7 Afs 22/2003 — Nejvyšší správní soud

29 Af 105/2010- 48 - text - 11 - pokračování 29 Af 105/2010 29 Af 105/2010-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Zuzany Bystřické v právní věci žalobce STAFIKR, spol. s r.o. se sídlem v Hustopečích, Bratislavská 16, zast. JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25.6.2010, č.j. 9513/10-1200-701858, s e z r u š u j e pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.800,- Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., advokáta se sídlem v Brně, Příkop 8. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 17.8.2012 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.6.2010, č.j. 9513/10-1200-701858, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí správce daně – dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Hustopečích ze dne 13.8.2009, č.j. 46695/09/299921708850, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006, a to tak, že dodatečně vyměřenou daň z příjmů právnických osob z částky 697.620,- Kč snížil na částku 416.580,- Kč a výši penále z částky 139.524,- Kč snížil na částku 83.316,- Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývá, že daňová kontrola předmětného zdaňovacího období byla u žalobce zahájena dne 26.5.2009 s odkazem na ust. § 16 zákona č. 337/1192 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Žalobce současně předložil správci daně prvotní doklady, včetně účetních sestav, které po něm správce daně požadoval dle výzvy ze dne 30.4.2009. Podle žalovaného je z toho zřejmé, že správce daně postupoval při zahájení daňové kontroly zcela v souladu se ZSDP a že nešlo jen o formální úkon, nýbrž o úkon zcela faktický. Při provádění daňové kontroly se musí správce daně řídit zásadami daňového řízení, přitom sama možnost provedení daňové kontroly je založena na tom, že je to daňový subjekt, kdo daň sám přiznává. Proto musí být správce daně oprávněn v rámci daňové kontroly prověřit, zda daňový subjekt sám svoji daň stanovil správně či nikoliv. Předpokladem daňové kontroly není existence jednoznačných pochybností o správném stanovení daně, nýbrž jde pouze o zjištění či prověření toho, zda byly daň a základ daně správně stanoveny. V případě správného stanovení daně končí daňová kontrola bez kontrolního nálezu. Je-li při daňové kontrole zjištěno, že přiznaná daňová povinnost daňovým subjektem je nesprávně nižší, postupuje správce daně dále dle ust. § 46 odst. 7 ZSDP a dodatečným platebním výměrem vyměří dodatečně daň ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše. K odvolací námitce žalobce, že došlo k promlčení platebního výměru, resp. promlčení lhůty dodatečně vyměřit daň, neboť ve věci nebylo pravomocně doměřeno do 31.12.2009, přitom žalobce nepovažoval zahájení daňové kontroly za úkon, který by prodlužoval lhůtu správci daně dle ust. § 47 ZSDP, žalovaný uvedl, že je pravdou, že ve smyslu ust. § 47 odst. 1 ZSDP nelze daň vyměřit ani doměřit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání, avšak byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon podle ust. § 47 odst. 2 ZSDP, směřující k vyměření daně nebo k jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do 10-ti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání. V případě žalobcem podaného daňového přiznání za zdaňovací období roku 2006 se podle judikatury odvíjí konec předmětného zdaňovacího období od data 31.12.2006. Lhůta určená dle ust. § 47 odst. 1 ZSDP tak končí dne 31.12.2009. Zahájení daňové kontroly dne 26.5.2009 (viz protokol o ústním jednání) je bezpochyby úkonem ve smyslu ust. § 47 odst. 2 ZSDP, tedy úkonem směřujícím k dodatečnému vyměření daně. Tento závěr je v souladu s dosavadní judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.2004, č.j. 7 Afs 22/2003-109, dále ze dne 21.4.2005, č.j. 2 Afs 69/2004-52, a dále ze dne 17.2.2006, č.j. 8 Afs 7/2005-96). Z výše uvedených skutečností je podle žalovaného zřejmé, že úkon směřující k dodatečnému vyměření daně (zahájení daňové kontroly) byl učiněn v zákonem stanovené lhůtě. Ke třetí odvolací námitce, týkající se kontrolního zjištění ve Zprávě o výsledku daňové kontroly (dále jen „Zpráva“), v části III. písm. A bod 2. ve věci zvýšení základu daně o částku 60.000,- Kč zúčtovanou dne 31.12.2006 dle interního dokladu č. 550600064 v účetnictví žalobce na vrub účtu – Služby materiální a nemateriální povahy, žalovaný uvedl, že u předložené dodavatelské faktury č. 186/2006 ze dne 10.5.2006 za právní služby JUDr. M. S., jako dodavatele, nebyl nejprve jasný důvod účtování této faktury. Z daňového hlediska však byly z tohoto titulu ovlivněny daňově účinné náklady v roce 2006 oprávněně, a to v souladu s ust. § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podle žalovaného bylo provedení těchto právních služeb pro žalobce bezesporu daňově účinným nákladem ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZDP. Po přezkoumání prvostupňového rozhodnutí správce daně ve smyslu ust. § 50 odst. 3 ZSDP žalovaný vyhověl odvolání žalobce a vyloučil kontrolní zjištění v částce 60.000,- Kč z předmětu dodatečného vyměření daně. Žalovaný obdobně vyhověl i 4. odvolací námitce žalobce, týkající se vyloučení souhrnné částky 50.227,- Kč z předmětu dodatečného vyměření daně, neboť šlo o náklady soudního řízení. Žalovaný tedy znovu posoudil kontrolní zjištění uvedené ve „Zprávě“ v části III. písm. A bod 3. písm. a) v souhrnné částce 50.227,- Kč zúčtované do daňově účinných nákladů žalobce dle interního dokladu č. 55060005 ze dne 26.1.2006. Zjistil, že jde jednak o částku 10.007,- Kč, představující náklady soudního řízení společnosti MORAVOSTAV Brno, a.s., stavební společnost, které byl žalobce povinen uhradit náklady řízení podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27.11.2002, č.j. 25 Cm/399/93-181 (nabyl právní moci dne 9.2.2006), a jednak o částku 40.220,- Kč, představující opět náklady soudního řízení společnosti MORAVOSTAV Brno, a.s., stavební společnost, jenž jí byl povinen žalobce uhradit podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.11.2005, č.j. 7 Cmo 453/2005-234 (nabyl právní moci dne 9.2.2006). Podle žalovaného jsou tyto náklady soudního řízení bezesporu daňově účinným nákladem dle ust. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, přičemž je nelze uplatnit v jakémkoliv zdaňovacím období, ale podle ust. § 23 odst. 1 ZDP je rozhodující datum nabytí právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že rozsudky nabyly právní moci dne 9.2.2006, jedná se daňový náklad zdaňovacího období roku 2006, a proto žalovaný vyloučil souhrnnou částku 50.227,- Kč z předmětu dodatečného vyměření daně. Žalovaný naopak obdobné 5. odvolací námitce nevyhověl. Jednalo se opět o kontrolní zjištění ve „Zprávě“ týkající se částky 10.330,- Kč zúčtované do daňově účinných nákladů dle interního dokladu č. 55060025 ze dne 9.5.2006, jenž měl žalobce zaplatit společnosti A-Z izolace s.r.o. jako náklady soudního řízení podle platebního rozkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17.1.2005, č.j. 1 Ro 1137/2004-19, který nabyl právní moci dne 19.2.2005. Právě z důvodu nabytí právní moci rozhodnutí dne 19.2.2005 se podle žalovaného jednalo o daňový náklad zdaňovacího období roku 2005, a proto předmětná částka ve výši 10.330,- Kč není daňovým nákladem zdaňovacího období roku 2006 a zvýšení základu daně podle ust. § 23 odst. 3 ZDP bylo podle žalovaného v tomto případě oprávněné. Problematika uplatnění částek ovlivňujících základ daně v návaznosti na nabytí právní moci rozhodnutí je podle žalovaného vysvětlena i v pokynu – D 300 MF č.j. 15/107 705/2006, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP. Žalovaný dále vyhověl 6. odvolací námitce týkající se kontrolního zjištění uvedeného ve „Zprávě“ ohledně částky 3.390,- Kč, která byla zúčtována do daňově účinných nákladů žalobce dle interního dokladu č. 55060028 ze dne 2.6.2006. Opět šlo o náklady soudního řízení, tentokrát společnosti LEVEL TRONIC s.r.o., které byl žalobce povinen uhradit podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.4.2006, č.j. 14 Co 452/2005, které nabylo právní moci dne 16.5.2006. Podle žalovaného se tedy jednalo o daňově účinný náklad zdaňovacího období roku 2006, a proto vyhověl odvolání a vyloučil kont