6 Ads 154/2007 — Nejvyšší správní soud

57 A 11/2011- 79 - text  57A 11/2011 – 79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobkyně V.V., bytem …., zastoupené Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem AK 602 00 Brno, Moravské nám. 15, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, dříve Krajskému úřadu Kraje Vysočina, odboru sociálních věcí a zdravotnictví se sídlem 587 33 Jihlava, Žižkova 57, za účasti osoby zúčastněné na řízení J.V., bytem tamtéž, zastoupený Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou AK 602 00 Brno, Moravské nám. 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.11.2009, č.j. KUJI 80634/2009, sp. zn. OSVZ 709/2009, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 14.6.2010, č.j. 57Ca 109/2009 – 25 byla zamítnuta žaloba žalobkyně, kterou podala proti tehdy žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina ze dne 2.11.2009, č.j. KUJI 80634/2009 s tím, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Městského úřadu Moravské Budějovice, sociálního odboru ze dne 9.9.2009, č.j. SO/150560/2009, kterým jí byla opakovaně uložena povinnost z důvodu uvedených v ust. § 107 odst. 1 z.č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, vrátit dávku sociální péče vyplacenou za období od 1.4.2003 do 31.8.2005 ve výši 154.626,-Kč nejpozději do 31.12.2009. Pokračování -2- 57A 11/2011 V průběhu řízení došlo ve smyslu zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zák.č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony podle čl. VIII – Přechodná ustanovení, bodu 10, přenesení pravomoci rozhodovat mimo jiné v řízení o odvolání v oblastech dávek pomoci v hmotné nouzi na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Soud proto ve smyslu ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), podle kterého je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla, dále jednal na straně žalované s Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu žalobkyně podala včas kasační stížnost, na jejíž základě zrušil NSS správní soud rozsudkem ze dne 19.1.2011, č.j. 3Ads 144/2010 – 50 rozsudek Krajského soudu v Brně a tento dospěl k závěru, že se krajský soud náležitě nevypořádal s žalobní námitkou týkající se uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 107 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., pro uplatnění nároku na vrácení dávky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši. Nejvyšší správní soud postrádal jednoznačné zjištění, od kterého dne začala subjektivní prekluzivní lhůta (tří letá) plynout, zda krajský soud považoval za její počátek vědomost správního orgánu o této skutečnosti či teprve sdělení manželů V. do protokolu dne 14.9.2005. Také nebylo blíže objasněno, jak tato lhůta dále běžela do vydání rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice dne 9.9.2009, tedy po jak dlouhou dobu byla stavěna z důvodu odvolacího řízení a řízení o žalobě. Přesné vymezení těchto časových úseků je přitom pro posouzení zachování lhůty nezbytné. Dále se krajský soud náležitě nevypořádal s námitkou žalobkyně, že ji za porušení ohlašovací povinnosti stanovené v § 106 zákona č. 100/1988 Sb., nelze postihnout. Dále NSS považoval za důležité zkoumat, že výhru je nutno považovat za rozhodnou skutečnost pro nárok na dávku a jednak, že lze žalobkyni přičíst odpovědnost za nesplnění oznamovací povinnosti a tedy za neoprávněné vyplácení dávky. Samotný závěr o tom, že výhra byla skutečností rozhodnou pro nárok na dávku však nepostačuje pro rozhodnutí o povinnosti žalobkyně vrátit neoprávněně vyplacenou dávku. Z této skutečnosti lze nepochybně dovodit, že došlo ke vzniku přeplatku na dávce, nicméně to samo o sobě nestačí k tomu, aby mohl být tento přeplatek předepsán k úhradě žalobkyně. Je třeba se dále zabývat tím, zda lze u žalobkyně dovodit zavinění za vznik přeplatku. Je nutno posoudit, zda žalobkyně svým jednáním naplnila některou z forem zavinění vyjádřenou v § 107 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., tedy, že neohlásila rozhodnou skutečnost, neboť přijímala dávku, ačkoliv věděla, nebo musela z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela nebo vědomě jinak způsobila, že dávka nebo její část byla vyplacena neprávem. Pokračování -3- 57A 11/2011 – 80 Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., s.