8 Tdo 838/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 838/2006 citace  Právní věta:Zaměstnanec bezpečnostní služby může omezit osobní svobodu jiného při splnění podmínek § 76 odst. 2 tr. ř., tj. jde-li o osobu, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté. Zákrok zaměstnance bezpečnostní služby vůči osobě, která není podezřelá ze spáchání trestného činu, spočívající v omezení její osobní svobody, nelze pokládat za oprávněný, ani když jej provede na žádost orgánů Policie České republiky o zadržení této osoby pro účely plnění jejich jiných úkolů. Okolnost, že zaměstnanec bezpečnostní služby takto jednal na žádost Policie České republiky, nemá význam pro posouzení oprávněnosti jeho zákroku, a proto mohou být splněny podmínky nutné obrany ve smyslu § 13 tr. zák., pokud osoba, jíž tento zaměstnanec neoprávněně brání v užívání osobní svobody, užije násilí k překonání odporu toho, kdo omezuje její osobní svobodu. Oprávněnost nutné obrany je v takovém případě založena na tom, že uvedená osoba odvrací útok na zájem chráněný trestním zákonem, konkrétně na zájem společnosti na ochraně osobní svobody. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:21. 7. 2006 Spisová značka:8 Tdo 838/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.838.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Exces Zadržení osoby Dotčené předpisy:§ 13 tr. zák. § 76 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:25 / 2007 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 838/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. července 2006 dovolání obviněného Mgr. J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 9 To 512/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 1/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 9 To 512/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 2 T 1/2005, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 3 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 2 T 1/2005, byl obviněný Mgr. J. K. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle 221 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. mu byla uložena jednak povinnost během zkušební doby podle svých sil uhradit škodu, kterou trestným činem způsobil, dále povinnost podrobit se během zkušební doby vhodnému programu psychologického poradenství a jednak omezení během zkušební doby se zdržet jakéhokoliv styku s M. B., a to osobního, písemného, telefonického, včetně zpráv SMS. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Mgr. J. K. odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 9 To 512/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Mgr. J. K. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu ublížení na zdraví dopustil tím, že dne 24. 1. 2004 kolem 17.50 hodin v P., poté, co opakovaně obtěžoval prodavačku klenotnictví, která na něho zavolala pracovníky bezpečnostní služby objektu, a poté, co byl členy této služby upozorněn na okolnost, že byla přivolána Policie ČR, pokusil se z objektu utéci, v čemž se mu snažil pracovník bezpečnostní služby poškozený P. G. zabránit tím, že mu zastoupil cestu, obviněný do něho vrazil a začali se spolu přetahovat a když byli do sebe zaklíněni, snažil se vyprostit tím způsobem, že chytil poškozeného za ruku a zkroutil mu malíček, čímž mu způsobil vykloubení středního článku pátého prstu levé ruky, vyléčení tohoto zranění si vyžádalo omezení poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu nejméně tří týdnů a bylo spojené s pracovní neschopností do 27. 2. 2004. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasil se způsobem, jakým byla hodnocena výpověď poškozeného P. G. ve vztahu k mechanismu vzniku jeho zranění. Upozornil, že jeho výpověď nikdo ze svědků nepotvrdil, jedná se proto o tvrzení proti tvrzení a poškozeného nelze bez dalšího považovat za osobu věrohodnější než je on, a poznamenal, že poškozený při hlavním líčení doslova uvedl, že si nepamatuje, jak k jeho zranění došlo. Zpochybnil, že by poškozenému způsobil jakékoliv zranění, a naopak poukazoval na zranění, které mu při incidentu způsobil P. G. Pochybení shledával i v postupu soudu prvního stupně, který nezjišťoval, zda zranění, které poškozený utrpěl, mohlo vzniknout jiným způsobem než tak, jak jej popsal poškozený. Uplatnil výhrady proti způsobu protokolace, neboť protokol o hlavním líčení podle něj neodpovídá zvukovému záznamu, který byl o něm pořizován. Vytkl, že nebyla zkoumána oprávněnost zásahu příslušníků ochranky objektu ani přiměřenost použitých prostředků, a poukázal na rozpornost výpovědí svědků A. S. a M. H., příslušníku ochranky, ve vztahu k důvodům jeho zadržení. Uvedl, že z jeho výpovědi jakož i výpovědí svědků vyplývá, že mohl mít z chování A. S. důvodnou obavu z útoku proti jeho osobě, před nímž se toliko bránil. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného ve vztahu k mechanismu vzniku poranění poškozeného a jeho povaze odkázala na závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství a výslech znalce, jež zrekapitulovala a uzavřela, že popis zranění udávaný poškozeným zcela korespondoval s mechanismem vzniku zranění, jak ho uvedl znalec (obviněný chytil prst poškozeného a tlačil mu ho k hřbetu ruky), naopak mechanismem přetahování, jak ho udával obviněný, toto zranění vzniknout nemohlo. Uzavřela, že neshledala učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s právním posouzením jednání obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozho