8 Tz 67/2023 — Nejvyšší soud

8 Tz 67/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2023 Spisová značka:8 Tz 67/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.67.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Vyhýbání se výkonu vojenské služby Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1,2 předpisu č. 119/1990 Sb. § 14 předpisu č. 119/1990 Sb. Sb. § 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/1950 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 67/2023-29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 9. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ď., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 21/91, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 21/91, byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a to v neprospěch obviněného J. Ď. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 21/91. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP–47, ze dne 28. 12. 1954, sp. zn. T 64/54, byl obviněný J. Ď. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění (dále jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), za což byl podle § 270 odst. 1 citovaného zákona odsouzen k trestu odnětí svobody na tři a půl roku. Dále byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu tří let a bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit náklady řízení. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že v listopadu 1954 u svého útvaru v XY po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít zbraň a konati s ní výcvik, odvolávaje se na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je evangelíkem „nazaretského“ vyznání. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 28. 12. 1954. 3. Podáním došlým Vojenskému obvodovému soudu Brno dne 26. 2. 1991 syn obviněného J. Ď. navrhl, aby bylo rozhodnuto o rehabilitaci jeho otce i ve vztahu k tomu odsouzení. Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 21/91, byl rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP–47, ze dne 28. 12. 1954, sp. zn. T 64/54, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. (dále jen „zákon č. 119/1990 Sb.), zrušen ve výroku o trestu. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 11. 1991. 4. V odůvodnění označeného usnesení soud mimo jiné uvedl, že výrok o vině shledal správným. Bývalý vojenský soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, správně zjistil skutkový stav a vady nebyly shledány ani v jeho právním posouzení, byl-li obviněný uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. Poznamenal rovněž, že pro obdobnou trestnou činnost byl obviněný již bývalým Nižším vojenským soudem v Plzni odsouzen pod sp. zn. T 7/53 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 25 měsíců. 5. Následně bývalý Vojenský obvodový soud Brno usnesením ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. 2 Rtv 21/91, rozhodl tak, že obviněný je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960. Podle čl. V z důvodů části II čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii se zastavuje trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že v listopadu 1954 u svého útvaru v XY po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít zbraň a konat s ní výcvik, odvolávaje se na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení evangelíka Nazaretského vyznání, v němž je spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. 6. Po poučení, že obviněný má ve lhůtě 15 dnů právo prohlásit, že trvá na projednání věci ve smyslu § 15 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., obhájce obviněného takové prohlášení učinil. Bývalý Vojenský obvodový soud Brno dále rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 21/91, tak, že při nezměněném výroku o vině rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP–47, ze dne 28. 12. 1954, sp. zn. T 64/54, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., se z důvodů § 227 tr. ř. trest neukládá. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 2. 1992. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 7. Proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 21/91, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného J. Ď. podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb. ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) [nesprávně uvedeno § 269 odst. 1] zákona č. 86/1950 Sb. 8. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku stěžovatel po připomenutí znění ustanovení § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb. zdůraznil, že v předmětné věci je nutno přihlížet k účelu zákona č. 119/1990 Sb., jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších křivd, které se staly v době od roku 1948 do roku 1989 v justičním rozhodování. V obdobných případech již rozhodoval Ústavní soud (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 285/97, sp. zn. II. ÚS 187/2000, sp. zn. I. ÚS 671/01, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 a sp. zn. ÚS 674/01. Právní závěry z těchto nálezů lze uplatnit i ve prospěch obviněného, neboť vyjadřují obecné zásady, které lze uplatnit ve prospěch osob, které vojenskou službu odpíraly z důvodu svědomí či náboženského vyznání. Relevantními jsou rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 6 Tz 144/98, sp. zn. 7 Tz 17/99, sp. zn. 15 Tz 67/2003, sp. zn. 4 Tz 143/2005, sp. zn. 3 Tz 12/2011), podle nichž výklad i sebestarších trestněprávních norem, je-li díky využitelnému procesnímu prostředku prováděn soudem dnes s důsledky pro posouzení trestního postihu osoby, tedy s důsledky zasahujícími do osobní sféry takové osoby, nemůže být proveden bez ohledu na v současné době platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. 9. Pokud jde o předmětnou věc, obviněný J. Ď. svým jednáním pouze uplatňoval právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení, jak má na mysli ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. 12. 1948, které zaručuje právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Až do 14. 3. 1990, kdy nabyl účinnosti zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě, občan, kterému jeho svědomí nebo náboženské vyznání bránilo ve výkonu vojenské služby, přitom neměl legální možnost výkon této služby odmítnout a zvolit si alternativní službu beze zbraně. Obviněný J. Ď. tak neměl možnost získat individuální úlevu při plnění služební povinnosti ani vykonávat alternativní službu. Proto nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu se svým vlastním svědomím. 10. Předmětné jednání tak, jak je popsáno v rozsudku bývalého Nižšího vojenského obvodového soudu v Brně, z tohoto důvodu není a nebylo trestným činem pro absenci jeho imanentního znaku – protiprávnosti. Bývalý Nižší vojenský obvodový soud v Brně tak J. Ď. uznal vinným nedůvodně. Soud pak v rámci rehabilitačního řízení porušení zákona v plném rozsahu nenapravil. 11. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11.