8 Tz 11/2018 — Nejvyšší soud

8 Tz 11/2018 citace  Název judikátu:Myšlenky Petra Chelčického Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2018 Spisová značka:8 Tz 11/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TZ.11.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZHODNUTÍ Heslo:Vyhýbání se výkonu vojenské služby Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1 písm. d), e), f) předpisu č. 119/1990Sb. § 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/50Sb. § 15 odst. 1, 2 předpisu č. 150/1948Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 11/2018-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. J. proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, byl v neprospěch obviněného P. J. porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 1956. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, zrušuje. Rovněž se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek téhož soudu ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91. Podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se zrušují v celém rozsahu rozsudek Nižšího vojenského soudu v Písku ze dne 6. 12. 1950, sp. zn. Vt 108/50, a usnesení Vyššího vojenského soudu v Praze ze dne 19. 1. 1951, sp. zn. Vto 255/50, a podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se zrušují zároveň všechna další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona 1. Ministr spravedlnosti České republiky podal ve prospěch obviněného P. J. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, a poukázal na průběh řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo. Uvedl, že rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Písku ze dne 6. 12. 1950, sp. zn. Vt 108/50, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) tr. zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 1956 (dále jen „trestní zákon“), a odsouzen byl k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Usnesením Vyššího vojenského soudu v Praze ze dne 19. 1. 1951, sp. zn. Vto 255/50, bylo odvolání obviněného zamítnuto a uvedený rozsudek nabyl právní moci uvedeným dnem. Obviněnému byla do trestu započtena vazba od 4. 10. 1950 do 19. 1. 1951. 2. Ministr spravedlnosti rozvedl, že na základě požadavku obviněného bylo konáno rehabilitační řízení, ve kterém bylo nejprve usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, konáno veřejné zasedání, při němž bylo rozhodnuto tak, že byl rozsudek Nižšího vojenského soudu v Písku, ze dne 6. 12. 1950, sp. zn. Vt 108/50, podle § 14 odst. 1 písm. e), f) č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. (dále jen zákon „č. 119/1990 Sb.“), zrušen ve výroku o vině i trestu a zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Toto usnesení, které nabylo právní moci téhož dne, soud jej odůvodnil tak, že napadeným rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Písku ze dne 6. 12. 1950, sp. zn. Vt 108/50, byl obviněný nesprávně uznán vinným trestným činem podle přísnější právní kvalifikace, když nebyly dány zvlášť přitěžující okolnosti, a proto mělo být jednání obviněného posouzeno jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 trestního zákona, když nebyly důsledně hodnoceny ani veškeré okolnosti případu při ukládání trestu. Při navazujícím hlavním líčení konaném téhož dne 27. 8. 1991 obviněný uvedl, že šlo o jeho náboženské přesvědčení, vycházel z myšlenek P. Ch. a odmítl konat vojenskou službu jako takovou, a to i s ohledem na bezpodmínečnost vojenské přísahy. V závěru hlavního líčení Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, obviněného uznal vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 4. 10. 1950 v K. u Vojenského útvaru 1574 K. v přítomnosti většího počtu vojenských osob odmítl nosit zbraň a vykonat vojenskou službu, odvolávaje se na své náboženské přesvědčení, a podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. rozhodl o upuštění o potrestání. V odůvodnění rozsudku se soud opět zabýval otázkou, proč nelze obviněného uznat vinným podle přísnější právní kvalifikace, blíže se však sám nezaobíral jím použitou právní kvalifikací skutku podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Upuštění od potrestání odůvodnil současným pohledem na občanská práva a změny týkající se vojenské služby. Tento rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, nabyl právní moci dne 27. 8. 1991. 3. Na základě těchto rozhodnutí ministr spravedlnosti shledal, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona, a to i se zřetelem na ustanovení § 15 odst. 1 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky z roku 1948 (dále „Ústava z roku 1948“), podle kterého byla zaručena svoboda svědomí. 4. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti zdůraznil ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., podle něhož zjistí-li soud v přezkumném řízení, že přezkoumané rozhodnutí je vadné, zejména proto, že skutek byl posouzen jako trestný čin v rozporu s tehdy platným zákonem, zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné. 5. Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích se však podle ministra spravedlnosti v rámci rehabilitačního řízení těmito ustanoveními důsledně neřídil, protože přezkoumání výroku o vině se omezilo pouze na zákonné důvody užití přísnější právní kvalifikace podle § 270 odst. 2 trestního zákona, čímž byl účel rehabilitačního řízení usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1991, sp. zn. 2 Rtv 32/91, naplněn toliko zdánlivě. Ke zrušení všech výroků došlo pouze podle § 14 odst. 1 písm. e), f) zákona č. 119/1990 Sb., tedy proto, že skutek byl kvalifikován podle přísnějšího ustanovení, než vyplývalo ze zákona č. 86/1950 Sb., a jednak proto, že uložený trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Soud tak nepostupoval podle § 14 odst. 1 písm. d) zák. č. 119/1990 Sb., tzn., nezrušil napadený rozsudek proto, že byl uznán trestným v rozporu s tehdy platným zákonem, čímž již tímto usnesením vytvořil zákonné předpoklady pro nové odsouzení obviněného. Ignorace ústavně zaručených práv ve vztahu k ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., vyplynula i z dalšího postupu rehabilitačního senátu, který rozsudkem z téhož dne obviněného uznal vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona. 6. V té souvislosti byl zdůrazněn účel rehabilitačního řízení, který nebyl plně respektován, když tento soud náležitě nezvážil, že obviněný svým jednáním toliko uplatnil právo na svobodu a svědomí zaručené tehdejší Ústavou z roku 1948. Pokud by tak učinil, shledal by, že skutek uvedený v obžalobě vojenského prokurátora není a nebyl trestným činem pro absenci jeho imanentního znaku – prot