§ 3 Zákon České národní rady o sociální potřebnosti – Poskytování dávek sociální péče

§ 3 Poskytování dávek sociální péče (1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním. (2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Pro účely sociální potřebnosti se nepřihlíží k daňovému bonusu podle zvláštního právního předpisu.5a) Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu,7) pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou. (3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo b) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby. (4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob,15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou. (5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.16) Dále se za sociálně potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů16a) odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce,16b) které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti zaměstnání;16c) dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení v evidenci se sčítají. (6) Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání; pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena, může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání.