8 Tdo 681/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 681/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:23. 6. 2010 Spisová značka:8 Tdo 681/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.681.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 681/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného F. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 10 To 100/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 1/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 52 T 1/2009, byl obviněný F.J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „1) v C., okr. L. v ložnici rekreační chaty své matky v noci z 21. 6. na 22. 6. 2008 vzbudil svou dceru nezl. tím, že ji rukou osahával pod kalhotkami na přirození, a přestože mu ruku odstrkovala, opětovně se jí snažil vkládat ruku do kalhotek, čehož zanechal poté, co nezl. vstala a odešla na toaletu, když po návratu zpět do ložnice, kdy se přemístila na jiné lůžko a usnula, obžalovaný J. jí znovu v té době ležící na zádech vzbudil, sundal jí kalhotky, obkročmo si na ní sedl, přitom jí přidržoval ruce a ačkoli se ho snažila opakovaně odstrkovat tlačením dlaní do prsou v době, kdy jí ruce pustil ze sevření, prosila ho, ať jí to nedělá a plakala, pokrčil jí nohy v kolenou a přestože se je snažila narovnat, za slov, že ho její tělo přitahuje a bere ji jako svou partnerku, nikoli jako dceru, vložil jí pohlavní úd do přirození, se kterým jí v těle nezjištěnou dobu pohyboval a poté šel spát na svou postel, 2) tamtéž v ranních hodinách dne 22. 6. 2008 poté, co jeho dcera nezl. po probuzení seděla na posteli v tzv. tureckém sedu, obžalovaný J. k ní zezadu přistoupil a rukou ji přes kalhotky osahával na přirození, čehož zanechal až poté, co mu dcera ruku odstrčila a odešla se obléknout do jiné místnosti, 3) v O., okr. J. n. N. v noci z 31. 12. 2003 na 1. 1. 2004 na rekreační chalupě své přítelkyně po předchozím požití blíže nezjištěného množství alkoholických nápojů vzbudil svou neteř nezl. tím, že jí v té době ležící na zádech přes kalhoty hladil po stehně i po jeho vnitřní straně, na což reagovala tak, že mu ruku odstrčila a znovu usnula, když následně ji opět probudil v době, kdy ji rukou do v pase volných kalhot a pod kalhotkami nejprve osahával na spodní části břicha a poté jí vsunul prsty do přirození, kterými jí v útrobách pohyboval, čehož zanechal až když se jí podařilo mu ruku z kalhot vytáhnout a krátce na to, když jí rozepnul pásek u kalhot a za nohavice jí je tahal dolů, nezl. vstala a z místnosti utekla, 4) v K., v ul. R., okr. J. n. N. přesně nezjištěného dne ve druhém čtvrtletí r. 2008, když přespával v bytě u svého kamaráda H. H., probudil jeho dceru nezl. tak, že ji hladil na prsou přes noční košili, když v dalším počínání mu poškozená H. zabránila tím, že ho plácla přes ruku a odešla do vedlejší místnosti“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. [skutek popsaný ad 1)], jednak jako tři trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. [skutky popsané ad 2) až 4)] a uložil mu podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. opatrovnici poškozené A. J., zaměstnankyni M. ú. v J. n. N., OSPOD, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Dlužno dodat, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodoval v téže věci již v minulosti. Rozsudkem ze dne 19. 8. 2009 obviněného uznal vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. [skutek popsaný ad 3)], a uložil mu podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let a šesti měsíců, a podle § 229 odst. 3 tr. ř. opatrovnici poškozené A. J., zaměstnankyni M. ú. v J. n. N., OSPOD, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Současně obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky [popsané ad 1), 2) a 4)], v nichž byly obžalobou spatřovány trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. Tento rozsudek však byl k odvolání jednak obviněného, jednak státní zástupkyně činné u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (podaného v neprospěch obviněného) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 10 To 454/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby učinil rozhodnutí nové. Proti (v pořadí druhému) rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak obviněný, tak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (opět v neprospěch obviněného). Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 10 To 100/2009, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému [za trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák.] uložil podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. V bodě II. odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Schwarze podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel hned v úvodu zdůraznil, že podle jeho názoru soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a jednání, jehož spáchání je mu kladeno za vinu, nesprávně zhodnotil z hlediska příslušných ustanovení trestního zákona. V podrobnostech poukázal na to, že z jeho výpovědi, která je v souladu s výpověďmi dalších zúčastněných osob, vyplývá, že nemohlo k danému jednání dojít, neboť v době, kdy se všechny události měly odehrát, byla přítomna třetí osoba. Tyto osoby vypověděly bez rozdílu, že takováto událost by je musela probudit a určitě by o ní věděly. Po vrácení věci vrchním soudem rozhodoval opětovně krajský soud, jemuž vrchní soud v případě (prvního) odsuzujícího rozsudku vytýkal nedostatky ohledně nevypracování znaleckého posudku na poškozenou. Pokud se týká odvolání státní zástupkyně, tak vrchní soud po přezkoumání věci doporučil soudu prvního stupně zaměřit se na vlastní svědecké výpovědi obou poškozených s tím, že nebyly slyšeny u hlavního líčení z důvodu nedoporučení psychologa, který nedokázal u hlavního líčení odpovědět na otázku vzájemné ovlivnitelnosti obou poškozených. Z těchto důvodů odvolací soud doporučil výslech obou poškozených. Krajský soud však při druhém jednání neprovedl žádné další důkazy mimo výslechu znalkyně, která vyšetřovala všechny poškozené. Pokud jde o vzájemnou ovlivnitelnost obou poškozených, znalkyně se nedokázala přesně vyjádřit, pouze obecně hovořila o ovlivnitelnosti mezi nimi s tím, že jde o běžný vztah mezi sestřenicemi, tj. o běžné vztahy mezi širší rodinou. Ohledně poškozené A. J. znalkyně dodala, že je to dívka podprůměrně intelektově vybavená a má zvýšené sklony k podávání nepřesných informací, je tedy lhavá více než její vrstevnice, které jsou v tzv. průměru populace. V podstatě to samé se týkalo i poškozené V. H. Na dotaz právního zástupce, do jaké míry by mělo negativně působit vyslechnutí obou poškozených, znalkyně opět pouze zopakovala (bez dalšího vysvětlení), že toto obecně u dí