8 Tz 29/2018 — Nejvyšší soud

8 Tz 29/2018 citace  Název judikátu:Svědek Jehovův Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2018 Spisová značka:8 Tz 29/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TZ.29.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZHODNUTÍ Heslo:Rehabilitace Vyhýbání se výkonu vojenské služby Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 64/1956Sb. § 226 písm. b) tr. ř. § 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/1950Sb. § 15 odst. 1, 2 předpisu č. 150/1948Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:15. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 29/2018-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. J. , zemřelého, proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 235/57, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 235/57, byl v neprospěch obviněného L. J. porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 29. 12. 1957. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se obviněný L. J. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že po nástupu vojenské služby dne 2. 7. 1957 v útvaru v U. H. odmítl převzít zbraň a plnit své vojenské povinnosti s odvoláním na své náboženské přesvědčení – svědek Jehovův, čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, účinného do 29. 12. 1957, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 235/57, byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, účinného do 29. 12. 1957 (dále jen „trestní zákon“), za který mu byl uložen podle § 270 odst. 1 trestního zákona trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 1957. 2. Proti tomu pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. J. stížnost pro porušení zákona, v níž konstatoval, že obviněný (ani nikdo další z oprávněných osob) nepožádal o provedení přezkumného řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 119/1990 Sb.“), a návrh na přezkum ve věci nepodal ani příslušný prokurátor. V té souvislosti odkázal na ustanovení § 15 odst. 1 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky z roku 1948 (dále „Ústava z roku 1948“), které zaručovalo svobodu svědomí, jakož i na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 87/1950 Sb., trestního řádu, účinného do 5. 7. 1961 (dále jen „trestní řád“), jehož účelem bylo upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Rovněž konstatoval, že podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona se trestného činu vyhýbání se služební povinnosti nebo služebního výkonu dopustil ten, kdo padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení. Odkázal rovněž na obsah ustanovení § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., podle něhož bylo účelem zákona o rehabilitaci zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání. V souvislosti s takto vymezenými zásadami byl vyjádřen smysl rehabilitace, jímž bylo sledovat odstranění největších křivd, které se staly v justičním rozhodování v 50. letech 20. století, poukázal i na případ obviněného L. J, , jenž byl odsouzen v podstatě pro své náboženské přesvědčení, na kterém setrval i v rámci řízení před soudem. V době rozhodování Vojenského obvodového soudu v Brně v posuzované věci nebylo zohledněno, že obviněný uplatnil své základní právo formálně zaručené § 15 Ústavy z roku 1948. Právo na svobodu svědomí přitom nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. 3. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti vyjádřil, že v posuzované věci došlo napadeným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 235/57, k porušení zákona v neprospěch obviněného L. J., a tudíž vyslovil, že je namístě napravit nezákonný stav a poskytnout určité zadostiučinění obviněnému, který setrval na svém náboženském přesvědčení i v době totalitního režimu, resp. jeho pozůstalým. 4. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že uvedeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. J. v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 64/1956 Sb., trestního řádu, v tehdy platném znění, a § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 29. 12. 1957, a aby jej podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. a podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro výše popsaný skutek, neboť tento není trestným činem. 5. Za již zemřelého obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona souhlasně vyjádřil jeho obhájce, který považoval stížnost pro porušení zákona za spravedlivou ze všech ministrem zmíněných důvodů, a to i s poukazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. II. ÚS 285/97, ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 671/01, ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01, v nichž také šlo o jediné odepření vojenské služby z důvodu svědomí náboženského přesvědčení (svědkové Jehovovy) před rokem 1990. Zdůraznil, že na ně navazují i mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jsou plně aplikovatelná i na nyní posuzovaný případ obviněného L. J., a proto se s návrhem ministra spravedlnosti ztotožnil s tím, že není třeba opakovat přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., a proto může Nejvyšší soud sám meritorně rozhodnout a obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostit obžaloby. II. 6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a z kopie napadeného rozsudku Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 235/57, přiložené k podané stížnosti pro porušení zákona shledal, že obviněný L. J. byl tímto rozsudkem odsouzen pro skutek spočívající v tom, že poté, co dne 1. 7. 1957 nastoupil základní vojenskou službu v P. B., odkud byl odeslán vojenskému útvaru 8525 U. H., kde se dne 2. 7. 1957 hlásil, se sice oblékl do vojenského stejnokroje, avšak při přidělování zbraní dne 7. 7. 1957 odmítl tuto přijmout proto, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení – svědka Jehovova. Skutek kladený obviněnému za vinu byl posouzen jako trestný čin vyhýbání se služební vonnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona. 7. Z odůvodnění uvedeného rozsudku plyne, že vycházel pro uvedené závěry z okolností, jak byly ve věci zjištěny, mimo jiné i z výpovědi jeho nadřízených, kteří uvedli, že přes pohovory ze strany náčelníka obviněný na svém stanovisku, že v přijmutí zbraně mu brá