8 Tvo 42/2004 – Nejvyšší soud

8 Tvo  42/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2004 v trestní věci obviněné mladistvé E. K., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici O., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 Tm 2/2004, k návrhu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení vazby podle § 47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb.,  t a k t o : I.  Návrhu  s e   n e v y h o v u j e , neboť Nejvyšší soud České republiky není příslušný o takovém návrhu rozhodovat. II. Podle § 24 odst. 1 tr. ř. per analogiam  s e  v y s l o v u j e , že soudem příslušným k rozhodnutí o prodloužení vazby obviněné mladistvé E. K. je Vrchní soud v Olomouci. O d ů v o d n ě n í : Obviněná mladistvá E. K. byla dne 11. 1. 2004 v 01,35 hod. zadržena Policií České republiky, obvodním oddělením B., jako podezřelá osoba z pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a následně v 10,00 hod. téhož dne jí bylo sděleno podezření ze spáchání pokusu předmětného trestného činu s tím, že v 11,30 hod. shodného dne byl sepsán protokol o jejím zadržení jako osoby obviněné. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2004 (17,50 hod.),              sp. zn. 0 Nc 2301/2004, byla jmenovaná předběžně předána do péče D. ú. p. m. a s.a v. p. v O. – K., který ji převzal téhož dne. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 1 Ntm 400/2004, byl přijat slib obviněné mladistvé podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. s poukazem na § 49 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákona o soudnictví ve věcech mládeže) [dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“] a tato byla podle § 77 odst. 2 tr. ř. propuštěna ze zadržení při současném ponechání v péči výše uvedeného d. ú. S ohledem na opakované útěky obviněné mladistvé byl dne 2. 4. 2004 státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ostravě podán podle § 77 odst. 1 tr. ř. návrh na její vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř., o němž rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 2. 4. 2004, sp. zn. 1 Ntm 403/2004, tak, že podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. vzal obviněnou mladistvou do vazby (počítané ode dne a hodiny jejího zadržení podle § 75 tr. ř., tj. od 1. 4. 2004 od 10,00 hod.). Dne 11. 5. 2004 byla na obviněnou mladistvou podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě pod č. j. 1 KZv 4/2004-111 obžaloba pro pokus provinění vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 46 Tm 2/2004, byla podle § 71 odst. 5 tr. ř. ponechána obviněná mladistvá ve vazbě. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2004, sp. zn.                     46 Tm 2/2004, byla obviněná mladistvá uznána vinnou pokusem provinění vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a bylo jí za to podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla podle § 76 zákona č. 218/2003 Sb. za použití § 8 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. zařazena do zvláštní věznice pro mladistvé. Proti uvedenému rozsudku podala obviněná mladistvá prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. S. dne 27. 7. 2004 osobně u Krajského soudu v Ostravě odvolání. Dne 12. 8. 2004 byla trestní věc předložena k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Olomouci, u něhož je vedena pod sp. zn. 4 Tmo 16/2004. Předseda odvolacího senátu tohoto soudu nařídil veřejné zasedání na den 5. 10. 2004. Dne 31. 8. 2004 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručen návrh téhož předsedy senátu ze dne 30. 8. 2004 na prodloužení vazby obviněné mladistvé E. K. o další tři měsíce podle § 47 odst. 3 zákona  č. 218/2003 Sb. s odůvodněním, že u jmenované i v tomto stadiu trestního řízení nadále trvá důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. tak, jak byl shledán orgány činnými v trestním řízení v předcházejících fázích trestního řízení. Poukázal přitom na to, že ačkoliv ze strany těchto orgánů činných v přípravném řízení byla na počátku trestního stíhání obviněné mladistvé přijata opatření, aby u ní hrozící vazba byla ve smyslu § 49 zákona č. 218/2003 Sb. nahrazena jiným opatřením, obviněná mladistvá v dalším období zaviněně a svým chováním spočívajícím v opakovaných útěcích zavdala příčinu, aby byla vzata do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., a zdůraznil, že nadále trvá důvodná obava, že v případě jejího propuštění tato z vazby uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnula [zákonná šestiměsíční lhůta vazby (vzhledem k právní kvalifikaci předmětné trestné činnosti) byla v zásadě vyčerpána v přípravném řízení a v řízení před soudem prvního stupně]. Předseda senátu současně uvedl, že samotné trestní řízení v dané věci bylo konáno standardním způsobem, jeho délka odpovídá závažnosti posuzované trestné činnosti, když nebyly zjištěny bezdůvodné průtahy, a u obviněné mladistvé dosud nemusela být lhůta vazby prodlužována; délka prodloužení je přitom navrhována s opatrností, neboť ve smyslu § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. může k takovému prodloužení dojít i před soudem pouze jednou, přičemž nelze vyloučit, že již nařízené veřejné zasedání může být z objektivních i subjektivních příčin zmařeno, a obviněná mladistvá by musela být po uplynutí kratší prodloužené lhůty vazby propuštěna na svobodu. Po tomto stručném konstatování dosavadního průběhu trestního řízení                 a zdůraznění okolností významných pro rozhodnutí se Nejvyšší soud musel nejprve vypořádat s otázkou, zda je vůbec soudem příslušným rozhodovat o předloženém návrhu. Jde přitom o otázku zásadního významu, jejíž vyřešení bude mít judikatorní význam pro postup obecných soudů různých stupňů v obdobných věcech. Při řešení této otázky je zapotřebí v obecné rovině uvést, že z hlediska aplikace příslušných právních norem má zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněnou mladistvou byla podána dne 11. 5. 2004. Stalo se tak již za účinnosti zákona č. 218/2003 Sb. (úč. od 1. 1. 2004), jehož příslušná ustanovení je proto třeba na daný případ aplikovat (srov. § 98 citovaného zákona). To ostatně vyplývá i z ustanovení  § 291 tr. ř., ve znění zákona č. 218/2003 Sb., které nově stanovilo, že řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon (jímž je právě zákon č. 218/2003 Sb.). Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona (tedy podle trestního řádu). Konečně zákon č. 218/2003 Sb. v § 1 odst. 3 zakotvil, že pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů. Z citovaných ustanovení lze učinit první významný závěr, že zákon                    č. 218/2003 Sb. je speciálním zákonem ve vztahu k trestnímu řádu (stejně jako je ve vztahu speciality k dalším obecným právním předpisům). To současně znamená, že pokud zákon č. 218/2003 Sb. neobsahuje speciální ustanovení, použije se příslušné ustanovení konkrétního obecného předpisu (v daném případě trestního řádu). Tak tomu bude nejen v případě, že speciální ustanovení v zákoně č. 218/2003 Sb. zcela absentuje, ale i v případě, že některou dílčí problematiku neřeší úplně, důsledně a pro všechny možné situace. Obecné ustanovení pak buď chybějící speciální úpravu zcela nahradí, nebo neúplnou a nejednoznačnou speciální úpravu bude doplňovat, resp. modifikovat (dojde k souběžné aplikaci obou právních norem). Vrchní soud v Olomouci při předložení shora uvedeného návrhu vycházel především z ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož „vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež“. Nelze pochybovat o tom, že toto ustanovení je speciálním ustanovením upravujícím v řízení proti mladistvým podmínky, za kterých může dojít k prodloužení vazby mladistvého o další dobu nad základní dobu trvání vazby, a že se tedy obecné ustanovení § 71 odst. 3 až 6 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě neuplatní. V návaznosti na ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. vrchní soud aplikoval odstavec 3 tohoto zákonného ustanovení, podle kterého „o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na p