8 Tdo 514/2022 – Nejvyšší soud

8 Tdo 514/2022-131 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna v právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY, trvale bytem XY, zastoupeného opatrovníkem J. A. G., advokátem se sídlem XY, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Rod 9/2021, o dovolání opatrovníka proti rozsudku Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, takto: I. Dovolání opatrovníka dítěte mladšího patnácti let AAAAA se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní státní zastupitelství v Uherském Hradišti podalo dne 5. 8. 2021 pod sp. zn. Zc 108/2021 Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež (dále „okresní soud“) podle § 90 odst. 1 z. s. m. návrh na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let AAAAA, nar. XY (dále „dítě“ nebo nezletilý“), pro čin jinak trestný šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byl čin jinak trestný, jehož se dopustil AAAAA, jemuž v době činu nebylo patnáct let, tím, že se dne 24. 3. 2021 v době od 12.47 hod. do 12.51 hod. jako uživatel emailového účtu XY@gmail.com, z místa svého trvalého bydliště, z domu č. p. XY v obci XY, okres XY, přihlásil pod profilovým jménem (XY) XY v rámci online výuky přes platformu Google Meet do hodiny německého jazyka třídy 8. C Základní školy a Mateřské školy V. Č., XY, a do probíhající výuky, kterou sledovalo dalších 12 nezletilých žáků a učitel, nasdílel po dobu nejméně 6 sekund pornografické internetové stránky Pornhub se souloží dospělých osob. 3. Okresní soud o tomto návrhu po projednání věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 3 Rod 9/2021 tak, že nezletilému jako opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. uložil napomenutí s výstrahou spočívající v tom, že mu vytkl jeho jednání zasahující proti zájmu na ochranu mravní výchovy dětí mladších patnácti let a upozornil na protiprávnost tohoto jednání a jeho právní následky. Rozhodl také o odměně opatrovníka a o tom, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů. 4. Krajský soud v Brně jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, opatrovníkovi přiznal odměnu a náhradu nákladů odvolacího řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. II. Dovolání opatrovníka a vyjádření k němu 5. Opatrovník nezletilého J. A. G. podal proti tomuto rozsudku dovolání, protože jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, které závisí na vyřešení otázek nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a o. s. ř., neboť jde o to, zda projednávaný protiprávní čin dítěte mladšího patnácti let vykazuje potřebnou škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a zda sdílení pornografického díla učiněné ve snaze pobavit kamaráda naplňuje subjektivní stránku činu jinak trestného podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, což je problematika týkající se nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a o. s. ř. Podle opatrovníka odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že se soud prvního stupně podmínkami § 12 odst. 2 tr. zákoníku nemohl u dítěte mladšího patnácti let zabývat, protože povaha tohoto řízení, které vyžaduje rychlou reakci na čin spáchaný dítětem mladším patnácti let, vylučuje možnost zabývat se prostředky trestního práva (viz § § 89 a násl. z. s. m.). 6. Uvedené závěry opatrovník považoval za nesprávné s ohledem na vymezení podmínek v § 89 odst. 2 z. s. m. a na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Poukázal na zásady vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, a ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1106/2017, kterými byla stanovena nutnost zabývat se nejen formálními znaky činu jinak trestného, jehož se dopustilo dítě mladší patnácti let, ale i škodlivostí tohoto činu jako materiálním znakem trestného činu. Proto je základním předpokladem pro uložení některého z opatření uvedených v § 93 odst. 1 z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let zjištění, že jím spáchaný čin vykazuje nejen všechny formální znaky určitého trestného činu, ale i potřebnou škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže odvolací soud tyto zásady nerespektoval, když se odmítl zabývat zásadou subsidiarity