobním a rodinným aktivitám. Dále poukázal na svoji výpověď z uvedeného data a tvrdil, že vypovídat musel, neboť se domníval, že nebude vzat do vazby; současně zdůraznil, že by k této jeho výpovědi nemělo být přihlíženo a že z ní nijak nevyplývá, že by se k trestné činnosti doznal. Dále rozebral výpověď svoji a výpověď své přítelkyně G. M. a zopakoval, že v podstatě jeli na výlet do B. a nevěděli nic o tom, že převážejí drogy. Domníval se, že kdyby byl u těchto výslechů přítomen jeho obhájce, mohl by od počátku dosáhnout toho, že ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení by byla věc řádně objasněna a nemusel být trestně stíhán. Obviněný rovněž tvrdil, že se trestného činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, natož pak v rámci jeho kvalifikovaných skutkových podstat, tj. ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. O tom, že by se mělo o takovou organizovanou skupinu jednat, se dozvěděl až v rámci sdělení obvinění, ostatní osoby neznal, což potvrdili i spolupachatelé, případně svědci, kteří v této věci byli vyslechnuti. Z důkazů, které byly soudy provedeny, nevyplývá, že by se jednání dopustil jako člen organizované skupiny, tím méně jako člen mezinárodní organizované skupiny. Za spekulativní obviněný považoval závěr soudů obou stupňů, že měl převážet 2 kg heroinu, protože tuto látku nikdo neviděl, nikdo ji nehodnotil a ani nevážil, takže „nebyly naplněny znaky ve smyslu § 88 tr. zák.“. Zpochybnil rovněž skutková zjištění týkající se jeho cesty do N., když tvrdil, že vyšetřovatel z něj pomocí kapciozních otázek „vytáhl“ informace o této cestě, které však ne