Cpjn 202/2016 – Nejvyšší soud

Cpjn 202/2016 S t a n o v i s k o občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2017 k výkladu § 75c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve vztahu k rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření. Nejvyšší soud ČR, který je povolán sledovat a vyhodnocovat pravomocná rozhodnutí soudů [§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], z předložených rozhodnutí zjistil, že soudy nepostupují jednotně při posuzování otázky, zda se na rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření za situace, kdy došlo ke změně skutkového stavu po vyhlášení (vydání) napadeného usnesení, k zániku předběžného opatření ze zákona nebo k jeho zrušení soudem prvního stupně, vztahuje § 75c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Po vyhodnocení předložených rozhodnutí a na jejich základě zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na návrh předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů v těchto věcech následující s t a n o v i s k o : 1. Pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení; to platí i pro řízení ve věcech předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 2. Při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření odvolací soud nepřihlíží k tomu, že po vyhlášení (vydání) usnesení soudem prvního stupně pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, popřípadě že bylo předběžné opatření soudem prvního stupně posléze zrušeno nebo že ze zákona zaniklo. O d ů v o d n ě n í : I. Podnět k přijetí stanoviska a podkladová rozhodnutí 1. Nejvyšší soud obdržel ze strany Krajského soudu v Brně podnět ke sjednocení judikatury týkající se otázky, zda se na rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření za situace, kdy došlo ke změnám skutkového stavu po vyhlášení (vydání) napadeného usnesení, k zániku předběžného opatření ze zákona nebo k jeho zrušení soudem prvního stupně, vztahuje ustanovení § 75c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“. 2. Nejednotnost v rozhodování této otázky byla v podnětu dokládána jednak usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 5 Co 3/2014, podle kterého okolnost, že předběžné opatření nařízené rozhodnutím soudu prvního stupně zaniklo uplynutím určené doby, po kterou mělo trvat, není důvodem pro zastavení řízení o odvolání podaném proti tomuto rozhodnutí, jednak usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 5 Co 17/2014, dle kterého taková okolnost naopak představuje důvod pro zastavení řízení o odvolání proti napadenému rozhodnutí. 3. Nejvyšší soud si prostřednictvím krajských soudů vyžádal další soudní rozhodnutí týkající se nastolené otázky a zjistil, že rozhodovací praxe odvolacích soudů je při jejím řešení značně rozdílná, když lze vysledovat nejméně čtyři odlišné přístupy. I.a) Věcný přezkum rozhodnutí 4. Tak například Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 1. 2014, č. j. 61 Co 33/2014-358, změnil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 22 Nc 103/2012-345, jímž bylo nařízeno předběžné opatření upravující styk otce s nezletilým P. Š. T. o vánočních prázdninách roku 2013, tak, že návrh otce na vydání předběžného opatření zamítl. Obdobně zase Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2015, č. j. 32 Co 227/2015-441, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 4. 2015, č. j. 30 P 436/2014-363, kterým bylo prodlouženo předběžné opatření upravující poměry dítěte do dne 14. 5. 2015. V uvedených rozhodnutích vyslovily soudy závěr, že ve věcech odvolání proti předběžnému opatření je v souladu s § 75c odst. 4 o. s. ř. třeba vycházet ze stavu v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, aniž by bylo možné přihlížet k následnému vývoji tohoto stavu, plynutí času, zániku předběžného opatření dle § 77 odst. 1 o. s. ř. nebo jeho zrušení dle § 77 odst. 2 o. s. ř. I.b) Odmítnutí odvolání podle § 218 o. s. ř. 5. Naproti tomu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 5. 2015, č. j. 16 Co 149/2015-22, odmítl odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 4. 