ř.s. Ve věci nařídil jednání a postupoval v intencích právního závěru učiněného NSS ve zrušujícím rozsudku ze dne 19.1.2011, č.j. 3Ads 144/2010 – 50. Byly zjištěny tyto skutečnosti. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně – Městského úřadu Moravské Budějovice ze dne 26.5.2006, č.j. 13994/2006 byla žalobkyni stanovena povinnost vrátit opakovanou dávku sociální péče za období od 1.4.2003 do 31.8.2005 ve výši 154.626,-Kč s odůvodněním, že žalobkyně správnímu orgánu neoznámila, že jejímu manželovi byla od února 1998 vyplácena společnosti Ahold Czech republic, a. s., výhra v částce 11.000,-Kč měsíčně, přičemž se jednalo o skutečnost rozhodnou pro nárok na dávku sociální péče podle § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu (dále jen zákon č. 463/1991 Sb.). Následkem toho vznikl v tomto období přeplatek na dávce, který je žalobkyně povinna vrátit podle § 107 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18.9.2007, č.j. 34Cad 65/2007 – 28 rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil a řízení o povinnosti vrátit dávku sociální péče zastavil, neboť dospěl k závěru, že výhru manžela žalobkyně nelze klasifikovat jako příjem podle § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 463/1991 Sb. Výše uvedený rozsudek byl na základě kasační stížnosti podané žalovaným částečně zrušen NSS rozsudkem ze dne 12.6.2008, č.j. 3Ads 3/2008 – 52, a to část výroku rozsudku KS Brno, jímž bylo zastaveno řízení o povinnosti vrátit dávku sociální péče za období od 1.4.2003 do 31.8.2005 ve výši 154.626,-Kč, ve zbytku kasační stížnost zamítl. Při posouzení otázky, zda byla dávka sociální péče vyplacena neprávem NSS setrval na svém názoru vyjádřeném v rozsudku ze dne 25.7.2007, č.j. 3Ads 112/2006 – 58, že měsíčně vyplácenou výhru manžela žalobkyně nelze považovat za opakující se pravidelný příjem podle § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 463/1991 Sb., a zahrnout ji tak do rozhodného příjmu pro účely tohoto zákona. Uzavřel, že důvody vzniku přeplatku uvedené správním orgánem neobstojí. Vytkl správnímu orgánu I. i II. stupně, že se nezabývaly dále tím, zda bylo možné výhru manžela žalobkyně zohlednit při posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů rodiny a tedy při zvážení sociální potřebnosti žalobkyně podle § 3 odst. 2 zákona č. 482/1991 Sb. Za této situace nebylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, zda byla dávka sociální péče vyplacena neprávem. Teprve poté, co by tuto skutečnost správní orgán postavil najisto, bylo by možné uvážit, zda žalobkyně neoprávněné vyplácení dávky zavinila. Na to správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 9.9.2009 uložil žalobkyni povinnost vrátit přeplatek na dávce sociální potřebnosti vyplacené v období od 1.4.2003 do 31.8.2005 ve výši 154.626,-Kč s odůvodněním, že manželu žalobkyně, který je pro účely posouzení sociální potřebnosti s ní společně posuzovanou osobou podle § 4 odst. 1 písm. c), zákona č. 463/1991 Sb., byla od února 1998 vyplácena společností Ahold Czech republic, a. s. výhra v částce 11.000,-Kč měsíčně. Na základě této skutečnosti měli manželé V. vytvořeno Pokračování -4- 57A 11/2011 takové sociální a majetkové zázemí, které jim umožňovalo zajištění jejich základních životních potřeb nezávisle na dávce sociální péče, nesplňovali proto základní podmínku sociální potřebnosti, nebyly osobami sociálně potřebnými a dávka sociální péče jim nenáležela. Žalobkyně správnímu orgánu výhru neohlásila. V tomto období vznikl přeplatek na dávce, který je povinna vrátit podle § 107 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Na základě těchto skutečností odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 2.11.2009, č.j. KUJI 80634/2009 zamítl. Uvedené správní rozhodnutí napadla žalobkyně správní žalo