trestní represe vyjádřenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, a ve vztahu k předmětnému řízení neposoudil, zda vůbec bylo toto řízení účelné, byl založen důvod pro přezkum věci v dovolacím řízení. Poukázal na to, že šestisekundové promítnutí kusu pornografického díla s motivem pobavit svého kamaráda nebylo skutečně nutné řešit prostředky trestního práva. Jestliže tak soudy postupovaly, odchýlily se od uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože s ohledem na malou škodlivost činu postačovalo, aby byl nezletilý potrestán rodiči, když určitá opatření učinila i škola a výchovnou situaci momentálně řeší orgán sociálně-právní ochrany dětí. 7. Vadným opatrovník shledal i závěr o tom, že nezletilý naplnil činem, jenž mu je kladen za vinu, čin jinak trestný číření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku po subjektivní stránce, neboť se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že byl uvedený znak naplněn již tím, že došlo k narušení online výuky, a nebylo důležité, že se tak stalo jen pro pobavení na žádost kamaráda. Uvedené úvahy neodpovídají zjištěným skutečnostem a nebyly posuzovány v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1106/2017), podle které je věc dítěte mladšího patnácti let třeba velmi pečlivě posuzovat s přihlédnutím k tomu, za jakých okolností a v jakých souvislostech se celá událost odehrála ve vztahu k subjektivnímu přístupu každého z dětí. V dané věci nebylo cílem šíření pornografického díla rozhodné ohrozit vývoj dětí či se nějak účastnit na jejich sexuálním zneužívání, nýbrž šlo o snahu jinému se zalíbit. Uvedené skutečnosti bylo třeba posuzovat právě s ohledem na to, že záměrem bylo se zabavit, byť způsoby, které nejsou vhodné a neodpovídají obecné slušnosti nebo vkusu apod. a mohou i hraničit s trestným jednáním, ale prioritou nebylo rozšiřovat pornografické dílo. Bylo třeba zvažovat, zda je nezbytné a účelné v takovém případě vést děti za ně k trestní či jiné odpovědnosti. V posuzované věci si nezletilý neuvědomoval, že tak činí v rozporu s trestním zákoníkem, neboť sdílené nechápal jako rozšiřování pornografie a nebyl schopen domyslet trestněprávní důsledky svého počínání. Navíc jeho motivem bylo pobavit kamaráda, a proto je nesprávný závěr o tom, že byly naplněny znaky činu jinak trestného podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 8. Odvolací soud se z uvedených důvodů ve svých závěrech odchýlil od uvedené rozhodovací praxe, a to jak v posouzení subjektivní stránky, tak i subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, čímž jde o nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Opatrovník proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, neboť podle § 243e odst. 2 o. s. ř. důvody, pro které nemůže obstát rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně. 9. K tomuto dovolání se vyjádřil Městský úřad XY, Odbor sociálních věcí, Oddělení sociálně-právní ochrany dětí, jenž uvedl, že se vzdal práva odvolání již u Okresního soudu v Uherském Hradišti vedeném pod sp. zn. 3 Rod 9/2021 a souhlasil s rozhodnutím soudu o uložení výchovného opatření napomenutí s výstrahou nezletilému, a proto i s navazujícím rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, souhlasí. 10. Okresní státní zastupitelství konstatovalo, že ačkoli se odvolací soud zásadou subsidiarity trestní represe nezabýval, neznamená to, že by posuzované jednání nezletilého AAAAA nedosahovalo potřebné intenzity škodlivosti. Poukázalo na to, že závěr o škodlivosti činu a naplnění všech znaků posuzovaného činu jinak trestného již v úvodních fázích řízení učinil policejní orgán samostatnou úvahou, byť ji nevtělil do písemného odůvodnění vydaného usnesení podle § 159a odst. 2 tr. ř. Státní zastupitelství se uvedenými skutečnostmi zabývalo se závěrem, že s ohledem na charakter posuzovaného jednání je nezbytná míra škodlivosti v této věci ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku zcela naplněna, neboť v žádném případě nejde o jednání, které by nemělo povahu činu jinak trestného. Ačkoli se tedy krajský soud zásadou subsidiarity trestní represe nezabýval, neměla tato skutečnost vliv na správnost učiněných závěrů. 11. Nejvyšší státní zastupitelství