2015, č. j. 0 Nc 1001/2015-9, kterým bylo na návrh Městského úřadu Kyjov nařízeno předběžné opatření upravující poměry nezletilých dětí, s odůvodněním, že v důsledku „zákonného zániku vydaného předběžného opatření pozbyl i opravný prostředek otce na významu, stal se bezpředmětným, a proto odvolacímu soudu nezbylo [nic] jiného, než odvolání ve smyslu ustanovení § 218 o. s. ř. odmítnout“. Stejně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 7. 2015, č. j. 56 Co 250/2015-218, odmítl odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 5. 2015, č. j. 11 P 186/2007-188, jímž bylo prodlouženo trvání předběžného opatření nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 11 Nc 25003/2015-10, do dne 14. 6. 2015, s tím, že v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí se toto stalo „tzv. bezpředmětným“, přičemž „[p]rávní teorie a praxe se shodují na tom, že v takovém případě nejsou předpoklady pro meritorní projednání odvolání a je namístě odmítnutí odvolání ve smyslu § 218 o. s. ř.“. I.c) Odmítnutí odvolání podle § 218 o. s. ř. per analogiam 6. Krajský soud v Brně zase usnesením ze dne 1. 10. 2015, č. j. 21 Co 229/2015-93, odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 7. 2015, č. j. 7 Nc 10002/2015-49, kterým bylo nařízeno předběžné opatření zakazující žalovanému po dobu 30 dnů ode dne nabytí vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 3 Cmo 313/2014, nakládat s nemovitými věcmi ve výroku uvedenými. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že nařízené předběžné opatření zaniklo podle § 77 písm. d) o. s. ř. dne 25. 9. 2015. Za této situace by podle odvolacího soudu bylo „bezpředmětné a … i nehospodárné“, aby se odvoláním věcně zabýval; z uvedeného důvodu odvolání odmítl „podle § 218 o. s. ř. per analogiam“. I.d) Zastavení odvolacího řízení 7. Naopak Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 8. 2014, č. j. 13 Co 450/2014-748, zastavil řízení o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2014, č. j. 0 P 802/2013-663, jímž bylo nařízeno předběžné opatření upravující styk nezletilé L. S. s matkou v době od 7. 7. 2014 do 7. 8. 2014 a byly vymezeny povinnosti rodičů v souvislosti s předáním a převzetím nezletilé. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že vzhledem k uplynutí lhůty, po kterou mělo předběžné nařízení trvat, se odvolání stalo bezpředmětným a odvolací soud nemá po věcné stránce co projednávat, když důvod vedení řízení o předběžné opatření odpadl; odvolací soud proto podle § 211 ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř. odvolací řízení zastavil. Shodnou argumentaci použil rovněž Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 15 Co 238/2015-504, kterým bylo zastaveno odvolací řízení o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 3. 2015, č. j. 99 P 218/2011-436, jímž byl v době od 17.00 hod dne 3. 4. 2015 do 17.00 hod. dne 5. 4. 2015 zrušen styk nezletilé N. N. s otcem. II. Právní úprava a závěry vedoucí k zaujetí stanoviska II.a) Právní úprava a její východiska 8. Právní úprava předběžných opatření vychází z toho, že ke splnění účelu občanského soudního řízení, kterým je ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o. s. ř.), není možné vždy vyčkávat až do právní moci rozhodnutí ve věci samé, k čemuž je i při řádném vedení řízení potřeba určité doby. Poměry mohou vyžadovat, aby byla co nejdříve – ještě před právní mocí meritorního rozhodnutí, nebo dokonce ještě před zahájením řízení ve věci samé – učiněna určitá, byť i jen dočasná opatření, jejichž účelem je jen prozatímní úprava poměrů účastníků nebo zajištění soudního rozhodnutí (srov. Rubeš a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Orbis, 1957, s. 823). 9. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 10. Důvodová zpráva k zákonu č. 30/2000 Sb. v souvislosti s citovanou normou (obsaženou původně v § 75 odst. 5 o. s. ř.) uvádí, že s ohledem na povahu předběžného opatření a v zájmu dodržení lhůty předepsané pro vydání rozhodnutí musí být dobou rozhodnou pro nařízení předběžného opatření okamžik vyhlášení (vydání) usnesení soudem prvního stupně. 11. Podle teorie procesního práva je povaha předběžného opatření dána jeho zatímním charakterem, který mu nedovoluje přiznat vla